To datum stejně jako letos připadlo na neděli. Z letního sídla v Židlochovicích na Horácko a zpátky na zámek nedaleko Brna, kde prezident v červnu 1928 pobýval. To byl plán „zájezdu“.
A i když byl program detailně naplánovaný, došlo na spoustu spontánních zastávek a také zábavných momentů.
Přestože některými místy prezident jen projížděl, cestu lemovaly davy lidí.
„Zájezdy roku 1928 byly vnímány o to emotivněji, že se jednalo o jubilejní rok deseti let samostatného Československa. Ke všeobecnému nadšení navíc přispívalo, že mnohá města a obce uvítaly prezidenta vůbec poprvé,“ zdůrazňuje historička Kateřina Skalníková.
Pro Horácké muzeum v Novém Městě na Moravě připravila výstavu s názvem „Zdar, bratře prezidente!“ detailně mapující Masarykovu cestu. Tímto pozdravem sborově vítali prezidenta Osvoboditele sokolové v Novém Městě na Moravě. Krátkodobá výstava potrvá jen do 20. června.
Příjezd prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka si Novoměstští připomněli také historickou scénkou při svých městských slavnostech Nova Civitas v sobotu. Zazněly i některé projevy, stejně jako před devadesáti lety.
Všude čekali sokolové, legionáři i školní mládež
„Prezidentovi se během cesty skýtala vcelku podobná podívaná: města a obce vyzdobené slavobránami, vlajkami, prapory, chvojím a kvítím, vyzváněly zvony, zněly fanfáry. Poté obvykle následovalo oficiální vítání, nejčastěji zástupci samosprávy, okresní politické správy, četnictva, legionářů, sokolů, zástupců místních korporací a školní mládeží,“ popisuje historička.
Masarykův zájezd na HoráckoŽidlochovice - Brno - Česká - Kuřim - Čebín - Hradčany - Tišnov - Předklášteří - Borač - Doubravník - Nedvědice - hrad Pernštejn - Věchnov - Bystřice nad Pernštejnem - Nové Město na Moravě - Slavkovice - Město Žďár - Vatín - Ostrov - Křižanov - Velké Meziříčí - Jablonov - Ruda - Jáchymov - Velká Bíteš - Přibyslavice - Domašov - Horní Říčky - Říčany - Židlochovice |
Nejvíce času strávil Masaryk právě v Novém Městě na Moravě. Kvůli zpoždění, které nabral při dopoledním programu, jenž zahrnoval i návštěvu Nedvědice, hradu Pernštejna a Bystřice, však přišel o plánovaný odpočinek před obědem.
„Slavnostního oběda v sokolovně se účastnilo 58 osob - členové Národního shromáždění, úřadu, korporací a významné osobnosti kraje, například lékař a spisovatel Jan Karník, vlastním jménem Josef Svítil,“ zmiňuje Skalníková.
Pochutnali si na polévce, po které se podával pstruh v rosolu a srnčí hřbet s brusinkami, jako dezert byl čokoládový nákyp, ovoce, sýry a káva. Po obědě dostal prezident darem obraz akademického malíře Josefa Jambora znázorňující pohled na okolí z Harusova kopce. „Pověsím si jej na Hradě,“ děkoval prezident.
Kvůli chladnu si vypůjčil svetr od majitele velkostatku
Mnohem méně příjemné bylo během cesty Horáckem počasí, které tehdy panovalo. Teplota šplhala sotva přes deset stupňů.
„Počasí bylo vysloveně nevlídné, obecní kroniky mluví o přeháňkách, mracích, počasí jako na podzim, studeném větru a ledových krupičkách,“ vyčetla v archivech historička.
Masarykovi podle dobového tisku byla zima už Bystřici. „V Novém Městě potom prezident požádal o teplý svetr, který mu zapůjčil ředitel zdejšího velkostatku Karel Hlaváč,“ přidává další zajímavost.
Cestou do Žďáru se Masaryk zastavil ještě ve Slavkovicích na výslovné přání tamního rodáka, agrárnického senátora Karla Sáblíka. „Před výstavou se mi ozvala paní, která je vnučkou Karla Sáblíka, a přinesla mi fotku, jak se Masaryk vyfotografoval s jeho rodinou,“ zmiňuje další střípek historička.
Ve Městě Žďáře zvaly plakáty na Masarykovu návštěvu spojenou s poklepem základního kamene sokolovny. A to byla pro tehdy třítisícové městečko velká událost.
