Pro mnoho Sámů (v Česku známějších pod názvem Laponci) není chov sob pouze povoláním, ale životním stylem. Stále se zmenšující sámská populace čítá v současnosti asi 140 000 lidí, kteří žijí převážně v severních částech Švédska, Norska, Finska nebo Ruska.
Jedním z nich je také šestadvacetiletý Jovsset Ante Sara, který zná každý kousek země, na které jeho rodina po generace pase sobí stáda. Sara se snaží zachovat rodinou tradici i kulturu svého národa pro budoucí generace.
Proto odmítl dodržovat deset let staré norské zákony omezující velikost sobích stád, kterými se vláda snaží zamezit nadměrnému spásání potravy. Maximální počet Sarova stáda stanovily úřady na 75 sobů. Pokud se rozroste, musí stavy snížit.
Sara navzdory tomu však odmítl poslat většinu ze svého čtyřsethlavého stáda na jatka a zažaloval vládu. „Soudil jsem se, protože nemůžu přijmout fakt, že uvidím svoji kulturu umírat,“ popisuje. U Nejvyššího soudu však prohrál a dostal pokutu ve výši 60 000 dolarů (1,4 milionu korun) společně s výstrahou, že může přijít také o půdu.
Pokud Sara do konce letošního roku vládě nevyhoví, budou následovat dodatečné pokuty. Nakonec může o soby přijít úplně. Sarův případ je jednou z mnoha bitev, kterou museli Sámové v rámci zachování své kultury a způsobu života v historii vybojovat.
Nejprve čelili křesťanským misionářům, kteří je přinutili opustit šamanské způsoby a asimilovat se. Do historie severských národů se později negativně zapsalo také nucené posílání sámských dětí do internátních škol, kde je poměrně nehumánními způsoby studovali antropologové.
Dnes žije na území Norska asi 55 000 Sámů. Deset procent z nich se přímo podílí na chovu sobů, kterých se na území Norska pase téměř čtvrt milionu. Pastevci si na živobytí vydělávají prodejem sobího masa a kožešin. „Když zabijeme soba, využijeme každou část zvířete,“ popisuje Sara.
Z kůží se vyrábí rukavice či tradiční boty do špičky, maso se prodává po celém Norsku i v zahraničí. Parohy se rozdrtí na prach a jako afrodiziakum prodají na čínském trhu. Sámové mají vlastní univerzitu i školy, na kterých se vyučuje sámský jazyk. Národ má také parlament, jehož úloha je však převážně symbolická. Srdcem sámské země je město Kautokeino v norském kraji Finnmark.
Norsko rozjíždí na severu průmyslové projekty
Sara není sám, kdo vede soudní pře kvůli omezování velikosti sobích stád. „Problém je, že vláda neříká, kdo má nadbytečná zvířata zabít. Nechává to na rodině,“ popisuje čtyřiatřicetiletá Elle Márjá Eiraová. Její otec se společně s dalšími pastevci nedávno soudil s vládou kvůli energetickému projektu, který má zabrat velkou část letních pastvin.
Sobům ve Švédsku hrozí vyhladovění, Sámové prosí vládu o pomoc |
Sámové u soudu prohráli, protože projekt údajně neohrožuje jejich kulturu. „Když ztratíme tuto pastvinu, budeme muset najít jiné místo, které zatím neobsadila jiná stáda. Tím, že nás tlačí do menšího prostoru, vytváří konflikty mezi námi navzájem,“ popisuje Eiraová. Podle Sámů se vláda snaží omezit jejich stáda kvůli tomu, aby mohla půdu využít pro průmyslové projekty.
Ačkoli téměř 95 procent půdy ve Finnmarku vlastní stát, Sámové, kteří mají na chov sobů výhradní právo, většinu využívají. Nastavené limity chovu jsou ale pro mnohé likvidační. „Pokud bych se jimi řídil, vydělám maximálně šest tisíc dolarů ročně (138 tisíc korun),“ říká Sara. Zákon totiž uvádí, že pokud chov sobů není nadále ziskový, může pastevec přijít o licenci.
Sara by však tratil mnohem víc. „Přišel bych o všechno, na čem moji předci pracovali celý život a vybudovali to pro nás,“ uzavírá Sara.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
