Na stránkách zřejmě nejslavnějšího a rozhodně největšího odborného časopisu světa, The Lancet, vyšly v posledních týdnech desítky prací týkajících se nového koronaviru SARS-CoV-2. A také jedna nezvyklá výzva, která s medicínou nemá na pohled mnoho společného.
Epidemie koronaviru |
Časopis na svém webu totiž vydal společné prohlášení devíti známých a uznávaných odborníků z oboru veřejného zdraví, kteří nechtějí bojovat s virem, ale s lidskými představami o něm: „Společně důrazně odsuzujeme konspirační teorie, které naznačují, že COVID-19 není přirozeného původu.“
Signatáři se obávají, že nepodložené informace o účasti nějakých „cizích sil“ na objevení viru, které se objevily v řadě zemí světa od Číny přes EU po USA, mohou narušit mezinárodní spolupráci a sdílení vědeckých výsledků nebo například i vzorků viru. Možná je to jenom planá obava, ale v každém případě je pravdou, že v případě tak mimořádné události, jakou současná pandemie je, se dá očekávat, že budeme hledat i mimořádná vysvětlení – a to i bez toho, že by je šířily z nějakých důvodů státní složky či jednotliví představitelé státu.
Na druhou stranu, ne každá konspirační teorie je nesmyslná. Tabákové společnosti skutečně popíraly škodlivost kouření důkazům navzdory, chemičky vědomě porušovaly bezpečnosti předpisy, i demokratické vlády prováděly tajné experimenty na vlastních občanech – a nebezpečné nemoci se v minulosti skutečně rozšířily uměle. Tak jaké jsou důkazy pro konspiraci kolem nového koronaviru SARS-CoV-2?
Snímek koronaviru SAR-CoV-2 (žlutě) z elektronového skenovacího mikroskopu. Virové částečky se „vynořují“ z buňky v tkáňové kultuře (modře a fialově).
Ruská chřipka
Začneme malým návratem do minulosti. Dnes odborníci považují za velmi pravděpodobné, že pandemický chřipkový virus z roku 1977, což byl virus typu A/H1N1, unikl z nějaké laboratoře v Číně či v SSSR. Způsobil poměrně mírnou pandemii, která si naštěstí nevyžádala mnoho životů.
Chřipková sezona byla tehdy jiná než dnes. Převládal prakticky výhradně vždy pouze jeden subtyp viru, který ostatní zcela zatlačil do pozadí, až do objevu nového dominantního typu. Dnes se z ne zcela jasných důvodů během chřipkové sezony vedle sebe vyskytují různé subtypy. Letos tak například v Evropě převažují chřipkové viry typu A, především A/H1N1, konkrétně další generace pandemického viru z roku 2009. Ovšem objevuje se i kmen A/H3N2 a zhruba třetinu celkových případů tvoří podtyp B/Viktorie.
Chřipkové sezóny let 1977 a 1978 byly ovšem ještě podivnější. Mezi lidmi se objevila naštěstí relativně mírná chřipka, která postihovala téměř výhradně lidi mladší 25 let, i ty velmi zdravé. V únoru 1978 se virus například dostal na akademii amerického vojenského letectva (USAFA) ve státě Colorado. Během příštích devíti dní onemocnělo 76 procent všech kadetů, více než tři tisíce lidí. Americké letectvo tak vůbec poprvé ve své historii přerušilo výcvik kvůli výskytu chřipky mezi uchazeči.
Vědci brzy zjistili, proč virus působí tak zvláštně: byl extrémně blízký viru z počátku 50. let, který se ovšem v té době v populaci už nevyskytoval. Článek popisující překvapivé zjištění vyšel v časopise Nature – a aby ne, autorům zaručil pozornost, citace, jednoduše řečeno slávu.
Vědci byli zaskočeni: virus by neměl vydržet tak dlouho beze změny, a odborníci tak jistě museli mít obavy, zda evoluci viru skutečně rozumí tak dobře, jak si mysleli. Mohl přežít v nějakém zvířeti desítky let beze změny? Nebo ve věčném ledu? Jaká překvapení z minulosti na nás mohou ještě čekat?
Již tehdejší, ale i novější analýzy ovšem došly k závěru, že nejpravděpodobnějším vysvětlením je hypotéza, která původ viru hledá v mrazáků některé laboratoře v Číně či v SSSR. Pokud to tak bylo, o celé události nevíme prakticky nic – na rozdíl například od úniku antraxu ze sovětské tajné laboratoře ve Sverdlovsku v roce 1979, který se podařilo poměrně přesvědčivě zrekonstruovat. Dodnes tak mohou pokračovat spekulace o tom, zda pandemie nevznikla například při zpackané zkoušce vakcíny obsahující živý virus nebo úplně jinak.
