Zdvořilí a sportovně vzdělaní diváci na posvátném centrkurtu jí ale prostě museli zatleskat, ocenit její kuráž a jedinečný um.
Třiatřicetiletá bojovnice, která na svůj nejoblíbenější podnik přicestovala s vědomím, že se sem jako hráčka už možná nikdy nevrátí, dosáhla na svůj životní úspěch.
Nenechala se vyhnat z ráje, za který je All England Club považovaný mnohými tenisty i fanoušky.
Při svém 53. startu na grandslamu poprvé postoupila mezi čtyři nejlepší.
Porazila Johannu Kontaovou, nasazenou devatenáctku, která v pondělí vyřadila Petru Kvitovou.
V první sadě obdivuhodně otočila z 1:4 na 7:6, ve druhé už protivnici docela snadno spláchla 6:1.
Wimbledon 2019Speciální příloha iDNES.cz: zpravodajství, rozhovory, reportáže, pavouky, ... |
Po proměněném mečbolu upustila raketu, zakryla si tvář dlaněmi a v úžasu pohlédla do lóže, kde seděli, nervovali se a jásali její nejbližší pobočníci.
„Zní to bláznivě,“ řekla v rozhovoru hned po odchodu do zákulisí nóbl stadionu. „Vím, co se mi povedlo, ale nemůžu tomu úplně uvěřit. Jsem nesmírně šťastná. Můj hlas se třese, protože tomu fakt ještě nevěřím.“
V branži se patrně nevyskytuje osoba, kterou veteránka Strýcová nepřekvapila.
Na žebříčku jí patří číslo 54.
Ve velkém čtvrtfinále se zjevila prvně a naposled před pěti lety právě na Wimbledonu a podlehla v něm Kvitové.
Pomaličku se smiřuje s odchodem do penze, spíš se soustředí na čtyřhru. A pak najednou... Prásk!
Strýcová žasla. Pak míchala údery. Juchání odkládá a Sereny se neleká |
Na londýnské trávě přežívá všechny své mladší krajanky, světovou jedničku Bartyovou a další hvězdy.
Ve čtvrtek právě ona vyzve sedminásobnou zdejší vítězku Serenu Williamsovou, s níž má bilanci 0–3.
Ale kdy jindy a kde jinde než na oblíbené trávě přeprat osud a protáhnout senzační tažení až do úplně posledního mače o titul?
„Jestliže má Serena svůj den, porazí kohokoliv a ani mně nedá žádnou šanci,“ pravila česká muší váha před střetem se svalnatou matkou roztomilé dcerky Olympie.
„Ale takových dnů už má míň než dřív. Myslím, že já jsem tady předvedla dobré výkony. Těším se. Budu se rvát, jak jen budu moct.“
Na živoucí legendu znovu vytasí své zvláštní zbraně, jež použila i proti Kontaové.
„Ta ji vyškolila,“ chválil ji Jan Kodeš, šampion z roku 1973. „Ty její kraťasy a voleje!“
Strýcová se držela taktiky, na níž se domluvila s koučem Davidem Kotyzou. Znamenitě podávala, soupeřce dopřála jediný brejk, obstála i při výměnách od základní čáry.
„Balony jsem trefovala čistě a tvrdě,“ libovala si.
Zatímco dřív se na dvorcích často čertila, klela a hádala, na letošním Wimbledonu se chová jako hotová vzorňačka. Soustředěná. Klidná. Neplýtvá silami na protesty a podrážděné reakce. Proč?
„Ladila jsem formu na Wimbledon. Jsem na oblíbeném místě. Hraju na povrchu, který mi vyhovuje. Obklopuje mě tým lidí, kteří mi hrozně moc pomáhají. Bydlím v domku, v němž mám svoje pohodlí. Drobnosti se skládají v obrovský celek. Díky němu jsem spokojená a na zápasy se těším. Cítím se naprosto skvěle.“
I díky svému uhlazenému vystupování slyšela Strýcová po utkání vřelý aplaus.
Též proto, že zvládá dříve splašené emoce, není bez naděje ani ve čtvrtek. Kdekomu by udělala radost.
Jan Kodeš pravil: „Kdyby Bára porazila Serenu? To by se mi teprve líbilo!“
Příběh kdysi divé Báry ukazuje, že nikdy není pozdě na pokus o změnu. Že se nemá ztrácet víra.
Kdysi si říkala: „Kéž bych taky mohla hrát poslední kola grandslamů...“
A teď? Teď se může předvést.