Starosta Josef Kružík připomněl, že Masaryk už město navštívil. Byl totiž v čilém kontaktu s bývalým starostou Otokarem Velišem a v jeho hotelu na náměstí také přespával. I tady vítali prezidenta sokolové, legionáři a zástupci dalších spolků.
S kytičkou pro starého pána na poštovní známku
Žďárská zastávka však vešla do dějin díky jednomu dojemnému momentu. Určitě si na něj ve výroční den po 90 letech vzpomene i hrdinka okamžiku Eva Haňková, rozená Neugebauerová. Tato dáma po emigraci z komunistického Československa v padesátých letech žije ve městě Kalamazoo v americkém státě Michigan.
Tehdy coby tříleté děvčátko nemohla v davu lidí na náměstí chybět.
„Byly jsme s maminkou obě oblečeny do kroje. Na žďárském náměstí byla spousta lidí a mnoho hluku. Byl to radostný hluk a ta dobrá nálada celého shromáždění pravděpodobně ulpěla na tom obrázku, který byl ten den pořízen. Pan řídící Jindra, který tam přivedl své žáky z obce Zámek Žďár, promluvil na chvíli s maminkou a pak se mne oba ptali, zda bych šla na tribunu a dala kytičku tomu starému pánovi,“ napsala MF DNES Eva Haňková.
Jak se dostala na pódium, už si nevzpomíná. Že se ocitla v Masarykově náručí, to má živě před očima dodnes. „Ptal se mě, jak se jmenuji a kde mám maminku. Snažila jsem se mu ji ukázat, ale v tom davu jsem ji neviděla. Viděla jsem ale fotografa na vyvýšeném pódiu, jak se díval do velké kamery s varhánky. Jaksi mě upoutal,“ vybavuje si.
Podle dobového tisku se Masaryk tehdy ptal i dál: „Pojedeš se mnou do Prahy?“ Dívenka zakroutila zamítavě hlavou. Pohotový fotograf, jehož jméno však historici neznají, právě tento moment zachytil.
Na snímku prezidenta s dítětem by však nebylo nic výjimečného. Že má prezident děti v oblibě, se všeobecně vědělo, a často tak byly součástí vítání. Tento snímek se však o deset let později stal motivem poštovní známky. A žďárská školačka se rázem stala středem pozornosti.
Poklepal na základní kámen. „Tužme se, nazdar!“ pronesl
Žďárský polyhistor Josef Kosinka, z jehož zápisků vyšla po jeho smrti kronika, si všiml ještě jednoho momentu - velké snahy sokolského vzdělavatele Františka Hutaře, aby Masaryk nevynechal poklep základního kamene sokolovny.
„Po skončení uvítacích proslovů prezident sešel z tribuny, ale hbitý bratr Hutař mu představoval ostatní korporace, až jej přivedl k vozíku s kamenem a předal ozdobné kladívko k poklepu. Prezident se usmál, pronesl vtipnou poznámku, provedl poklep a zapsal se do listiny,“ napsal Josef Kosinka, který vše sledoval ze stromu nedaleko tribuny.
Prezident třikrát poklepal na základní kámen a pronesl: „Tužme se! Nazdar!“ A dostalo se mu hromové odpovědi. „Nazdar,“ reagovalo na pozdrav i 105 legionářů, kteří do města dorazili i z Jihlavy, Hlinska nebo Chotěboře. Kámen tehdy poklepala i Masarykova dcera Alice, která suplovala roli první dámy.
Byl ve vynikající kondici, poskočil si na chodník
Na další cestě pak zastavili projíždějícího prezidenta děti s kyticí v Ostrově. Trasa poté vedle přes Rousměrov a Sklené. I tady Masaryka zdrželi.
„Sklené se podle školní kroniky proměnilo v jednu zeleň, tři nejmenší děvčátka oblečená v živou trikolóru byla vyslána, aby zastavila prezidentovo auto,“ přidává další střípek Skalníková.
Ozdobený čtyřmi slavobránami s chvojím a vlajkami byl Křižanov, žáci recitovali básně. Ve Velkém Meziříčí byla postavená tribuna u radnice.
Je až neuvěřitelné, kolik toho prezident za jediný den stihl. Ze Židlochovic vyrážela prezidentská družina už v osm hodin ráno. „A podle zpráv se vrátila až před osmou večer,“ poukazuje historička.
I z filmového záznamu je patrné, že byl 78letý prezident ve vynikající kondici. „Na filmu je vidět, jak je T. G. Masaryk svěží, například si poskočil na chodník,“ poukazuje Kateřina Skalníková.
Během svého pobytu na Moravě navštívil v červnu i další místa dnešního Kraje Vysočina.
