Vlastně je to podobná zpráva, jako kdyby vám před cestou do Dubrovníku zakázali poslouchat autorádio, což je sice nepříjemnost, ale veskrze banalita.
Čeští sportovní fanoušci už mají jasno, ani ti nejmovitější a nejnadšenější z nich na přelomu července a srpna do Japonska na olympiádu neodletí (budeme ostatně nejspíš rádi i za ten Jadran, že). Oficiálně to ještě nezaznělo, leč tisková agentura Kjódó už má rozhodnutí tamní vlády za hotové, do Japonska diváky-cizince nepustí. Je to nepřekvapivé a logické. Taková nemilá drobnost, hlavní potíže zůstávají.
Patrně každý včetně autora textu by si přál, aby v létě byl protivný covid fuč. Úspěchem bude, pokud se situace ustálí a nemocnice vyprázdní - a bez ohledu na to, jak moc se nám to líbí, či nelíbí, budou stoprocentně platit o dost jiná pravidla pro cestování než v minulosti.
Účastníky olympijských her v Tokiu čekají přísná protikoronavirová opatření. Organizátoři je už pilně nacvičují.
Sejde se takhle Čech, Slovák a Belgičan na tribuně v Tokiu... To byl přece vzhledem k vývoji posledních měsíců celou dobu opravdu jen vtip, byť hodně hořký; věřit, že organizátoři her otevřou náruč jako obvykle, se podobalo víře raných křesťanů. Ostatně již dříve zaznělo, že padnou dva separátní verdikty ohledně fanoušků: těch zahraničních (škrtnuto) a japonských (zatím s otazníkem). Ani ti nejsou jistí.
Do toho list Japan Times upozorňuje, že dle nové šéfky organizačního výboru Seiko Hašimotové už jsou přehodnocovány stávající směrnice o tom, že sportovci budou muset na testy minimálně každé čtyři dny: „Musíme začít přemýšlet o vyšší frekvenci.“
Že Japonsko a Mezinárodní olympijský výbor hodlají zapálit oheň nad Tokiem za každou cenu, není nic nemorálního a už vůbec ne nepochopitelného. Ve hře jsou monstrózní peníze i nemalá symbolika, i pro nynější cyniky můžou záběry sportujících posloužit jako vzpruha.
Seiko Hašimotová
Ale prostě to nebude jako dřív. Vezměme si nedávné tenisové Australian Open: ano, hrálo se před diváky, ale taky museli z tribun v průběhu grandslamu nuceně pryč (kvůli jednomu případu v Melbourne). A hlavně všichni cizinci šli do nekompromisní dvoutýdenní karantény!
To zkrátka u letních her není možné - ani logisticky, ani kvůli přípravě sportovců. Už tenisté si stěžovali, že počet zranění povážlivě vyskočil. A co sportovní střelci nebo kanoisté? Mají před životní akcí pálit z okna, pádlovat ve vaně?
Pro vrcholné sportovní akce existuje jediný funkční koncept: uzavřené bubliny s co nejčastějším, ideálně denním testováním. Olympiáda je pak násobně větší než kterákoli událost, jež v pandemických časech dosud proběhla, takže se riziko násobí.
Zprávy z Východu snad i proto připomínají salámovou metodu: novinářská místa na sportovištích se sníží o 50 procent, cizinci nesmějí do hlediště, testování asi zintenzivní... A je to správně, pokud má olympiáda vůbec proběhnout.
I tak to celé bude připomínat pokus rozseknout samurajským mečem letící vlas. Čeští basketbalisté mají naplánován konec olympijské kvalifikace na 4. července v Kanadě. Předtím budou muset nějak trénovat (doma? za jakých podmínek?), pak přeletět na Západ (do jaké karantény?), a pokud uspějí, za tři týdny je čeká úvodní rozskok na druhé straně planety v Tokiu. I normálně by šlo o solidní logistickou fušku, ale teď, se všemi opatřeními, změnami, testy a retesty...
Čeští basketbalisté Šimon Puršl, Lukáš Palyza, Martin Kříž a Richard Bálint (zleva) naslouchají hymně.
Nebudou to veselé hry, okradené o hlas z tribun, radovánky v olympijské vesnici, nádechy bez roušek a respirátorů. Ale snad proběhnou. Že se tak stane bez diváků, je celkem zanedbatelná věc. Bohužel.
