Ačkoli v pondělí oslaví Martin Pospíšil teprve šestadvacet let a většinu fotbalové kariéry teprve prožije, už má na co vzpomínat. Při půlročním hostování v Plzni okusil Ligu mistrů, za sebou má i tři starty v národním týmu a se Sigmou vyhrál v roce 2012 Český pohár. Právě na finálovou výhru 1:0 nad Spartou a ojedinělý úspěch v historii olomouckého klubu si přijel se spoluhráči a fanoušky zavzpomínat.
„Byl jsem tehdy zelenáč, snad nejmladší z týmu. Pro mě to byl první půlrok v lize a hned jsem zažil takové úspěchy. Sezona byla složitá a my jsme udělali šňůru neporazitelnosti, díky které jsme se zachránili v lize a pak jsme ještě udělali pohár,“ vzpomíná ofenzivní záložník, který se fotbal učil hrát v Bělkovicích u Olomouce a nyní již tři roky nastupuje za Jablonec.
Ptát se, zda na vás v 25 letech při vzpomínkách na pohár přišla nostalgie, mi přijde až nepatřičné.
Jak jsme znovu stáli s kluky a pohárem na pódiu a trenér Petr Uličný začal zpívat, tak trochu nostalgie naskočila. Přece jen je to zážitek, na který si tu všichni budeme pamatovat do konce života. Zatím to řadím jako můj největší týmový úspěch.
Martin Pospíšil
|
Petr Uličný je trochu váš osudový kouč. Hned po prvním přípravném utkání na zledovatělém povrchu v Brněnských Ivanovicích vám věštil, že budete hrát ligu.
Taky na to vzpomínám. Byl jsem v Třinci, kde to nebylo moc vydařené hostování. Pan Uličný si mě stáhl na přípravu, odehrál jsem jeden přátelák a hned jsem ho přesvědčil a zalíbil jsem se mu. Pro mě je to takovej fotbalovej táta, bez něj bych ligu možná ani nehrál. Dal mi šanci v nejtěžší době, kdy se Sigma zachraňovala po odečtu bodů a chtěl sázet na zkušené hráče. Mě tam hodil jako dvacetiletého – a odehrál jsem celou půlsezonu v základní sestavě. A od té doby jsem začal pravidelně hrát ligu. Jemu patří největší dík ze všech trenérů.
Pohár jste tehdy vyhráli pro loučícího se Radima Kučeru. Jaké to bylo, hrát s ním?
Kuča mi v mé kariéře hrozně pomohl. Nastupoval jsem před ním a on si mě řídil. Stačilo mi jen poslouchat ho a běhal jsem, kam mi říkal. Hrozně moc mi to na hřišti usnadnil a hrálo se mi s ním fantasticky. Poslouchal jsem ho, s Navrcem (Janem Navrátilem – pozn. red.) jsme hráli před ním a on to za námi čistil. Když na to teď vzpomeneme, tak jsme hráli strašně dobrej fotbal.
PřestupyJak se mění soupisky jednotlivých mužstev |
Ve finále proti vám tehdy stáli Jarošík, Kweuke či Vaclík. Vnímal jste to ve dvaceti letech?
Určitě jsem tehdy ta jména pociťoval a věděl, že proti mně stojí velcí hráči. Ale vždycky jsem byl takový, že jsem si tlak k sobě nepřipouštěl. Hrál jsem, jak umím, a na začátcích mé kariéry bylo vidět, že jsem byl uvolněnej, a to se mi pak vyplatilo, že na mně trenéři sázeli i přes nízký věk.
V jaké fázi kariéry jste teď?
Abych pravdu řekl, tak jsem si myslel, že budu trošku dál. Přece jen jsem po přestupu do Jablonce měl hned první rok asi nejlepší v kariéře. Po této sezoně jsem měl spoustu nabídek do zahraničí a hrál jsem za nároďák. Samozřejmě, když hrajete a patříte k nejlepším hráčům v týmu, tak vás majitel nechce pouštět – a to byl i můj případ. Všechny nabídky pan Pelta smetl ze stolu a ani já jsem po roce nechtěl odcházet. Když to dnes beru zpětně, tak možná jsem nějakou nabídku mohl využít a být dál. Beru to tak, jak to je, a třeba se mi podaří už v tomto přestupovém období ten další krok udělat.
V Jablonci máte smlouvu ještě na rok, takže pokud vás chce zpeněžit, tak asi teď.
Dalo by se to tak říct, ale vždycky je to otázka dohody. S panem Peltou máme slovní příslib a on je v tomhle férový člověk, že když přijde dobrá nabídka pro klub i pro mě, tak už mi bránit nebude a pustí mě.
Máte teď nějakou nabídku?
Nebudu konkrétní, ale nějaké nabídky tam jsou. Jedná o tom manažer a uvidíme v nejbližších dnech, jestli něco dopadne. Teď je přestupové okno docela dlouhé, něco může být za týden, nebo za měsíc. Uvidíme, budu trpělivý a nechávám tomu volný průběh.
Cítíte, že potřebujete změnit prostředí?
Nikdy jsem nebyl takový, že bych si chtěl něco vybrečet, nemám to v povaze. Samozřejmě jsem v Jablonci už tři roky a sám na sobě cítím, že bych se chtěl posunout někam dál a mít nový impulz. Chci zažívat nové úspěchy. Každý hráč to tak má. Mým snem bylo vždycky zahraničí a byl bych rád, kdyby to už v tomto přestupním období vyšlo.
Jaká soutěž by to měla být?
Nevím, co bych na to řekl. Před pěti lety bylo mým snem Španělsko, ale samozřejmě už nevím, jestli taková top liga vyjde. Budu rád za každé zahraničí, ještě ale nejsem ve věku, kdy bych se musel hnát za penězi. Chci, aby to byl klub s nějakou perspektivou a byl jsem na očích směrem k reprezentaci.
Z Olomouce jste odešel před třemi lety, máte ještě ke klubu nějaký vztah?
Už když jsem odcházel, všude jsem říkal, že srdcem jsem vždycky Olomoučák. Je tu můj domov, Sigma mi přirostla k srdci a vypustila mě do ligy. Nevím, jak dlouhá bude má kariéra a kam se bude ubírat, ale vždycky bych ji chtěl v Sigmě zakončit. Doufám, že moje zápasy v Sigmě ještě neskončily a že v budoucnu za ni ještě nějaké starty přidám.
