Když Andrea koupila byt v bratislavské novostavbě, byla rozhodnutá zařídit si jej sama, i když s tím neměla téměř žádné zkušenosti. Inspirovala se tak v časopisech, v knihách, na internetu.
Studiem pravidel a sháněním nábytku a firem na realizaci svých nápadů nakonec strávila víc času, než si původně představovala. „Najít firmu, která vám na zakázku vyrobí nějakou drobnost, vůbec není jednoduché. A je to ještě těžší, když má člověk o výsledku přesnou představu a neuspokojí se jen tak s něčím,“ říká Andrea.
Prázdný byt jako inspirace
Často tak byla nakonec řešením při zařizování bytu vlastnoruční výroba. Andrea si sama ušila originální závěsy i čalounění na okenní lavici v dětském pokoji, vyrobila si také zajímavé lampy. A hlavně začala malovat. Prázdný byt se pro ni stal velkou inspirací a kreativní práce relaxací.
Nejvíc nápadů v ní vyvolávaly prázdné bílé stěny. „Vlastně to celé začalo zrcadlem,“ vzpomíná. „Nenašla jsem žádné, které by se mi líbilo, a tak jsem si rám sama vymyslela a vyrobila. I předtím jsem trochu malovala, takže bylo vlastně přirozené, že to rámem na zrcadlo neskončilo.“
A kde na to všechno bere čas? Nemá televizi. Raději poslouchá hudbu. „V bytě je díky tomu výborná atmosféra. Trochu mi to připomíná časy, když jsme jako malí jezdili na chatu. Pokud nebyla televize, měli jsme čas věnovat se různým kreativním věcem, šití, malování, čtení a hlavně jeden druhému,“ prozrazuje majitelka.
Mnohé v bytě je důkazem, jak si umí s věcmi poradit. Třeba šatní skříň v předsíni patří k Andreiným nápadům, jejichž realizace si vyžadovala hodně času a trpělivosti.
Nechtěla totiž běžnou „velkou obludu“, která by „útočila na volný prostor“ a chodbu by zbavila vzdušnosti. „Představovala jsem si něco rozdrobenějšího, tvarem i zrcadly. Tak, abych získala dostatek úložného prostoru, ale aby skříň zároveň nebyla příliš masivní. Najít firmu, která by dokázala něco takového zrealizovat, však nebylo jednoduché,“ přiznává majitelka bytu.
Splněný sen
„Jako malá jsem ráda malovala, později jsem jako hobby navrhovala módu pro sebe a kamarádky. Když jsem koupila tento byt, ke své zálibě z dětství jsem se vrátila a konečně si splnila svůj dětský sen malovat po stěnách,“ vysvětluje.
Andrea nejdřív pomalovala některé stěny, potom plastický strop v předsíni a nakonec se pustila do vytváření obrazů. „Měla jsem totiž plnou skříň barev, které předtím používala starší dcera na umělecké škole, a jako správná Slovenka jsem přeci nemohla dopustit, aby vyšly vniveč. Teď už vím, že s malováním nepřestanu, ani kdybych všechny dceřiny barvy spotřebovala,“ s úsměvem dodává Andrea.