Eurocucina každé dva roky doprovází mezinárodní veletrh nábytku Salone del mobile (střídá se s veletrhem Euroluce). Dvouletá periodicita tak dává mnohem větší příležitost ke změnám v porovnání s nábytkem.
Rozměry ostrůvků byly opravdu impozantní.
Letošní prezentace kuchyní na jedné straně navázala na nábytkové trendy prezentované na Salone del mobile, barevná paleta se i zde pohybovala od teplé šedé až po tmavě hnědou.
Vládlo zde vysoké zastoupení dřevěných dýh, skla a přírodního kamene, ale zároveň v kuchyních výrazně převládala funkčnost a racionalita podpořená technologiemi a posuvnými systémy.
Trendy bez hranic
Mezi vystavovateli sice početně vládli italští výrobci, ale v trendech se shodli i se svými německými či španělskými konkurenty.
Téměř všechny expozice byly postavené na centrálním kuchyňském ostrůvku, jehož rozměry se ovšem někdy blížily velikosti české panelákové kuchyně.
Do těchto modulů byly umístěny jak varné plochy, tak mycí centra a úložné prostory. Ostrovy nezřídka fungovaly i jako jídelní stoly. Proto se zde střídaly i různé výšky, aby použití jednotlivých pracovních zón odpovídalo požadavkům na ergonomii. Napomáhaly tomu i různé posuvné desky, které sloužily například k zakrytí dřezu nebo zvětšovaly plochu určenou ke stolování, aby měli stolující větší pohodlí.
Moduly určené pro ukládání nádobí a umístění spotřebičů využívaly plnou výšku stěny. Místo klasických pracovních ploch na spodních skříňkách výrobci volili raději niky, které bylo možné uzavřít velkými plochami fungujícími jako pevné rolety a ovládanými elektronikou, či dveřmi, jež se během vaření zasouvají mezi jednotlivé moduly.
Kuchyň za dveřmi - po skončení vaření je hned uklizeno.
Horizontální umístění spotřebičů (trub, mikrovlnek a kávovarů) do vysokých sestav někdy nahrazovaly „technické“ bloky. Hmotnost velkých modulů, k nimž patří především kuchyňské ostrůvky a sestavy pro ukládání nádobí a potravin, odlehčovaly různé policové systémy, kovové rošty a sloupy, nejčastěji v černém provedení, jejichž kostra byla vyrobena z kovových profilů.
Co bylo jednoznačné? Absence úchytek, ale také použití digestoří se spodním odtahem. V některých případech designéři používali nad velké ostrůvky digestoře s délkou i dva či tři metry, které fungovaly i jako odkladní police.
Výrobci preferovali hranaté dřezy. Nejčastěji byly vyrobené z přírodního kamene stejného jako pracovní deska, do níž byly zapuštěny. Precizní zapuštění brání zatékání vody do skříněk i po mnohaletém používání.
Posuvné desky (třeba v podobě prkének na krájení) byly pro letošní kuchyně typické (Ernestomeda).
Velkou kapitolu představovaly dokonalé výsuvy pro spížní skříně nebo zásuvky s plnovýsuvy, které byly vybavené praktickými organizéry. Evidentní byla snaha potlačit kov, výrazně se používalo dřevo.
Zásuvky i skříňky doplňovalo LED osvětlení, které se v okamžiku otevření rozsvěcelo a usnadňovalo přehled o uloženém nádobí. To samozřejmě nebyla novinka, v průběhu let se z tohoto detailu stal standard ve vybavení.
Samozřejmě nelze tvrdit, že trh zaplaví pouze velké kuchyňské ostrůvky a modulární sestavy v šedých a hnědých barvách. Je to stejné jako s přehlídkami haute couture: je třeba si vybrat to nejzajímavější a aplikovat je podle možností interiéru.
