Uplynulý ročník strávila Adéla Válková v Americe. Působila v celku školy Weatherford College, jež vysílá své týmy do soutěže NJCAA.
„Hraje se tam úplně jinak, všechno je volnější, rychlejší, prostě úplně jiné. Změna byla ale také samozřejmě kulturní, protože se tam mnohem víc podporuje při zápasech. Trenér nás prakticky vůbec nekritizoval, naopak se snaží všechny maximálně podporovat a vlastně nám skoro vůbec neřekl, že bychom udělaly něco špatně. To je velký rozdíl oproti většině evropských trenérů včetně pana Svitka, který je známý tím, že je náročný,“ porovnává Válková evropský basketbal s Weatherfordem.
„Psychicky pro mě odchod do zámoří nebyl extra náročný, spíš fyzicky to bylo těžké. Najednou jsme běhaly všechno na čas, všechno muselo být rychlejší než při trénincích v Česku. Plus se dělalo hodně silových věcí v posilovně, kde jsem také musela hodně zabrat. Takhle to bylo po celou letní přípravu, ale když přišla sezona, bylo všechno hodně volnější, protože jsme skoro pořád hrály zápasy,“ popisuje rodačka ze Šumperka zkušenosti ze sportovního života na předměstí Dallasu.
Ještě loni Válková oblékala dres brněnských Žabin a pokukovala po Ženské basketbalové lize, pak ale neodolala lanařům ze zámoří.
Na kempu s pěti nováčkyTrenér Svitek zkouší před novou sezonou. |
„Mluvila jsem s trenérem Bobem McKinleym i asistentkou Brittnie Haleyovou, povyprávěli mi o historii programu a věděla jsem, že půjdu do Weatherfordu,“ poodhaluje námluvy Válková. Ta se stala nejlépe doskakující hráčkou týmu s téměř sedmi doskoky na zápas, zapisovala i lehce přes osm bodů.
Začátek sportovní kariéry usměvavé basketbalistky nebyl jednoduchý, musela přitlačit rodina.
„Nejdřív jsem basketbal neměla ráda, protože jsem měla problém s ADHD. Máma mi ale řekla, že prostě hrát budu, že mi to pomůže. A měla pravdu. Po prvním roce jsem se do basketu zamilovala. Nejdřív jsem neuměla odpočívat a ve škole jsem pak usínala. Když jsem začala hrát, zklidnila jsem se. Teď před každým zápasem medituji,“ mluví Válková otevřeně o problémech s poruchou pozornosti, která ji trápí už od dětství.
Nakonec ale u basketbalu úspěšně zůstala a teď sbírá cenné lekce, jako třeba když na svou zámořskou misi odlétala. „Už jsem letěla letadlem, ale nikdy tak daleko. Cesta trvala přes deset hodin a já neusnula ani na minutu, ale stálo to za to,“ usmívá se 183 centimetrů vysoká hráčka.
V Texasu válčila s novým prostředím, ale postupně si uvykla. „Trochu bojuji s jídlem, které je tam hodně jiné než u nás. Taky jsem čekala, že bude pořád teplo, a to se vyplnilo. Měla jsem trochu strach z angličtiny, ale nakonec to nebyl žádný velký problém. Škola pro mě dopadla v prvním ročníku lépe, než bych očekávala,“ říká spokojeně.
Adéla Válková na reprezentačním tréninku |
Americký rok Válkovou přesvědčil, že u basketbalu bude chtít zůstat jako profesionálka. Zatím může nabírat zkušenosti během dvoutýdenního kempu reprezentace od zkušených hráček jako jsou Kateřina Elhotová, Alena Hanušová nebo Julia Reisingerová.
„Dojmy z reprezentace jsou velmi dobré. Pan trenér Svitek je přísný a jsou okolo mě skvělé hráčky, ze kterých mám respekt. Zvykám si ale rychle. Mohla jsem na sobě ještě o trochu lépe pracovat v posledních dvou měsících, ale věřím, že se do toho já i ostatní holky rychle dostaneme a budeme hodně silný tým,“ věří Válková.
Už teď však ví, že se na listopadové okno kvalifikace o EuroBasket 2021 do Evropy nepodívá. „Nám tou dobou poběží sezona v Americe, ale i tak jsem moc ráda za šanci,“ cení si debutantka.