Počítačová rekonstrukce podoby viru SARS-CoV-2 (s nepřirozenými barvami, samozřejmě). „Hroty“ na povrchu virus využívá k přichycení na buňku.
Že pandemie z roku 1977 je do jisté míry „lidského původu“, tedy není nijak kontroverzní názor. V případě současné pandemie SARS-CoV-2 je situace ovšem jiná.
Nováček
Jedním velkým rozdílem proti situaci z roku 1977 je skutečnost, že nový virus je opravdu nový. Věda zná dnes sedm koronavirů, které napadají člověka. Tři z nich – SARSr-CoV, MERS-CoV a SARS-CoV-2 – se ukázaly jako větší zdravotní hrozba, zbylé způsobují jen nepatrné obtíže, skutečně pouze „rýmičky“.
Nejnovější z nich, tedy současný pandemický SARS-CoV-2, se bohužel od svých příbuzných v některých ohledech poměrně výrazně liší. Jak se ukázalo, má účinný systém, jak se připojovat na povrch buněk v dýchacím traktu. Stejně jako jiné koronaviry k tomu používá jakési „hroty“ na svém povrchu (ve vědecké literatuře se používá anglický termín „spike“). To jsou ty typické útvary, které můžete vidět na podrobných snímcích viru.
U nového viru jsou hroty nezvyklé: nejde o variantu známých řešení od koronavirů, které napadají člověka, jako například SARS-CoV, který v roce 2003 vyvolal epidemii SARS. Místo toho se objevilo zcela nové řešení, které odborníky překvapilo (více v této práci).
„Dnešní počítačové modely říkaly, že by tenhle systém neměl být účinný,“ říká biolog Stanislav Mihulka z Jihočeské univerzity: „Ale jak se ukázalo, evoluce si našla nové, pro virus lepší řešení, se kterým jsme nepočítali.“ Díky němu se SARS-CoV-2 k buňkám přichytí podstatně spolehlivěji, což nepochybně zvyšuje šanci nákazy.
Struktura „hrotu“ z povrchu virus SARS-CoV-2
Právě to se odborníkům zdá jako dobrý důvod, proč pochybovat o tom, že byl vyvinut (či uchováván) jako biologická zbraň. „Pokud by to někdo chtěl vyvíjet v laboratoři, musel by udělat a vyzkoušet neskutečné množství náhodných změn viru, než by přišel s něčím takovým,“ odhaduje Mihulka. „Proč by to dělal? Mnohem spíše by se řídil našimi současnými modely a na takovéhle řešení by nikdy nepřišel,“ dodává český biolog (jehož pohled na možnost umělého vytvoření SARS-CoV-2 si můžete přečíst na serveru Osel.cz.)
Souhlasí s tím i Ivo Rudolf z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd, podle kterého by „umělý virus“ bylo mnohem lepší vyrobit jinak: vyjít od dobře známých a v laboratořích běžně pěstovaných koronavirů, třeba SARS-CoV. Ke vstupu do lidské buňky – tedy pro tvorbu „hrotu“ – by pak bylo logické známé a účinné řešení od některého koronaviru, které už člověka napadají. Možná s několika zásahy pro zvýšení účinnosti. (Podrobnější pohled vědců z Ústavu biologie obratlovců na otázku umělého původu viru najdete na stránkách ústavu.)
A šlo by to vůbec?Něco takového dnes jen tak nejde. Tak se dá krátce shrnout námitka Petra Svobody z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd vůči hypotéze, že koronavirus SARS-CoV-2 mohl vzniknout cílenou úpravou. Český molekulární biolog poukazuje na technickou stránku věci. „Koronavirus je (+)ssRNA virus, tj. virus, jehož genom tvoří jednovláknová RNA molekula, v tomto případě o délce 30 000 nukleotidů (30 kilobazí) - s takovou molekulou se nedá cíleně manipulovat pomocí genového inženýrství tak jako s DNA, nemáme na to vhodné nástroje,“ vysvětluje. Tak dlouhá RNA je podle něj už sama o sobě příliš veliká a nestabilní, aby se s ní dalo experimentálně pracovat. Například bezchybně vyrobit tak dlouhou RNA in vitro je podle něj dnes nemožné; maximální délku RNA syntézy odhaduje na jednotky kilobazí. Řešením je převedení virové sekvence do DNA a práce s ní v této formě. To je sice možné, ale podle Svobody je to technicky a časově náročné. Navíc SARS-CoV-2 je pro tuto práci nevhodně velký (standardní postupy rekombinantní DNA pracují s kusy DNA do cca 20 kilobází). Práce na výrobě variant nějakého původního koronaviru by tímto způsobem trvala dlouho a v komunitě by se těžko utajila. O tom, jaké varianty koronavirů se v minuloti vytvářely a z jakých zdrojových sekvencí se ví. Navíc se při tomto postupu musí sekvence viru upravovat, aby se s nimi dalo dobře pracovat. „To by na ní zanechalo stopy, ale nikdo nic takového neukázal,“ shrnuje Svoboda. |
Kříženec?
