Za posledních osmdesát let měla Itálie téměř sedmdesát vlád. Od druhé světové války se tam vystřídalo několikanásobně více premiérů než v jiných zemích západní Evropy. Ve své ústavě z roku 1948 totiž Itálie zavedla četné kontrolní mechanismy, aby se pokusila zabránit tomu, že se moci chopí novodobý Benito Mussolini.
To ovšem zároveň vedlo za první i druhé republiky, jako jejíž začátek se uvádí rok 1994, k rychlému sledu střídajících se koalic, které podle kritiků současného systému příliš ztěžují prosazování tolik potřebných reforem na domácí půdě, a zároveň snižují důvěryhodnost Itálie na mezinárodním poli. Opakované pokusy o vytvoření stabilnějšího systému zatím ale vždy ztroskotaly na vzájemných sporech soupeřících politických stran.
Made in Italy jako obrana. Meloniová se po půl roce obrací k nacionalismu |
Nyní se reformu ústavy, která by zmírnila chronickou politickou nestabilitu ve třetí největší zemi eurozóny, snaží prosadit premiérka a předsedkyně pravicově konzervativní strany Bratři Itálie Giorgia Meloniová. „Reformu ústavy považujeme za důležitý krok pro naši demokracii, který nelze dál odkládat,“ řekla. Minulý týden již zahájila konkrétní jednání s opozičními stranami, aby s nimi probrala své plány.
Přímo volený prezident a silnější premiér
Vládnoucí koalice chce změnit italský systém vlády z parlamentní demokracie na poloprezidentský systém francouzského typu s přímou volbou prezidenta, který má pravomoc jmenovat premiéra a členy vlády a může rozpustit parlament. „Nestabilita způsobila našemu národu škody včetně ekonomických, na rozdíl od zemí, jako je Francie nebo Německo,“ zdůvodňuje to italská premiérka.
Meloniová, jejíž pravicový blok vyhrál parlamentní volby loni v září, je podle svých slov návrhům ohledně finální podoby ústavní reformy otevřená. Zároveň ale jasně uvedla, že přímá volba prezidenta, který by měl silnější pravomoci, je pro ni prioritou. Prezident by se v její vizi změnil z politicky neutrální a ceremoniální postavy na výkonného lídra voleného přímo občany každých pět let. Tedy skutečně tak, jak je praxí v sousední Francii.
„My je také nechceme.“ Francie a Itálie se přou o přijímání migrantů z Afriky |
Na to ale opoziční strany nehodlají přistoupit. „Nedotýkejte se prezidenta republiky,“ řekla po setkání s Meloniovou Elly Schleinová, nová předsedkyně sociálních demokratů (PD), nejsilnější opoziční strany. Funkce prezidenta podle ní „zaručovala stabilitu v nejtěžších chvílích a je zárukou mezinárodní důvěryhodnosti Itálie“.
Hnutí pěti hvězd, druhá nejsilnější opoziční formace, je rovněž proti a varuje před destabilizací systému parlamentní demokracie. Společně s ostatními opozičními stranami zejména ze středolevého spektra se obávají, že reforma by soustředila příliš mnoho moci do rukou jediné osoby. Tedy přesně to, čemu má současný systém ze své podstaty bránit.
Fiala s Meloniovou řešil migraci. Budeme aktivnější proti pašerákům, řekl |
„Nedospěli jsme ke společným závěrům,“ řekl po jednání s Meloniovou bývalý premiér a předseda Hnutí pěti hvězd Giuseppe Conte. Tím se ale Meloniová nechce nechat odradit. „Jistě je důležité provést tuto reformu s co největší shodou. To ale neznamená, že ji nezavedeme, pokud na ní shoda nebude,“ řekla Meloniová.
Ztroskotal i Berlusconi a Renzi
Jakákoli změna ústavy musí získat dvoutřetinovou většinu v obou komorách parlamentu, což je vzhledem k roztříštěnosti italské politiky těžko představitelné. Pokud podporu nezíská, musí být návrh ústavních změn předložen k referendu.
Meloniová přitom zdaleka není s podobným plánem první. Změnit ústavu směrem k silnější pozici prezidenta a premiéra se ale desítky let nikomu nepodařilo. Poslední vážná snaha ztroskotala v roce 2016: tehdejší premiér Matteo Renzi rezignoval poté, co lidé v referendu jeho plán na zefektivnění parlamentního systému odmítli. Neúspěšné ambice posílit své pravomoci měl také Silvio Berlusconi, který se v premiérské funkci cítil nedoceněn.
Italská vláda chce omezit cizí slova. Jako za Mussoliniho, bouří se opozice |
Kompromisem, který vzešel z dosavadních jednání s opozicí, je takzvané premierato, neboli premiérství. Tedy systém, který zachová současnou funkci prezidenta a zároveň dá větší pravomoci předsedovi vlády, aniž by bylo nutné měnit kvůli tomu ústavu. Ani to ale podle italských politických analytiků není vhodná cesta. „Neexistuje nikde na světě. Třikrát s tím experimentoval Izrael a nevyšlo to,“ říká profesor politologie na Boloňské univerzitě Gianfranco Pasquino. „Premierato je prostě hloupý nápad.“
