„Škoda, postup byl blízko,“ hlesla česká křídelnice Kristýna Königová, jejíž tým čeká nyní boj o 9. až 12. místo.
Co pro vás vlastně znamená reprezentovat?
Je to obrovská čest. Jsem zavázaná něčemu velkému, nesmím to brát na lehkou váhu. Naopak se snažím být co nejlepší a vydat ze sebe maximum, abych dobře reprezentovala naší zemi, náš sport a celkově českou házenou.
Juniorské házenkářky si první čtvrtfinále mistrovství světa nevybojovaly |
A jak prožíváte juniorské mistrovství světa ve Slovinsku?
Je to náš poslední šampionát takto společně. O to více jsme šťastné, že tu jsme, a snažíme se si to užít. Jsem moc ráda za to, jaký máme kolektiv, protože ne vždycky se povede, že když se sejdou holky z celé republiky, tak si takhle sednou. Myslím si, že máme fakt velké štěstí, že si všechny rozumíme a žádná z nás nemá problém se s někým bavit.
Jak jste se k házené dostala?
U nás v Kynžvartu je házená sport číslo jedna, takže jsem neměla moc na vybranou. Přivedl mě k ní taťka, když mi bylo asi pět let. Pak začal i trénovat. Zlepšoval se v trénování a já v házené. Když jsem šla na střední do prváku na gympl, tak jsem začala hrát v Mostě, kde jsem pak zůstala dva roky. Následně jsem se vrátila zpátky do Kynžvartu, protože jsme tam začaly hrát ženy, a od té doby působím tam.
Házená byla pro vás vždy na prvním místě?
Ano, asi jsem neměla nikdy potřebu hrát jiné sporty, třeba tenis, volejbal nebo atletiku. Vždycky jsem do házené byla zapálená na sto procent. Občas pro srandu si jdu něco zkusit, třeba právě tenis, to je docela sranda. Případně cyklistiku nebo volejbal, když jsme třeba u vody.
Jaké jsou vaše házenkářské sny?
Určitě si jednou vyzkoušet zahraničí, zahrát si v nějakém větším týmu a mít tam výraznější roli. Ne jít do zahraničí si sednout na lavičku. To je asi můj největší cíl. Co se zahraničního angažmá týče, hodně mě láká Francie. Bylo tam i hodně holek z Česka, hraje se tam rychlá házená a vypadá dobře. Nebo by se mi líbily i severské země. Ale musí to být postupně – nemůžu teď úplně myslet na to, že si chci strašně moc zahrát finále Ligy mistrů nebo něco takového. Nejbližší sen je být v seniorské reprezentaci a hrát co nejlépe českou soutěž.
Co vnímáte jako své přednosti a naopak slabiny ve hře?
Asi, že jsem hodně rychlá a mám dobré načasování co se týče přechodu dopředu. A co bych ráda zlepšila? Určitě obranu, tam cítím, že mám dlouho mezery, nicméně se to postupně zlepšuje.
Senzace házenkářek. České juniorky postoupily do osmifinále mistrovství světa |
Hrajete na křídle, vybrala jste si tento post sama?
Bylo mi spíš vybráno. Když mě pozvali poprvé na reprezentační sraz, tak jsem hrála stejně jako v dorostenkách na středu i na křídle. Pak mě dal pan trenér Červenka na levé křídlo, tam jsem se začala zlepšovat a cítit se jako doma.
Jak prožíváte momenty bezprostředně před zápasem? Soustředíte se spíš sama na sebe, nebo naopak vyhledáváte kontakt s ostatními?
Většinou těsně před zápasem, nebo když máme třeba hodinku, hodinku a půl do odjezdu, tak bývám sama – připravuju se, učešu se a potřebuju mít svůj svět. Ale jinak přes den nebo i den předtím hodně povídám, potřebuju ze sebe tu nervozitu dostat. Obecně bývám dost nervózní, klidně i den dopředu. Hodně to prožívám.
Kristýna Königová s babičkou
Pomáhají vám nějaké rituály?
Musím si udělat copánky. A pak si obouvám první levou ponožku a levou botu.
Zrovna copánky v českém týmu hodně frčí. Zaplétáte si je navzájem?
Většinou to dělám všechno já a spoluhráčka Míša Smějová, pleteme je všem. Já sem jezdím vlastně na házenou i na kadeřnictví. (směje se)
