A to není rajhradický trávník tento týden v bůhvíjakém stavu, hlavně je v něm hodně vody. Při fotografování se bývalý reprezentant dívá, aby si nesedl do kaluže.
„Takhle mokré je to nově. Pažit byl tvrdý, tak ho teď čerstvě zapískovávali, provzdušňovali a rovnali. Pak by to měl být ten nejlepší trávník, co tady kdy byl,“ vypráví 33letý odchovanec Zbrojovky.
Teď je to jeho domácí hřiště. Holek, který nikdy nehrál nic jiného než nejvyšší soutěže a předčasně musel skončit předloni kvůli potížím se srdcem, se v obci okresu Brno-venkov chystá na 1. A třídu.
Kdo je Mario Holek
|
Na trénink si nasazuje sporttester. Pro jistotu. Zdraví mu slouží dobře a chuť do fotbalu má taky.
Vracíte se ke kariéře?
Na amatérské úrovni. Budu hrát pro zábavu v Rajhradicích, kde bydlím. Pro mě je to tady ideální. Sednu na kolo a za tři minuty jsem na hřišti. To je komfortní. Neokrádám se o čas, který můžu trávit s rodinou, a mám i další aktivity.
Baví vás to?
Tréninky máme dvakrát týdně a já se na ně těším. Zahraju si s klukama, kopnu do balonu, zpotím se, zadýchám se... o tom to asi je.
Prý byste už hrál i zápasy, kdyby se tedy v nižším fotbale letos na jaře hrály.
Jo, jsem v pohodě. Bohužel přišel koronavirus a netrénovalo se, ale už se zase začalo. Nás se zrovna tento týden sešel dostatečný počet na to, abychom si zahráli i fotbal.
Svoje nové spoluhráče jste dřív než z týmové kabiny znal jako sousedy z vedlejších ulic?
Některé kluky v mužstvu znám, ale spíš z dorostu nebo z juniorky v Brně. Odmala znám Robina Hájka, který má v Rajhradicích fotbal na starosti. Usnadnilo mi to rozhodování, když jsme se bavili, že tady začnu hrát.
Co teď naplňuje váš čas?
Řekl bych, že jsem tak trochu na mateřské. (úsměv) Starám se o děti, nejmladšího syna trénuju ve Zbrojovce v nejmladší přípravce. To mě baví, měl bych se posunout do kategorie U7. Se švagrem a manželkou máme firmu, a když je potřeba, vypomůžu.
Plus ty dva tréninky týdně. Stačí vám to?
Vzhledem k tomu, v jakém jsem žil tempu, je to dostatečné. Měl jsem zdravotní problémy a dva roky jsem nehrál, a i když jsem něco dělal, zaběhal jsem si nebo vyjel na kole, tak to fotbal nenahradí. I po tomhle tréninku jsem bolavý, na unavení to úplně stačí. Asi bych se do toho zase dostal, ale takhle si mezi tréninky tělo odpočine, rozsedí se. Mám už nějaké roky, přece jen jsem opotřebovaný a staré šrámy jsou cítit.
Zajímavé, že to říkáte. V hospodě vedle hřiště v Rajhradicích by místní přísahali, že zvládáte celý střed pole oběhat sám. V záloze i v obraně.
Jo? To by mě zajímalo, co všechno bych měl oběhat! (pousměje se) Uvidíme. Nechám na trénérovi, co bude potřeba, abych hrál.
Ještě si fotbalem vydělat, třeba v Rakousku v nižší soutěži, vás neláká?
Vůbec jsem nad tím nepřemýšlel. Asi by se mi nechtělo strávit tolik času na cestě, neměl bych k tomu mančaftu vztah. To mě neláká vůbec.
Je to ten důvod, proč jste nepokračoval v krajském přeboru v Kuřimi, kde jste se v zimě objevil jako posila?
Přesně tak, to byl ten hlavní důvod. Časově by to bylo moc náročné. Cesta tam zabere 45 minut, pak dvě hodiny na hřišti a 45 minut zpět. Nechtělo se mi to plánovat a obětovat na úkor času a dětí. Rajhradice jsou v tomto ideální. Když máme trénink o půl šesté, za pět půl sednu na kolo a jedu. Nemusím řešit dopravu, odjezd, nic.
Nikdy jste ale nehrál nižší soutěž. Co od ní čekáte? Nemáte obavu, že se na vás někdo bude chtít vytahovat?
Lidi jsou různí, hráči jsou různí, ale doufám, že to bude v duchu fair play. Nějaké zápasy na úrovni krajského přeboru jsem viděl a nepozoroval jsem, že by tam byly extra vražedné zákroky. Neřeším to. Beru to tak, že si chci zahrát fotbal a mít z toho dobrý pocit.
Mohl jste ho mít v Líšni ve druhé lize nebo ve Vyškově v MSFL. Z obou klubů se na vás ptali.
Jasně, ve Vyškově trénuje Honza Trousil, můj bývalý spoluhráč z Brna. Opět by to ale znamenalo strávený čas. Zvykl jsem si na volnější režim, nemusím trávit víkendy na cestách. Z toho důvodu jsem do toho nešel.
Chybí vám něco z vrcholového fotbalu?
Určitě atmosféra a nejvíc asi ten tlak. To napětí před zápasem, že o něco jde.
To byste přece ve druhé nebo ve třetí lize měl.
Jenže já vůbec nevím, jak na tom teď herně budu. Třeba se za půl roku budu cítit tak, že do toho budu chtít jít, ale kdo ví? Teď jsem spokojený takhle. Jdu si zahrát pro zábavu, přijde zápas, na ten se těším. To mi stačí a vyhovuje.
Podíváte se v televizi na Zbrojovku, Spartu nebo Duklu, za které jste hrával?
Detailně jsem v posledních dvou letech fotbal nesledoval. Když byl čas, podíval jsem se na Spartu, ta mě zajímá pořád. Duklu v televizi moc nedávají a Zbrojovku jsem viděl hrát na podzim derby s Líšní, to bylo vyhecované. Vím, že chce postoupit, a do ligy patří. Přece by se neměla plácat ve druhé lize. Kouknu se na Spartu, kde to má atmosféru a je tam ten tlak. Že bych ale ligu sledoval poctivě, tak to ne.
Je dobře, že se fotbal o víkendu začíná hrát?
Pokud se dá dohrát sezona, tak proč ne? Jenom je tam spousta otazníků. Zase se to mezi sebou pře. Někdo chce dohrát, někdo ne. Někomu jeho postavení v tabulce vyhovuje, někomu ne. Jsou různé dohady, a ještě k tomu nevíme, co by se dělo, kdyby někdo onemocněl. Těžko říct, jestli se liga vůbec dohraje.
Co myslíte vy?
No... (rozesměje se) To asi nikdo neví. Z mého pohledu bych hrál. Bral bych to stejně, jako když někdo onemocní běžnou nemocí. Jak má někdo horečky, chřipku, tak taky nehraje a jde na jeho místo náhradník. Přistupoval bych k tomu stejně v době koronaviru. Nebral bych to tak, že když má někdo nález, musí být automaticky promořený celý tým.
Zvládnou čeští hráči stabilně rytmus neděle–středa?
Z toho strach nemám. Týmy jsou na to dostatečně fyzicky připravené. Aspoň člověk ten režim zkusí. V zahraničí tak hrají běžně a nám to může leccos ukázat do budoucna. Třeba se režim českých soutěží po této stránce dokonce v budoucnu změní. Neměl bych strach, že by se to nemělo zvládnout.
