Nápad udělat z rodinné dodávky závodní auto se zrodil v hlavě reklamního stratéga Pascala Witmeura. Ten se na jednu stranu staral o reklamu pro belgické zastoupení Peugeotu, na druhou stranu organizoval národní šampionát Procar. Tak co to dát dohromady? Super nápad! Jenže jediné, co bylo skutečně potřeba propagovat, byl první „eurovan“ – MPV, které se prodávalo nejen jako Peugeot, ale i Citroën, Fiat a Lancia. Přesto se do toho Witmeur pustil.
„Všichni tehdy říkali, že víceprostorové auto je jen nevkusný náklaďák. Tak jsem nadhodil, že bychom ho mohli přihlásit na 24H ve Spa,“ vzpomíná dnes pětašedesátiletý závodník. Závod se jel na konci července, ještě v květnu byl ale celý projekt v plenkách. „Poskládat to auto bylo jako puzzle. Některé dílky jsme vzali ze závodního Peugeotu 306 Maxi. Výkon motoru se blížil ke 300 koním, podvozek byl ale v základu pořád z modelu 806. Byl to prostě cestovní speciál, jen trochu vyšší a delší než ostatní,“ směje se Witmeur. Dalšími dárci dílů se staly „napříč generacemi“ i výběhový Peugeot 405 Mi16 a naopak nastupující Peugeot 406 Supertourisme, ze kterého pocházela šestistupňová sekvenční převodovka.
Kromě techniky musel tým bojovat i s odporem soupeřů. Ti měli k autu celou řadu výhrad. Báli se, že řidič sedící vysoko za volantem standardní nižší cesťáky přehlédne. Strach měli i ze soubojů, u cesťáků se totiž kontakt mezi vozy posuzuje mnohem mírněji než třeba u formulí a nějaké to „šťouchnutí“ patří k dobrému závodu stejně jako bitky k NHL. A aby do vás šťouchlo auto, které má o pár set kilo víc, moc nechcete. A soupeři se báli i toho, že auto bude na trati, kde se při čtyřiadvacetihodinovce pohybuje kolem padesáti vozů a je na hraně své propustnosti, zavazet.
Ta poslední obava se rozplynula už v kvalifikaci. Dodávka pro maminky s četným potomstvem skončila dvanáctá z asi padesátky vozů. A v konkurenci své třídy PROCAR byla dokonce třetí. To už byl bílý „mamut“ vyčnívající ze startovního pole miláčkem publika. Witmeur nenechal s posvěcením belgického Peugeotu nic náhodě, takže posádka byla nacionálně vyvážená – vždy po jednom jezdci bylo z Valonska, z Vlámska a z „neutrálního“ Bruselu. S Witmeurem se za volantem střídali Eric Bachelart a Phillip Verellen.
Witmeur pořád akci bral především jako velkou „předváděčku“ osmsetšestky. Potřeboval tedy na závody dostat co nejvíc zákazníků segmentu MPV, který se v té době teprve rodil. V roce 1995 nebyly pořádně ani maily, Witmeur tedy nakoupil od konkurence adresy jejich zákazníků – majitelů Renaultu Espace a Volkswagenu Sharan – a poslal jim pozvánky. Přišlo 2 800 lidí. „Naší ideou bylo, že přijdou celé rodiny, aby se děti podívaly, jak závodí auto, se kterým jezdí rodiče,“ vysvětluje Witmeur.
Proti „náklaďáku“ stály tehdy na startu třídy Procar tradiční cesťáky – BMW 318, Opel Vectra a Honda Accord. „S tím autem se jezdilo fakt dobře. A líbilo se i fanouškům, možná proto, že pořád jezdilo po dvou,“ popisuje Witmeur. A říká, že mu pak chodili děkovat i obchodníci jiných značek nabízejících MPV. „Tenhle kousek pomohl dostat víceprostorová auta mezi lidi.“ Belgický Peugeot nechal natisknout 5 000 plakátů, které Witmeur všechny rozdal podepsané. „Na pár hodin jsem byl slavnější než Johny Hallyday,“ směje se s tím, že na závod dorazily nejspíš i tisíce dělníků z francouzské továrny Sevel Nord ležící nedaleko za belgickou hranicí. Právě tam se Peugeot 806 montoval.
Samotný závod úplně šťastně pro trio v „empévéčku“ neskončil. Už v první hodině musela posádka řešit problém s brzdami, poté se přidaly potíže s diferenciálem a ještě před koncem první desetihodinovky musela odstoupit. Auto je dnes u bruselských specialistů na exkluzivní a závodní auta Gipimotor, kteří jej nabízejí k prodeji. Auto je – odbornou hantýrkou – ve stádiu započaté renovace. O cenu si zájemci musí říci přímo v Gipimotoru.
