Ta zpráva zní neuvěřitelně. Blíží se doba, kdy bude možné jednoduše se naučit nové vědomosti a schopnosti. Stejně jako ve filmu Matrix si bude stačit lehnout a nechat si přímo do mozku vše nahrát z počítače. Američtí vědci totiž zvládli přenést vzorce mozkové aktivity trénovaných pilotů do mozků netrénovaných lidí. Ti se pak zvládli naučit přistávat letadlo v leteckém simulátoru o 33 % rychleji než lidé, jejichž mozky takto stimulovány nebyly.
Tato informace se minulý rok objevila i v nebulvárních publikacích jako The Telegraph a Independent, a nyní zřejmě chytá druhý dech na českém internetu. Obrovská vědecká revoluce se ale ve skutečnosti nekoná. Jde o další z případů, kdy novináři s vidinou lákavého titulku skočili po pochybných informacích a bez ověření je publikovali. Nutno ale podotknout, že zde zřejmě vše odstartovala lživá tisková zpráva.
Transkraniální stimulace stejnosměrným proudemtDCS je neurostimulační metoda, která pomocí slabého stejnosměrného proudu stimuluje danou část mozku. Funguje na principu vysílání malého stejnosměrného proudu přes elektrody do mozku. V závislosti na tom, jakou část mozku chceme stimulovat, umístíme na příslušná místa elektrody. Napětí na elektrodách vyvolá tok proudu mozkem. Tento proud může zvýšit či snížit excitabilitu neuronů v závislosti na tom, jaký typ stimulace je použit. Zdroj: Wikipedie |
Fascinující objev měl být popsán ve studii výzkumníků z kalifornské společnosti HRL Laboratories. Přímo na tento výzkum, publikovaný v únoru 2016 v časopise „Frontiers in Human Neuroscience“, odkazuje jen Independent. Nese název „Transcranial Direct Current Stimulation Modulates Neuronal Activity and Learning in Pilot Training“ a popisuje výzkum, ve kterém se na 32 účastnících experimentu testovalo, zda stimulace mozku za pomocí technologie tDCS (transkraniální stimulace stejnosměrným proudem) povede k rychlejšímu naučení se přistávání v leteckém simulátoru a zda zlepší výkon (sníží přetížení při přistávání). Studie nenalezla statisticky významné rozdíly ani v rychlosti učení, ani ve výkonu mezi těmi, kteří byli stimulováni a těmi, kteří ne. Nalezla jen nižší rozptyl u rychlosti učení u těch „stimulovaných“, jejich výsledky byly tedy více konzistentní.
To je vše. Žádné zkoumání mozkové aktivity trénovaných pilotů. Žádné 33% zrychlení učení oproti kontrolní skupině. Nic, co by naznačovalo, že bude brzy možné naučit se kung-fu během pár vteřin jako v případě Nea. Ačkoli se to v abstraktu snaží autoři poněkud zakrýt, hlavní hypotézy studie se nepotvrdily a není nijak zvlášť výjimečná. Navíc trpí dalšími problémy: velikost vzorku je pouhých 32 lidí, kteří jsou navíc rozdělení do 4 skupin po 7-10 účastnících. Jak podotkl i blog Neuroskeptic, z porovnávání tak malých skupin se těžko dělají závěry. Pokud si ale přečtete tiskovou zprávu HRL Laboratories, nestačíte se divit, o jakou revoluci se zřejmě jedná.
„Měřili jsme vzorce mozkové aktivity šesti civilních a vojenských pilotů a pak jsme tyto vzorce přenesli do netrénovaných subjektů, kteří se učili pilotovat letadlo v realistickém simulátoru,“ říká podle zprávy jeden z týmu výzkumníků, Dr. Matthew Phillips. Obsahuje dokonce i odkaz na Matrix. I v přiloženém videu pak výzkumnici hovoří o zkoumání mozkové aktivity trénovaných pilotů, ačkoliv studie nic takového neobsahuje. Jediný a nepříliš významný výsledek je pak ve videu prezentován silně zavádějícím způsobem.