Když nyní víme, že nový koronavirus obsahuje překvapivé inovace, nabízí se samozřejmě logická otázka, jak a kdy přesně vznikly. V různých laboratořích celého světa probíhal „brainstorming“, při kterém se nepochybně nezavrhovaly ani špatné nápady, jak posunout poznání.
Takový proces ale má i svá nebezpečí. Jeden takový špatný nápad bohužel zřejmě prošel sítem, dostal se na veřejnost a od té doby se pravidelně objevuje v různých spikleneckých teoriích a dohadech, podle nichž na genetické struktuře viru SARS-CoV-2 něco nelibě páchne. (Záměrně neuvádíme odkazy, abychom nepřispěli byť malým dílem ke zvýšení jejich pořadí v algoritmu vyhledávačů.)
Na začátku února 2020 na serveru bioRxiv.org, kam vědci „odkládají“ práce, které se teprve připravují k vydání ve vědeckém časopise, skupina indických vědců upozornila na „podivnou“ (jejich výraz) shodu mezi genetickou informací nového koronaviru a viru HIV. Naznačovali, že tato shoda by mohla vysvětlovat nakažlivost nového viru, nic více. Ovšem už samo spojení HIV s novou epidemií probudilo u mnoha lidí fantazii.
O co šlo? Autoři našli v genetické informaci viru čtyři velmi, velmi krátké úseky, které mají oba viry víceméně společné. Navíc jim modelování napovídalo, že všechny čtyři úseky slouží k tvorbě onoho „trnu“, který virus používá při průniku do buňky. A tak se o svůj postřeh chtěli rychle podělit s kolegy. Pokud očekávali reakci, nebyli zklamáni. Pokud očekávali pozitivní reakci, tak téměř určitě ano.
Pod článkem se sešla rychle více než stovka poznámek, což je na poměry vědeckého preprintového serveru mimořádné číslo. Bohužel pro autory bylo jen málo pozitivních. Kolegové rychle upozornili, že čtyři vybrané úseky se z části vyskytují i u netopýřích koronavirů, které mají k SARS-CoV-2 tak blízko. Tento aspekt podrobněji rozebral virolog Trevor Bedford na Twitteru („rozbalené“ jeho příspěvky najdete na jednom místě zde), který práci označil za „šílenou a konspirační“.
Zásadní problém je v tom, že autoři si dané úseky vybrali velmi libovolně, bez ohledu na „kontext“. Je to asi tak, jako kdybyste v dlouhém textu hledali řetězec písmen bez ohledu na diakritiku a další pravidla. Ve větě „Když jsem přišel domů, seděli ve vaně o ona mu drhla záda“ je prakticky stejný řetězec písmen jako ve větě „obraťte se na MUDr. Hlavu“, ale to je tak všechno, co mají společné. „Stejné úseky se dají najít i v řadě dalších organismů, garantuji vám, že byste je našli u orangutana, ale třeba i u nějaké bakterie,“ říká Stanislav Mihulka. „Je to prostě tím, že jsou tak krátké.“
Autoři práci po krátké době stáhli a na stránce je k dnešnímu datu pouze noticka, že pracují na nové verzi, ve které připomínky zohlední. Jeden z nich, Prashant Pradhan, zároveň do diskuse napsal, že autoři neměli v úmyslu živit konspirační teorie a v žádnou konspiraci nevěří.
To není přece náhoda...
Jak upozorňují i signatáři dopisu v Lancetu, zatím se tedy neobjevily žádné přesvědčivé důkazy o tom, že by na viru bylo něco „nepřirozeného“. Samozřejmě, nepřítomnost důkazů neznamená, že se něco nemohlo stát. Jak víme, prokázat, že něco neexistuje, je nemožné.
Mezery v racionální argumentaci tedy přechází v intuitivní hledání vzorců a souvislostí, které mohou, ale nemusí být důležité. Ukázkou intuice v praxi je dnes již stažená práce dvou čínských vědců, která se v lednu objevila na serveru medRxiv.org (PDF je ovšem stále dostupné jinde).
