„V první chvíli mě to trochu mrzelo, když už jsem došla tak daleko, byl to už jen malý krůček, ale s odstupem času a po opadnutí emocí jsem zjistila, že to vlastně dopadlo nejlépe, jak mohlo,“ hodnotí.
Osobně mě hodně ve finále překvapila vaše nervozita a naopak klid Martiny. Nebo to byl jen můj dojem?
Finálové kolo bylo pro mě asi to nejtěžší. Z temperace čokolády jsem měla vlastně strach už tři dny předem, protože jsem věděla, že bude teplo. V tom stanu bylo snad 40 stupňů, což není optimální teplota, a když temperuji čokoládu, tak používám plastové misky a mikrovlnnou troubu jako většina světových cukrářů. No a finálový dort jsem vlastně neměla vůbec natrénovaný.
 |
Jak to?
Protože jsem si říkala, že do finále stejně nedojdu, takže jsem si ho z posledních sil zkusila doma aspoň upéct, slepit, obmazat bílkovým krémem a umístit na konstrukci. Pak jsem sbalila kufr a jela směr zámek Bon Repos (zámek u Prahy, kde se natáčelo – pozn. red.). Takže těch stresujících faktorů tam bylo asi víc.
Jaké pečení jste si nejvíc užila?
Asi první díl a koblihy.
A naopak, kdy se nedařilo a nevedlo? Byl to ten nechtěně otočený koláč?
Otočený slaný koláč jsem brala tak nějak sportovně a byla jsem vděčná, že mi nespadl až na zem. (směje se) Nejtěžší pro mě bylo opravdu to finálové kolo, kdy bylo ve stanu velké teplo a vše teklo pod rukama, a ještě se na nás dívala spousta lidí.
Jeden díl v televizi rovná se vlastně trojímu pečení. Jak to bylo v reálu?
Každý díl se natáčel dva dny. Jeden den se natáčela osobní a technická výzva a druhý den výzva kreativní.
Řekla jste, že když se vám pečení nepovede, jste schopná péct tak dlouho, dokud se nezadaří. Jak to jde dohromady s časovým limitem a pod kamerami?
Časový limit byl opravdu stresující, ale potom už jsem byla v takové fázi, že jsem si řekla: „Hlavně něco odevzdej!“ Péct před kamerami není jednoduché, hlavně tedy, když se vám nedaří, to jich na vás kouká nejvíc. (směje se)
Přihlášku za vás prý podala maminka a na konkurz jste jela, aby se neurazila. Jak dlouho trvalo, než jste to chtěla i vy sama, kdy se to zlomilo?
Vlastně ještě na kamerových zkouškách, tedy posledním castingu, kde jsme pekli na čas a nevěděli, co budeme péct, jsem byla rozhodnutá, že i když postoupím, tak prostě dál nejdu. (směje se) Zlomový okamžik nastal, když došel e-mail z ČT ohledně podpisu smluv. To jsem si řekla, že to zkusím, ale i tak jsem se bála, že to nezvládnu. Jsem člověk, který si nevěří, vlastně bych se sama nikdy ani nepřihlásila, ale určitě to byla obrovská zkušenost na celý život.
S jakým výrobkem jste na konkurzu uspěla?
Na první kolo castingu jsem přivezla jogurtovou bábovku s ovocem, na kterou mám recept i na svém Instagramu @nejsembabovka, a domácí kváskový chleba se škvarkovou pomazánkou.
Je pravda, že jste před natáčením trénovala pečení tak usilovně, až jste přibrala dvanáct kilogramů?
Ano, je to pravda. Měla jsem cíl nevypadnout v prvním kole, a tak jsem si řekla, že pro to udělám maximum, a to, že jsem došla až do finále, je pro mě obrovský úspěch.
Pamatujete si, co jste v životě upekla jako první?
Úplně přesně si to nepamatuji, protože v kuchyni jsem byla už jako dítě a koukala babičce a mamince pod ruce, ale myslím, že to byly palačinky. Jak jinak než s naší nejoblíbenější meruňkovou marmeládou.
Mluvila jste o plánech na vlastní kavárnu a e-shop. Jak je to daleko, jsou už někde k ochutnání vaše výrobky?
Svoji kavárnu zatím nemám, ale dezerty dodávám každou středu a pátek do nové kavárny Vzpomínka v Třebíči. Vlastní e-shop už funguje na stránkách www.nejsem-babovka.cz. Zatím tam jsou na prodej pouze zástěry a tašky s mým logem Nejsem Bábovka, ale sortiment mám v plánu určitě rozšiřovat.
Pracujete ještě pořád jako zootechnička na rodinné farmě?
Nyní mě cukrařina zaměstnává natolik, že na farmě pracuji, ale už ne na hlavní pracovní poměr.
