Čtyřiatřicetiletý stoper po operaci kolena není sice takový rychlík, jako když naháněl útočníky Evertonu či Dortmundu, ale po návratu z hostování v Bohemce má Sigmě, kterou trápí ekonomické problémy, s kapitánskou páskou pomoct na jaře s návratem do první ligy.
V zimě proto s klubem prodloužil smlouvu o další rok. A zůstat by v něm měl i po konci kariéry.
Na podzim jste i kvůli zranění neměl pevné místo v sestavě. Váhal jste, zda prodloužit smlouvu?
Možnosti byly, ale na prvním místě byla Olomouc. Byla to otázka jednoho sezení a dohodli jsme se. Nic jiného nepřicházelo v úvahu, žádné spekulování neproběhlo.
Potěšilo vás, že Sigma s vámi počítá i po konci hráčské kariéry?
Potěšilo. My jsme se o tom bavili před pěti lety, kdy jsem prodlužoval dlouhodobou smlouvu, a za tu dobu se toho spoustu změní. Tak jako za týden může být všechno úplně jinak, takže jsem říkal: To nemá smysl řešit takhle dopředu, až to nastane, tak se tím zabývat. Na prvním místě bylo pokračovat dál jako hráč, pokud zdraví vydrží. Až nebudu schopen vyběhnout na hřiště, budu řešit co dál.
Z Olomouce jste si odskočil na hostování do Bohemky. Co vám dala štace v Praze?
Dalo mi to dost. Hlavně fotbalové prostředí je tam jiné, než jsme zvyklí v Olomouci. Po fotbalové stránce jsem si tam rok a půl užil.
Jiné prostředí?
Jednak zájmem diváků a taky přístupem, chováním, je to doopravdy rodinný klub od vedení až po trávníkáře a diváci do toho zapadají, takže vazby jsou tam jiné. Určitě budu na ten rok a půl rád vzpomínat.
Čas letí. Jaký je Aleš Škerle verze 2017? Pomalejší, ale zkušenější?
Nemládneme... Trošičku už dostávám na záda padák. Ale je to ovlivněné koleny, zdravím. Jsou to ovšem věci, když bude zdraví, které se dají zase potrénovat a vrátit do přijatelného stavu. Sám jsem teďka překvapený, že kolena vydržela zátěž na umělé trávě, která je enormní. Takže spokojenost. Ťukal jsem to na zuby.
V lize jste patřil k rychlejším stoperům, takže pokud jste teď zpomalil, pořád by to měl být dobrý průměr, ne? Horší je, když zpomalí pomalý...
Snad jo, rychlost byla má doména. Ale cítím, že počáteční rychlost, startovní, už je pomalejší. Potom když už se vlak rozjede, tak zase neví, kdy zabrzdit. Určitě je to ale jedna z věcí, která je s věkem znát.
Teď je však i na vás, abyste postoupili zpátky do první ligy. Jak těžké to bude?
Těžké to bude určitě. Na náskok nemůžeme spoléhat, čekají nás těžká utkání. Vzájemný zápas s Baníkem máme teďka horší. Musíme hrát každý zápas naplno a co nejdřív získat postupovou pozici. Musíme se soustředit hlavně na sebe, co dokážeme na hřišti předvést. Pak si myslím, že síla tady je. Zimní příprava byla dlouhá, počasí tomu také moc nepomáhalo, takže jsme rádi, že už jsme najeli na zápasový režim.
A vítězíte, dvakrát navíc vzadu s nulou. To vás musí zvlášť těšit.
Vždy je důležité gól nedostat. Šance si vytvoříme a je to o tom, jestli nějakou proměníme, nebo ne.
Baník ztratil, i další konkurenti. Na třetí Opavu máte náskok osm bodů. To je slušný polštář, ne?
Do příštího kola je to příjemné, ale po Pardubicích jsem říkal, že pak další utkání jedeme ven a chce to pořád body sbírat, a konkurenti ať se vytlučou mezi sebou a je jasno co nejdříve, že postoupíme.
Při nemoci Martina Šindeláře jste naskočil zase do základní sestavy. Užíváte si to?
Užívám. Může přijít zranění a člověk z toho zase vypadne. Já už si užívám každý zápas i trénink, co můžu odtrénovat. Vážím si toho trošku jinak, než když jsem byl mladší a neměl zdravotní problémy.
Šindelář je vůdčí typ, vy také, ale tolik slyšet nejste. Musíte teď ještě zesílit hlasivky na hřišti?
