Jste ve věku, kdy můžete bilancovat. Řítí se podle vás svět do záhuby?
Vůbec ne. Jednou jsem dostal od své manželky Evičky krásnou knihu o životním stylu a tam byl krásný citát. „Umění života spočívá v tom uvědomovat si krásu všedního dne.“ A podle toho se řídíme.
Moc vám to s vaší manželkou sluší, nejen na svatebních fotografiích. Vy jste se nejspíš hledali, až jste se našli.
Mám tu kliku, že jsem ve vrcholném věku potkal po Štěpánce nádhernou Evičku. Musím se přiznat, je to pár týdnů, jsme s Evičkou oslavili křišťálovou svatbu.
Vzal jste manželku na nějakou dobrou večeři?
Ano. Ale to my chodíme často. Nejenom při významných příležitostech. A dostala ode mne takovou zlatou maličkost.
Jak vzpomínáte na svého tatínka Františka Přeučila, kterého soudili komunisté v procesu s Miladou Horákovou?
Můj tatínek byl odsouzen na doživotí. Byl patnáct let v komunistických kriminálech. Jezdil jsem za ním, když to šlo. Ta doba nebyla dobrá.
Přesto všechno jste vstoupil do strany?
To bylo v době zoufalé normalizace a beru to jako svoje jediné životní, osobní selhání. Léta jsem působil v Divadle Na zábradlí. Ale že jsem u nich byl, tak jsem poznal tu strukturu hrůzy, mohl jsem nějaké věci v divadle podržet. Tenkrát byly v repertoáru zajímavé inscenace, ale také osobnosti, které měly zakázanou činnost. Takový byl život.
Média rozdělila svět na dva nenávistné tábory. Doba se hodně zrychlila. Mluví se o sluníčkářích, haterech a podobně. Co z toho jste vy?
Já jsem v první řadě optimista. Na život se snažím dívat stále pozitivně a nepříjemné věci se snažím vždy překročit a nedělat si z nich těžkou hlavu.
Čtete papírové noviny, nebo hltáte svět online? Máte chytrý mobil?
Ano, mám ho v tašce. Ale já jsem klasik a mám rád především papírové noviny.
Eva Hrušková a Jan Přeučil (Praha, 27. března 2019)
Děláte si výstřižky?
Bylo období, kdy jsem si jako malý kluk dělal výstřižky. Než jsem šel na DAMU, tak jsem si vystřihoval různé básničky, reportáže o divadle a o herectví. Do dneška to mám schované. Kdysi byla i výstřižková služba a to byl skvost. Byly tam nesmírně zajímavé věci a ukazovalo to na atmosféru tehdejší doby.
Fandil jste našim hokejistům na mistrovství světa?
Fandil. Já mám hokej moc rád a to, co dokázali, je veliký úspěch.
Dotazník pro Jana PřeučilaMáte nějaký ranní rituál? Co je pro vás nejhezčí na světě? Jaká maličkost vás potěší? Co v životě netolerujete? Máte rád sladké? Řídíte auto? Sledujete politiku? |
Co byste hokejistům poradil, aby to příště byla alespoň stříbrná medaile?
Velké nadšení, radost a určitě to cinkne.
Věnujete se divadlu pro děti. Baví dnes děti ještě klasické pohádky jako například Šípková Růženka?
Baví. Máme divadlo Evy Hruškové a Jana Přeučila. Hrajeme staré české pověsti i řecké báje a děti to ohromně baví. Nejenom ty velké loutky. Ale i výborná muzika pana Bartáka, pana Klempíře. Děláme apelativní divadlo a snažíme se děti vtahovat a zapojovat do děje.
Kolik máte doma klobouků?
Klobouky mám velmi rád. Mám jich doma celkem 82 a nosím je od doby, kdy moje učitelka zeměpisu řekla jednou myšlenku: „S kloboukem v ruce projdeš celý svět.“
Jak jste se dostal k pedagogice?
V tomto směru mě inspiroval můj profesor Radovan Lukavský a také Eva Krešlová. Nejdřív sem dělal pohybové záležitosti. Potom mě oslovil Miloš Nedbal. Tomu jsem dělal asistenta a potom jsem začal přednášet sám. Teď jezdím na Slovensko do Bánské Bystrice na vysokou školu, kde mám svůj ročník herectví a výborného asistenta.
Jaká byla vaše žena Štěpánka?
Byla to ohromná dáma, ohromná herečka a měla jednu ohromnou vlastnost, nahrazovala těm dětem do jisté míry maminku. Měla také ohromný smysl pro humor. Ráda se smála a užívala života.
1. června 2019 |
