Usmívala se. Gestikulovala. Vtipkovala. Ujišťovala se, zda je její odpověď použitelná. I ten rozhovor vnímala jako příjemnou záležitost. Třeba i po téhle pozornosti se jí jednou v penzi zasteskne.
Strýcová dál šokuje. Muchová po boji končíZpravodajství z Wimbledonu  |
V Londýně táhlo na devátou. Strýcová za sebou měla další dvě vítězství. V singlu nad Kontaovou a v deblu se Sie z Tchaj-wanu nad rumunskou dvojicí Beguová, Niculescuová.
Klíčovou událostí samozřejmě byl její premiérový postup do grandslamového semifinále ve dvouhře.
Proč teď a proč tady, Barboro? Co myslíte?
To je otázka! Protože jsem starší a mám z tenisu větší radost. Nevím...
Po úchvatném obratu v osmifinále jste zkoušela mírnit své nadšení. Povedlo se?
Ano. Bylo to zvláštní. Jako teď. Jsem v semifinále, pocit mám příjemný, radost taky. Ale neříkám si: „Jóóó, pecka!“ A tak to má být. Turnaj ještě neskončil. Až odehraju poslední balon, přijde čas na juchání.
Už vám stihlo dojít, co jste dokázala?
Ani ne. Hodinu po zápase jsem nastupovala do deblu na kurt číslo 12. Ještě jsem neměla čas uvědomit si, že jsem v semifinále svého oblíbeného turnaje. Ale zůstávám v soutěži, na což jsem hrdá.
Jste nejstarší novickou v grandslamovém semifinále v Open éře. Myslela jste si už, že se tak daleko nikdy neprotlučete?
Vždycky jsem o něčem takovém snila. Wimbledon jsem si letos stanovila jako cíl, právě tady jsem chtěla být v nejlepší formě. Je úžasné, že se to splnilo.
Co vám letělo hlavou za stavu 1:4 v první sadě?
Nejsem zvyklá na centrkurty. Při nástupu jsem slyšela každý zvuk, spadnutí špendlíku na zem. Popadla mě nervozita: „Páni, jsem tady, ve čtvrtfinále Wimbledonu proti holce z Anglie.“ Když jsem prohrávala 1:4, začala jsem předvádět výkon, jaký jsem chtěla. Snížila jsem, začala se lépe pohybovat, budovala si sebedůvěru, která mi pomohla dostat se do tie breaku a získat ho.
A co vás napadalo při skóre 5:1 ve druhém setu?
Byla jsem úplně klidná, ve své zóně. Necítila jsem stres, což je divné. Ale myslím, že je to fajn.
Všimla jste si, jak Kontaová vadne?
Nedívala jsem se na ni. Samozřejmě vím, že dělala víc chyb, ale k nim jsem ji donutila. Měnila jsem rytmus, míchala údery, občas zařadila servis - volej. Nevěděla, co ode mě může čekat. A kazila, což jsem chtěla.
Teď vás čeká Serena Williamsová. Budí její pověst, schopnosti a seznam úspěchů u soupeřek strach?
Já ho nemám. Soustředím se na svou hru. Ona je samozřejmě silnější, ale já zkusím použít svoje zbraně. Chci bojovat naplno o každý míč a užívat si tu bitvu. Nemám co ztratit.
Jak je obtížné vracet její podání?
Pakliže servíruje dobře, na returnu skoro nemáte naději. Pokusím se jí ty rány co nejvíc vracet a rozehrát výměny, ve kterých moje šance porostou. A taky se budu soustředit na své vlastní podání.
