„Bylo to smutné,“ vzpomíná prezident Českého svazu biatlonu Jiří Hamza na prázdné tribuny Vysočina Areny. „A představa, že to samé absolvujeme za dva a půl měsíce znovu, je ještě smutnější.“
Přelom kalendářního roku je obdobím, kdy většina z nás bilancuje. Jaký byl rok 2020 pro vás?
Asi jako pro všechny, divný. Myslím, že nás to všechno stavělo před situace, které si nedovedl nikdo z nás představit. Ale zároveň si myslím, že to byl rok dost poučný. Z mého pohledu se život musí brát tak, jak je. I s těmi negativními věcmi. Musíme všichni věřit, že to bude v nějakém čase opět v pořádku. Že se stav vrátí k nějakému normálu. I když si nemyslím, že se vrátí do toho, v čem jsme byli předtím. Bude to malinko jiné.
ProgramLetošní Světové poháry v Novém Městě na Moravě
|
Vy jste už při našem minulém povídání mluvil o tom, že jsou teď důležitější věci než sport.
Myslím, že to platí dál. A že to bude platit třeba ještě dalšího půl roku. Zkrátka, zdraví lidí je přednější než cokoliv jiného. Na druhou stranu asi až čas ukáže, co bylo správné a co ne. Ale pokud tu rizika s tím virem spojená stále jsou, je potřeba jim předcházet. Sice se roční ztráta na celé populaci projeví, děcka nesportují, lidé se obecně moc nehýbají. Ale myslím si pořád to stejné: že jsou na světě důležitější věci než sport. Ten teď určitě není priorita. I když už bychom se určitě všichni chtěli vrátit k normálu, zatím to nejde. Je třeba to respektovat a být k tomu pokorný.
Co vy a vaše rodina? Jak jste zatím s koronavirem žili? Vyhnul se vám, nebo už jste jím museli projít?
U nás ho půlka rodiny měla, půlka ne. Takže polovina z nás je stále v očekávání. Ale já věřím, že to zvládneme. Sám jsem byl asi šest týdnů v karanténě. Myslím, že se nikdo nemůže chtít z toho prostředí vytrhnout. Je to o nějaké zodpovědnosti. I když je cítit, že už toho všichni mají plné zuby, těch opatření, omezování a zákazů. Ale je třeba ještě vydržet, přes tu zimu. Pak bude očkování a věřím, že i jarní měsíce postupně přinesou nějaká odlehčení. Teď nás čekají ještě tři hodně těžké měsíce. A poté už by mohlo být lépe.
„Každý od nás dostal, co chtěl. Ti, co chtěli vrátit peníze, je mají zpátky. A těm, co chtěli lístky vyměnit, jsme je vyměnili.“
V únoru a březnu se v Novém Městě na Moravě mají jet hned tři závody Světového poháru, v běhu na lyžích a v biatlonu. Jak se vám tyto akce připravují s vědomím, že nevíte, jak do jejich průběhu zasáhnou protikoronavirová opatření?
Zásadní rozdíl oproti loňsku je v tom, že se nyní už můžeme připravit dopředu. Tenkrát rozhodnutí o neúčasti diváků přišlo jako blesk z čistého nebe a ekonomické škody kvůli tomu byly obrovské. Ale nikdo nevěděl, jak na novou situaci reagovat. To rozhodnutí bylo tehdy samozřejmě rychlé a pro nás ekonomicky bolestivé. Ale když zpětným pohledem vidíte, co se poté dělo v Itálii, tak si myslím, že to rozhodnutí bylo nakonec správné.
A letos? Věříte, že by se na závody mohli diváci dostat?
Variantě, že by mohl někdo přijít, dáváme třeba deset procent. Bude to záviset na rychlosti očkování. Ale podle vyjádření politiků to zatím vypadá, že neriziková populace – lidé, kteří nejsou v první linii – se bude očkovat až od března. Takže osobně moc nevěřím tomu, že by se to stihlo.
I to byl důvod, proč jste stopli předprodej vstupenek? Díval jsem se po nich jako po zajímavém vánočním dárku, ale marně.
Já jsem předprodej zastavil. Nechceme lidi přivádět do nějakých zbytečných situací, které následně budeme muset zpětně řešit. Takže se prodej vstupenek teoreticky spustí až ve chvíli, kdy budeme vědět, že na závody mohou lidé přijít. Několik tisíc vstupenek jsme navíc povyměňovali z loňska, takže uvidíme, co vůbec bude možné.
Bylo pro vás hodně náročné vyrovnat se s lidmi, kteří si vstupenky na minulý ročník koupili v předprodeji a nakonec na závody nemohli přijít? Je už s nimi vše dořešené?
Ti, co chtěli vrátit peníze, je dostali zpátky. Ti, co si chtěli lístky vyměnit, těm jsme je vyměnili. Část lidí nám chtěla pomoci, za což jim děkuji. Všichni měli právo to udělat tak, jak to udělali. My jsme se k tomu postavili čelem a vyřešili jsme to. Někteří byli samozřejmě netrpěliví, ale nakonec si myslím, že nyní je každý v situaci, ve které chtěl být. Dostal to, co chtěl. A já musím lidem poděkovat za trpělivost.
Jak zkušený pořadatel čelí takové výzvě, jakou je chystání velké akce s tím, že vlastně neví, co vše bude možné?
Já osobně určitě vycházím z toho nejkritičtějšího možného scénáře. Beru to tak, že se pojede bez lidí. Jestli to bude jinak, jsme s firmami dohodnutí, abychom na to byli schopní operativně reagovat. Víme, že některá místa, jako velká mobilní tribuna, určitě nebudou. V případě, že by někteří diváci mohli přijít, vyrostou nějaké menší. Ale nemá smysl se hnát do nějakých dalších ekonomických minusů a následně žádat stát o podporu. To by bylo z naší strany dost nezodpovědné.
Světové poháry v Novém Městě se nikdy nedělaly s vidinou obřího výdělku. Ale dají se vůbec pořádat, když víte, že příjem ze vstupného může být nulový?
Myslím, že to zvládneme. Chystáme se tak, abychom ty ‚svěťáky‘ udělali s co nejmenšími náklady. Pro případ, že tam diváci nebudou. Protože jiná cesta není. Neznáme ještě rozsah financování z nově vzniklé Národní sportovní agentury. Pokud budou dodržené parametry financování plus minus jako dřív, máme nastavený model, abychom to ufinancovali. Protože příspěvek od IBU (Mezinárodní biatlonová unie – pozn. red.) je vyšší, vzniknou poměrně veliké kovidové náklady spojené s testováním. Nějak se s tím popereme, do ztráty bychom jít neměli.