Autoři téhle velmi krátké práce si všimli, že trh, který zřejmě mohl být epicentrem nové epidemie, leží zhruba jen 300 metrů od laboratoře Wuchanského střediska pro kontrolu šíření a prevenci chorob. V ní se mimo jiné v minulosti pracovalo s netopýry z míst, kde byl zaznamenán výskyt nejbližšího netopýřího virového příbuzného SARS-CoV-2. (Pro úplnost dodejme, že trh není potvrzeným centrem epidemie. V době vydání článku podle novin South China Morning Post čínské úřady vystopovaly nejstarší onemoncní k 55letému muži, který onemocně 17. listopadu. List ovšem na základě dokumetnů, které jeho reportér viděl, uvádí pouze tolik, že byl „z provincie Chu-pej“, jejímž hlavním městem je Wu-chan.)
Výzkumný pracovník v ochranném oděvu před uzavřeným trhem ve městě Wu-chan v provincii Hubei. Trh s mořskými plody je spojován s vypuknutím virové nákazy novým kmenem koronaviru. (10. ledna 2020)
Zároveň – podle všeho správně – připomínají, že na rozdíl od laboratoře se na trhu žádní netopýři podle svědků nikdy neprodávali. „Netopýří polévka“, o které se psalo i v některých českých médiích jako o čínské pochoutce, tamní pochoutkou není a většina zaručených videí a snímků pochází z tichomořského ostrova Palu. Tam se netopýři, či přesněji kaloni, skutečně k jídlu podávají.
Autoři také uvádí, že 12 kilometrů od trhu byla v roce 2017 otevřena zatím jediná čínská laboratoř určená pro práci s nejnebezpečnějšími patogeny (tj. stupeň zabezpečení BSL-4). V této laboratoři pracovali i specialisté, kteří se věnovali mimo jiné zkoumání netopýřích koronavirů.
Někteří z vědců, kteří na BSL-4 pracovišti ve Wu-chanu pracují, se například podíleli na z dnešního hlediska prorocké práci vydané v roce 2015, která popisuje a demonstruje, jak by některé netopýří koronaviry mohly potenciálně přeskočit na člověka podobně jako SARS-CoV. Tým tehdy v pokusu skutečně vytvořil virus s novými vlastnostmi, který se mohl šířit i na pokusná zvířata, ovšem od SARS-CoV-2 se jejich výtvor výrazně lišil.
Což dokazuje snad jen to, že současná pandemie není nic nepředvídatelného a nepředvídaného, ba naopak. O nebezpečí se vědělo dlouhou dobu, jen se mu nevěnovala dostatečná pozornost. „Přesně proto vůbec nerozumím tomu, proč by na tom viru mělo být umělého“, říká molekulární genetik Petr Svoboda. Jak připomíná, vědci věděli, že v netopýrech existuje rezervoár koronavirů, a ždě jde virus je prakticky připravený infikovat člověka (viz již zmíněná práce z roku 2015). Přechod těchto virů na lidského hostitele není jednoduchý, ani samozřejmě, ale i nepravděpodobné události se nakonec stanou.
Jak popírat přistání na Měsíci a „být geniální“Věří, že lidé nikdy nepřistáli na Měsíci. Celé to podle nich natočili v ateliérech. Oni ale spiknutí odhalili a mají důkazy. Jaké? Neřeknou! Kdybyste hledali, našli byste je taky! Přinášíme návod, jak popírat přistání na Měsíci nebo cokoli jiného. A pozor. Pokud máte v hlavě mozek, možná se v tom sami poznáte...  |
To ale autory letošní „konspirační“ práce nijak nezajímá. Nezabývají se tím, zda a jak by se mohl virus z laboratoře dostat, jednoduše pouze poukazují na geografickou blízkost laboratoře a trhu. Která je jistě nápadná, ale to je tak vše.
Náš mozek jim z dobrých evolučních důvodů přikládá důležitost, protože i malé odchylky od normálu mohou mít velké důsledky. Stačí, když jednou něco přehlédneme – stín v houští, vypnutý semafor – a důsledky mohou být fatální. Naše intuice je tedy vyladěna tak, aby ve většině případů byla přehnaně opatrná a hlásila poplach mnohem častěji, než je nutné. Co se může stát nejhoršího? Většinou jen to, že se na chvíli zastavíme a pořádně se rozhlédneme.
V případě konspirací o umělém původu SARS-CoV-2 ovšem ani „na druhý pohled“ mnoho není. Samozřejmě, nelze dokázat, že virus nevznikl v laboratoři a pak z ní nějak neunikl. Nelze prokázat, že se něco nestalo. Zatím tomu ovšem nic nenasvědčuje.
Informace: Do článku jsme doplnili informaci o zatím prvním známém případu nemoci COVID-19 z poloviny listopadu, kterou přinesl čínský tisk.