V přípravě jsem mluvil, ale musíte taky zvážit, kdy mluvit a kdy nemluvit. Fungovalo to, spokojenost s řízením defenzivy byla. Ale také Honza Štěrba je mladý a má dobrou výkonnost, takže alternativy jsou. Když někdo vypadne, je adekvátní náhrada. Toho bych se vůbec nebál. Když se dá Šindy do kupy, je to nejvíc zdvojený post.
Uprostřed obrany nastupujete se Srbem Urošem Radakovičem, perspektivním hráčem, jenž má ale problémy s mentálním nastavením, jeho výkony i váha kolísaly. Snažíte se mu pomoct?
Teď je na tom fyzicky výborně, takže on si už hlavu nastavil tak, jak má. Je to o tom to udržet v dobré kondici a psychickém rozpoložení. Myslím, že na mě docela dá, takže by to mělo klapat.
Máte v týmu mentorskou roli?
Je to tak postavené. Třicátníků už tam moc není, vlastně jenom Michal Vepřek, Miloš Buchta a já.
Jaká je dnešní fotbalová mládež?
Kabina je nastavená super, funguje to, jak by mělo. Samozřejmě je to jiné než za mě ve dvaceti letech. Ale je to dobou, takže se člověk musí přizpůsobit.
Když vám bylo dvacet, od koho jste se nejvíc učil? Od Jiřího Novotného na hostování v Mostě?
Já tady zažil ještě i Olise Machalu, to byli páni fotbalisti. Dřív to bylo postavené tak, že byla spousta starších hráčů a málo mladých, doplňovalo se to postupně. Teď je to spíš opačně – pár starších hráčů a mládí vpřed! Jsou to extrémy, chce to najít zlatý střed. Střední generaci, která to potáhne, aby to fungovalo.
Uvědomujete si, že v těžké ekonomické situaci Sigmy hrajete také o její budoucnost? V první lize si finančně polepší.
Já osobně si to uvědomuju, ale je tady spousta mladých kluků, kteří si to nepřipouští, neuvažují nad tím tolik. Někteří jsou v nové situaci. Hrát o postup pod tlakem o budoucnost klubu je něco jiného než hrát střed tabulky v lize.
Řešíte v kabině problémy Sigmy, že je zadlužená, prodává majetek a hledá kupce?
Samozřejmě se k nám nějaké informace donesou, probíhá diskuse, ale není to na nás. Na nás je, abychom se soustředili na jarní část. My jsme teď akorát zjistili, že máme nového sponzora na dresech, a tím to pro nás hasne.
Těšíte se, že si na Andrově stadionu ještě kopnete první ligu?
Doufám. Říkal jsem, že bych rád dotáhl tři sta ligových startů. Ale to je přání, a jaká bude realita, se uvidí. Nechávám tomu volný průběh. Když jsem nastupoval do Olomouce, říkal jsem, že bych byl rád za jeden ligový start. A ono se to nějak nakupilo. Člověk si má dávat postupné cíle. Záleží na zdraví.
Jaký máte vztah k Sigmě? Jste jedním z mála hráčů v týmu, kteří pamatují krásné zápasy Olomouce v evropských pohárech. Od té doby klub strmě padá.
Je to hodně prudký tobogan. Tuhle jsme na to vzpomínali s Míšou Vepřekem, že už nás tady moc není, kteří naposledy hráli Evropskou ligu. Ještě Jakub Petr. Jaký bych mohl mít ke klubu vztah – jsem tady od osmnácti let, takže je to srdeční záležitost. Jak už jsem říkal: na prvním místě bylo dohodnout se tady v Olomouci, pokud by zájem byl. Domluvili jsme se, nebyl žádný problém. Budoucnost je otázka i toho, jak to tady všechno dopadne, jaký přijde majitel a jak se to bude dál vyvíjet.
Na co konkrétního z evropských pohárů vzpomínáte? Pustíte si doma DVD ze zápasů?
To zase ne, ale třeba teď jsme probírali zranění a já si vzpomněl, jak jsem šel v Dortmundu v šesté minutě dolů s otřesem mozku a rozbitou hlavou po střetu s Degenem. Samozřejmě jsme vzpomínali i na další zápasy. Na to vzpomínáte rád a přál bych si, aby se sem poháry zase vrátily.
Cesta je to daleká.
Daleká, ale je to cíl.
