Vrátit život mezi staré kamenné stěny, které na pár let osiřely, ale nebylo nic snadného. Vanotti dokázal na 80 metrech čtverečních vykouzlit obydlí, ze kterého plesá srdce každého estéta. Proměnu dokončil v roce 2018.
Vanotti vnímá své studio jako laboratoř a architekturu jako nejuniverzálnější umění. Proto je podle něj vždy klíčové pečlivě se zorientovat v kontextu místa a zachovat materiály a tvary, které jsou stavbě vlastní, a nechat tak dům vrůst do živoucího organismu města či krajiny.
 |
Krása novodobého doupěte, které se podařilo Vanottimu vytvořit, nejvíce vyniká za podzimních měsíců, kdy se mlha sbírá z okolních kopců, dny se pomalu krátí a noci se prodlužují.
V tmavých interiérech máme tendenci bojovat s temnotou a vnést do pokojů více světla. Vanotti šel jinou cestou: aby zachoval všechny původní prvky a nechal je skutečně vyniknout, zbavil exteriér i interiér nánosů fasád a maleb a vytvořil v tmavém domě ještě tmavší interiér.
Tvůrce tak chtěl mimo jiné vzdát hold všem předchozím majitelům a obyvatelům, kteří dům kámen po kameni dávali dohromady a často dřeli na hranici svých možností, aby pro své blízké vybudovali domov.
Odhalené kamenné stěny s moderní, surovou, betonovou podlahou jsou dohromady expresivní kombinací, která povzbuzuje fantazii k přemýšlení nad příběhy, které se mezi skromnými zdmi odehrály.
V části domu, kde byla ustájená zemědělská zvířata, je obytný sklípek, v patře, kde bývával kdysi seník, vznikla krásná obytná kuchyně s jídelnou a krbem, velkolepě umístěným do samého středu místnosti. Ohřát se tak u něj lze ze všech stran a stal se nejvýraznějším prvkem celé proměny.
Druhé, venkovní ohniště je na terase s dechberoucím výhledem na horské svahy a městečko. I ložnice spojená s koupelnou má výhled do zahrady. Samotné lůžko odděluje jen skleněná stěna. Vanotti nechal většinu zařízení a nábytku zpracovat místními řemeslníky, aby i pro nové majitele zanechal udržitelnou a lokální kvalitu moderního bydlení.