Jak zveličit nepříliš zajímavé zjištění: využijte barevného zvýraznění a zopakujte totéž dvakrát. Nízký rozptyl zde znamená totéž, co vysoká konzistence při přistávání.
Tisková zpráva je tedy v něčem zavádějící a jinde vysloveně lživá: studie se řadou ze zmíněných věcí vůbec nezabývá. Jak Telegraph, tak Independent pak zřejmě tiskovou zprávu s důvěrou převzali, aniž by došlo k jakékoli kontrole původní studie. Navíc zřejmě přidali vlastní nesmysly: tvrzení o učení rychlejším o 33 procent se v tiskovce nevyskytuje a video mluví o konzistenci výsledků. Stejně tak se v tiskové zprávě mluví o tom, že „stimulace mozku elektřinou může ovlivňovat učení komplexních dovedností“, ale v titulku na Independent se už píše, že „vědci vyvinuli matrixovou technologii, schopnou ‚nahrát vědomosti‘ do vašeho mozku“. Oba články, stejně jako ten nedávný z Czechcrunch pak opakují lež z tiskové zprávy, že experiment zahrnoval přenášení vzorců mozkové aktivity mezi lidmi, o čemž není ve studii ani zmínka.
Mediální obraz vs. realitaPodstata experimentu Czechcrunch: „...šestici komerčních a vojenských pilotů byla sledována mozková aktivita během řízení leteckého simulátoru. Ze sesbíraných dat se posléze vytvořily určité vzory, který byly ve formě neurostimulací „přenášeny“ do mozků pokusných subjektů...“ Studie: „Třicet dva účastníků-praváků dalo svolení k účasti ve 4 trénincích v leteckém simulátoru při kterých jim byla administrována buď falešná nebo anodová HD-tDCS do pravého dorzolaterálního prefrontálního kortexu nebo levého motorického kortexu v randomizovaném, dvojitě zaslepeném experimentu.“ Vliv na rychlost učení Czechcrunch: „Výsledkem bylo, že ti, kteří dostávali takto definované slabé elektrické stimuly se naučili pracovat s leteckým simulátorem o 33% rychleji, než ti, kterým byl mozek zásobován náhodnými podněty.“ Tisková zpráva: „...studie HRL je jedna z prvních, která ukázala, že tDCS je efektivní ve zrychlování praktického učení.“ Studie: „Nebyly pozorovány statisticky signifikantní rozdíly v rychlosti učení mezi stimulovanými a kontrolními skupinami.“ Vliv na výkon v testovaných úkonech Independent: „Výzkumníci s překvapením zjistili, že stimulovaní účastníci podávali v některých úkonech mnohem lepší výkon než ti v kontrolní skupině, ke konci testovacího období se stali o 33 % úspěšnějšími.“ Studie: „Ani počáteční, ani závěrečný výkon nebyl statisticky signifikantně rozdílný mezi stimulovanými a kontrolními skupinami.“ |
Je podivuhodné, jak se z jedné nepříliš zajímavé studie, které se navíc nepotvrdila žádná ze zkoumaných hypotéz, může stát senzační zpráva, jež obletí celý svět. Nejde samozřejmě o ojedinou událost: vědecké studie a objevy jsou v médiích zkreslovány velmi často. Ať už jde o informaci, že sklenice vína denně nahradí hodinu v posilovně nebo že po čokoládě se hubne nebo současný prohřešek, za každým takovým mýtem stojí povedené PR a senzachtivost novinářů, kteří tiskovou zprávu neověří. Šíření falešných informací je přitom závažný problém, zejména díky lehkosti, s jakou to dnes jde. V případě podobných pseudovědeckých mýtů to přispívá ke snížení vědecké gramotnosti publika a v některých případech pak může jít i o život.
