RECENZE: Famicom Detective Club jsou dvě napínavé retro moderní detektivky

  • 1
Přes třicet let staré japonské detektivky z konce osmdesátých let se vracejí v novém kabátku. Příběhy jsou poutavé i po letech, nová grafika respektuje originál, hratelnost zůstává retro.
70

Famicom Detective Club

Platforma: Switch
Výrobce: Nintendo

  • Příběhy jsou skvělé i po letech
  • Neustále vás udržuje v napětí
  • Audiovizuálně povedené
  • Jen vizuální román
  • Někdy není jasné, co má být aktivátor
  • Cena

Herní karta

Famicom Detective Club s podtituly The Missing Heir a The Girl Who Stands Behind jsou dvě detektivky, kdy první vyšla v roce 1988 a druhá o rok později. V Evropě se budou prodávat pouze v bundlu, při koupi hry se vám tak na ploše switche objeví dvě ikonky. Hry se totiž spouštějí samostatně.

Ačkoliv jsou obě označované v Japonsku jako adventury, v západním pojetí mají mnohem blíž k vizuálním románům, což znamená, že interakce je omezenější. V The Missing Heir vyšetřujeme vraždu v bohaté rodině, zatímco The Girl Who Stands Behind je prequel a ústředním motivem je vražda studentky.

Famicom Detective Club (Switch)

Příběhy jsou z dnešního pohledu plné různých klišé, například v The Missing Heir začínáme tak, že si na nic nepamatujeme. Nebylo by však fér právě toto hře vyčítat, protože na konci osmdesátek to takové klišé ani zdaleka nebylo. Scénář napsal Jošio Sakamoto, který později proslul díky své práci na sérii Metroid a nutno říci, že oba příběhy jsou napínavé i dnes.

Tvůrci střípek po střípku umě dávkují nové informace, aby vás neustále udržovali v napětí a podněcovali vaši zvědavost. Z herního hlediska to ovšem žádný zázrak není. Zpočátku je to klasický vizuální román, kdy z nabídky vybíráte různé možnosti, jako je téma hovoru či prozkoumání místa a čekáte, která z těchto akcí aktivuje trigger a vy se posunete dál.

Porovnání verzí

Verze pro Famicom (1989), Super Famicom (1998) a Switch (2021)

Famicom

Super Famicom

Switch

Souslednost je většinou logická, ale někdy se zkrátka nevyhnete tomu, že proklikáváte všechny možnosti a čekáte, přes kterou se zpovídaná osoba na něco náhle rozpomene. Přiznám se, že jsem se asi dvakrát zasekl a netuším, co bylo ono pomyslné tlačítko, které mě posunulo dál. Každopádně platí, že někdy je třeba danou možnost zkusit víckrát, což odblokuje aktivaci další možnosti… Řekl bych, že právě z toho pramenil můj zásek.

The Missing Heir začíná poměrně rozvláčně, ale od zhruba druhé poloviny nabere hra příjemné obrátky. Už nejste omezeni jen na jednu obrazovku, ale pohybujete se třeba i mezi třemi lokacemi. Občas už použijete i nějaký předmět a v závěru vás čeká mini dungeon s hádankou, což vzhledem k dosavadnímu pojetí hry působí jako zjevení. Hodně retro je i vypisování správné odpovědi, k němuž vás hra čas od času vyzve.

Famicom Detective Club - The Missing Heir

Famicom Detective Club - The Girl Who Stands Behind

V druhé polovině se nezměnilo jen tempo, ale přišlo mi, že se tvůrci trochu víc uvolnili a začali čas od času házet i různé vtípky. A některé jsou tedy hodně vypečené. The Girl Who Stands Behind je prequel, hrajeme tedy za své mladší já a paráda je, že potkáme i některé známé postavy. To se tvůrcům včetně vtípku s telefonem podařilo na jedničku.

The Girl Who Stands Behind víc inklinuje k duchařské atmosféře. Lepší mi přišlo i tempo hned od začátku, ale možné je to i tím, že jsem si zkrátka zažil pravidla hry a naučil se podle nich postupovat. První hru jsem tak dohrál za zhruba šest až sedm hodin, tu druhou o něco rychleji.

Po grafické stránce se mi hry líbí. Originál neznám, ale podíval jsem se alespoň na nějaké obrázky a pozdější remake a hra podle mého hodně respektuje původní hru. Obrazovky přitom nejsou statické a tvůrci si dali práci se spoustou drobností, které dotvářejí atmosféru. Na té se podílí i doprovodná hudba a byť je dabing pouze japonsky, minimálně v oblasti vyjádření emocí je skvělý.

Famicom Detective Club - The Missing Heir

Famicom Detective Club - The Girl Who Stands Behind

Líbí se mi také, že z dnešního pohledu se hra odehrává v úplně jiné době. Žádné mobilní telefony, žádný internet… i to má něco do sebe. Hra nemá okázalost ani určitou výbušnost, s jakou se prezentují moderní vizuální romány, na druhou stranu ani to není na škodu. Přesto se přiznám, že mi ve hře z dnešního pohledu vyloženě chybí nějaké hádanky či hlavolamy, které by na některá místa tak pasovaly. Nepotěší ani cena, plná palba mi přijde přehnaná, byť jsou to vlastně dvě hry v jedné.

Každopádně pokud vás zajímá další kus japonské historie, respektive Nintenda, a vstřebáte ji formu vizuálního románu, s Detective Famicom Club nešlápnete vedle. Oba příběhy jsou napínavé i dnes.


Hodnocení hry

Redakce

70 %

Čtenáři

66 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 5 čtenářů