„Naše škola si letos připomene celou řadu výročí, včetně 90 let od založení. Pojali jsme myšlenku, že nové křídlo by bylo hezký dárek. Takový klavír vydrží několik desetiletí, pokud se o něj dobře staráte,“ říká ředitelka ZUŠ Františka Drdly Dana Foralová.
„Když jsem se při slavnostním koncertu díval na malé děti, říkal jsem jim: Na tenhle nástroj budou hrát ještě vaše vnoučata,“ glosuje zástupce ředitelky a pianista František Dvořák.
Stávající školní jednička, 40 let starý petrof, se z koncertního sálu přestěhovala do menší síně.
Nový milionový klavír je pro školu velká událost. Vedení školy několik let sbíralo informace od různých výrobců, ale i reference od kolegů a odborníků z branže, jezdilo i na exkurze. Nakonec se rozhodlo pro německou firmu August Förster.
Ač se podle ceny může zdát, že jde o luxusní záležitost, škola zvolila zlatou střední cestu.
„Je to víc než obyčejný průměr. Tohle je nástroj s kvalitnějším zvukem ve všech polohách, dokonale funguje mechanicky. Kdybych to měl přirovnat k autům, je to dobře vybavená octavie, audi by bylo o milion až dva jinde,“ porovnává Dvořák.
Německá firma podle něj zachovává staré dobré výrobní postupy a přitom její klavíry zůstávají cenově dostupné.
Rodiče žáků si můžou zakoupit klávesu, jedna rodina už má A2
U takových nástrojů už je celkem běžná i klimatizační jednotka. „Sucho, nebo naopak příliš vysoká vlhkost ovlivňují kvalitu. My máme v sále problémy spíše s vyšší vlhkostí. Jednotka je přimontovaná na ozvučnou skříň a zapojená do zásuvky. Pokud je vyšší vlhkost, topné tělísko vysušuje okolí klavíru. Kdyby byl naopak sušší vzduch, začne se vzduch zvlhčovat vodou z nádobky,“ vysvětluje ředitelka. Ideální vlhkost je mezi 40 až 60 procenty.
„K úplné spokojenosti bychom potřebovali dva nebo tři takové klavíry,“ říká se smíchem Dana Foralová. Klavíristů je aktuálně na hudebním oboru 150.
S pořízením špičkového nástroje pomohlo město, které poskytlo 900 tisíc korun, třemi sty tisíci přispěl Kraj Vysočina. Zbytek zaplatí škola.
„Drobné nástroje si pořídíme rychle z našeho investičního fondu. Ale takovýto koncertní nástroj, s tím nám musí pomoci zřizovatel,“ vysvětluje Foralová.
Místo klasické veřejné sbírky, kterou chtěla škola původně vyhlásit, nakonec s financováním pomůže jiná forma darů. „Napadlo nás, že by mohli rodiče žáků zakoupit jednotlivé klávesy. Jedna rodina už si například zakoupila klávesu A2,“ zmiňuje Dana Foralová.
