Tehdy zkrátka patřili k sobě. Kromě úspěšného působení v Osvobozeném divadle spolu natočili i dodnes reprízované filmy Peníze nebo život a Pudr a benzin.
Jindřich Honzl byl proslulý režisér. Na jevišti a před kamerou udílel pokyny slavné dvojici - Voskovci a Werichovi.
Honzlovi odhalili před lety dvě pamětní desky. Tu první v Humpolci v roce 1961. Byl u toho jako hlavní host herec Miloš Nedbal. Toho Honzl také několikrát režíroval v Osvobozeném divadle.
Nedbal navíc chodil na stejné gymnázium v době, kdy tam studovali i Voskovec s Werichem. A do Osvobozeného divadla rovněž nastoupil právě před devadesáti lety.
Den před slavnostním odhalením desky v Humpolci se tehdy představil soubor Národního divadla s Honzlovou hrou Román lásky a cti. V představení na začátku 60. let hráli Marie Vášová, Vlasta Fabianová, Luděk Munzar a Bohuš Záhorský. A pak ještě pustili místním v předvečer slavnosti film Pudr a benzin.
Na humpolecké pamětní desce byla plastika Honzlova profilu. „Vytvořil ji Milan Knobloch. Proslov na slavnostním odhalení měl pan Rychetský, ředitel Základní školy Hálkova,“ uvedl František Kocman, vedoucí odboru památkové péče na humpolecké radnici.
Poškozená deska se schovala v muzeu, na ulici už je jen v Praze
Památka na slavného rodáka se ale nyní nachází v značně poškozeném stavu v městském muzeu.
Herec Nedbal ji před 56 lety odhalil na Dělnické besedě - hostinci Na Kuchařově v Humpolci. Tam se úspěšný režisér poprvé setkal s divadlem. Přivedla ho tam matka, která kromě své práce textilní dělnice ráda ochotničila.
Dnes má režisér ve městě jinou připomínku - bustu ve vstupní hale kina. Ta byla odhalena v roce 1980, když se nové kino otevíralo.
Druhá pamětní deska je stále k vidění - ale nikoli v Humpolci, nýbrž v Praze. Konkrétně v Lannově ulici. Tam žil režisér až do své smrti v roce 1953, zemřel v necelých 59 letech. Tato deska byla odhalena v osmdesátých letech, kdy uplynulo třicet let od jeho úmrtí.
Honzl se narodil v roce 1894 v humpoleckém domě U Sušických, kde se dnes potkávají ulice Na Kasárnách a Nerudova. V současnosti stojí v těch místech supermarket Billa.
Od dětství se chtěl stát hercem. Jeho otec byl krejčí.
K divadlu se vystudovaný učitel dostal od chemie a fyziky
Po ukončení humpolecké měšťanské školy absolvoval Honzl v Praze učitelský ústav a až do roku 1927 vyučoval chemii a fyziku. Pak už se plně věnoval divadlu. Kromě Osvobozeného působil později i v Národním divadle. Spolupracoval v začátcích i s ochotnickým spolkem v rodném městě.
V Humpolci dnes funguje Divadelní soubor Jindřicha Honzla. Vždy na podzim zkouší novou hru a na jaře hraje.
Letos by to měla být komedie Charleyova teta. „V minulé sezoně jsme hráli Strakonického dudáka. Snažíme se vybírat oddychové a klasické hry, aby divák odcházel z představení dobře naladěný. Do experimentů moc nejdeme,“ popsala vedoucí souboru Ilona Kostřicová. Po slavném rodákovi nese jméno i nesoutěžní divadelní přehlídka Honzlův Humpolec, kde se pravidelně představují hostující soubory.
Voskovec s Werichem si svého spolupracovníka původem z Humpolce vážili. „Důvod, že přes osobní výhrady k Honzlovi jsme si ho vybrali za režiséra, byl jednoduchý: Nikdo lepší v republice nebyl. Po stránce moderního, skutečně živoucího divadla stál Honzl vysoko nad všemi ostatními. Byl divadelně daleko vzdělanější, četl v mnoha jazycích. Kombinace jeho předností s našimi temperamenty ve většině případů vedla ke zdařilým produkcím,“ ohlédl se po letech Jiří Voskovec.
Osvobozené divadlo se stalo divadlem této autorské trojice. Honzl tam působil jako kmenový režisér až do jeho uzavření v roce 1938.
Hra se objevila na dně lahve. Rum se stal nejlepší investicí
Jejich filmová spolupráce ale měla řadu kritiků. Proto pozdější filmy Hej rup! a Svět patří nám už měl na starosti jako režisér Martin Frič. Divadlo Honzlovi vyhovovalo víc.
Letošní kulaté výročí připadá na uvedení první hry Voskovce a Wericha Vest Pocket Revue, kterou v roce 1927 napsali na chatě Jiřího Voskovce ve středočeské Sázavě. „Do této čarokrásné krajiny jsme se oné památné zimy vypravili,“ vzpomínal později Voskovec s tím, že cestou ze zastávky si koupili v obchodě lahev rumu, prý nejlepší investici svého života. Zatopili v kamnech, usmažili buřty a uvařili grog.
K ránu pak na dně lahve rumu „objevili“ svou první hru.
Uprostřed zamrzlé sázavské přírody strávili tři týdny. „Tři neděle, z nichž se narodila dvojice V+W a Osvobozené divadlo,“ pokračoval později Voskovec ve svých pamětech. Chatu, kde se roku 1905 narodil, koupil jeho dědeček, malíř Soběslav Pinkas, v roce 1891.
Voskovec později v emigraci marně snil, že se tam vrátí. „Jsem Čech jako poleno. Sednout na helikoptéru a přistát v Sázavě. Na tý velký louce u řeky, na jejímž okraji jsem se narodil. Po Sázavě budu brečet na smrtelný posteli - to je Údolí Světa a Hvězd,“ vyznal se.
Na Sázavu myslel, i když točil v Mexiku v 50. letech s Gregorym Peckem film Bravados. „Kromě Sázavy je Mexiko vůbec nejnádhernější zeměkoule na světě,“ vysekl poklonu.
