„Samozřejmě mě to mrzí, věděl jsem to už před baráží, i proto jsem říkal, že je potřeba dát ego stranou a klubu pomoct. Jsem Tepličák a nechtěl jsem se loučit tím, že Teplice spadnou a já pod tím budu podepsaný,“ říká Mareš.
Kam povedou vaše další kroky?
V průběhu posledního půl roku mi šrotovalo v hlavě plno věcí. Přemýšlel jsem i o tom, že bych skončil, ale jsem zdravý, všechno jsem odtrénoval. Někdo se ozývá, uvidíme, co to bude, ale ještě bych chtěl hrát.
V cizině, nebo doma?
Mám rodinu, musím brát ohled i na ni, takže radši doma. Ale uvidím, co přijde.
Jste rád, že jste se loučil jako nejlepší hráč baráže s Vlašimí?
Nevím, jestli nejlepší, určitě tam byly další velké výkony, brankář Grigar, Shejbal nebo Fortelný byli skvělí. Nešlo o mě, ale o Teplice, aby se tu zachránila liga.
Byly vaše góly v baráži vzkazem pro vedení klubu nebo trenéry, že udělali chybu?
Co na to říct? Samozřejmě jsem fotbalista, který chtěl hrát, obzvlášť v té situaci, v jaké jsme byli, když se nedařilo a padali jsme níž a níž. Záleželo mi na tom... ale nějaké vzkazy vedení, to ne.
Pro baráž jste ale byl klíčovým žolíkem Teplic.
Byl jsem zdravý, měl jsem všechno odtrénováno, věřil jsem ve své kvality. Samozřejmě je mi už pětatřicet, vím, co můžu a co ne, ale pořád si věřím, že na ligu ještě mám.
Limituje vás věk při shánění nového angažmá?
Je mi pětatřicet, ale cítím se dobře, nic mě nebolí. Samozřejmě tolik kilometrů už asi nenaběhám, ale dynamicky a rychlostně na to pořád stačím. Uvidíme, co se vyvrbí.
 |
Gólů jste dával pořád dost, dá se říct, že v tomto ohledu bylo vaše angažmá v Teplicích úspěšné?
Útočníka jako čistou devítku hraju až od svých třiceti let, od té doby dávám góly. Když mě dal kdysi trenér Jiří Plíšek dopředu, tak jsem dostal pozvánku do reprezentace. Vždycky, když jsem hrál v sestavě nahoře, tak jsem si věřil a asi to byl post, který jsem měl hrát.
Není tedy škoda, že ho stabilně hrajete až od třiceti?
Já to hrál dva roky někdy mezi 23 a 25 lety, s Mahmutovičem a Liborem Doškem. Dařilo se nám. Ale pak jsem se zranil a přestoupil, bohužel jsem zase začínal hrát na křídle, pod hrotem, nalevo. Myslím, že je škoda, že jsem celou kariéru neodehrál jako devítka.
Kdyby ano, mohl jste mít ještě větší progres?
Hlavou vám to probíhá. Když jsem býval v mládežnických reprezentacích, vždy mi říkali, že je super, že umím hrát tři čtyři posty, ale já to tak nevidím. Máte umět jeden post dobře a v tom se zlepšovat, třeba by to bylo jiné. Ale to je kdyby, na to se nehraje. Já jsem rád za to, že jsem nastoupil za Teplice, byl to můj životní sen, když jsem byl malej. A to jsem si splnil.
