Napětí vyvrcholilo v pondělí, kdy byla podána federální žaloba na vládní Komisi pro rovné pracovní příležitosti, která má pod palcem pravidla těchto wellness programů. Spor vede spotřebitelská organizace AARP, reprezentující starší Američany. Ta namítá, že programy porušují antidiskriminační zákony na ochranu informací o zdraví pracovníků. Zpochybňuje také, že programy jsou dobrovolné. Neúčast v nich totiž znamená finanční nevýhodu.
Vládní agentura, proti které žalobní návrh míří, vydala nová pravidla v květnu. Podle ní mohou zaměstnavatelé program nastavit až do výše 30 procent ročních nákladů na zdravotní pojištění pracovníků. Podle nadace Kaiser Family Foundation dosahuje zdravotní pojištění jednoho zaměstnance průměrně 6 435 dolarů ročně. Což znamená, že pokud účast v programu odmítnou, mohou přijít až o dva tisíce dolarů za rok.
Peníze nebo informace
Členové AARP čelí hrozbě, která plyne přímo z nových pravidel nastavených vládní komisí. Starší lidé budou muset buď přijmout významné finanční znevýhodnění nebo o sobě prozradit informace, které „jak se jednou dostanou ven, už nebudou nikdy důvěrné“, tvrdí organizace.
AARP usiluje o vydání předběžného nařízení, které by nová pravidla, jež mají vejít v platnost od roku 2017, zastavilo. Komise pro rovné pracovní příležitosti se odmítla k případu vyjádřit, píší New York Times.
Wellness programy, které zaměstnavatelé využívají, mohou zahrnovat odnaučení kouření nebo dohled nad dlouhodobým onemocněním typu cukrovky. Zařazením těchto programů do zaměstnaneckých benefitů chce stát snížit náklady na zdravotní péči.
Otázkou však je, zda některé programy, které vyžadují například vyplnění zdravotního dotazníku nebo podstoupení vyšetřená jako měření krevního tlaku, nenutí zaměstnance k předávání důvěrných informací o jejich zdravotním stavu nebo genetických informací.
Kritici namítají, že některé programy porušují také zákony bránící diskriminaci například kvůli depresi nebo genetické predispozici k rakovině prsu. Lidé se totiž musejí o takové informace se svým zaměstnavatelem podělit.
Člen vedení odborové organizace Erisa Industry Committee James Gelfand ovšem pochybuje o tom, že soudní spor má naději na úspěch. Namítá, že zaměstnavatelé se o zdravotním stavu svých lidí nikdy nedozvědí, i proto, že tyto informace v programech proudí přes třetí strany, a že je proto nediskriminují. „Není žádný důkaz, že se takové věci dějí,“ říká Gelfand.
Podle něj také nikdo zaměstnance nenutí, aby do programů vstupovali. I když neúčast v nich znamená, že člověk přijde o výhody v hodnotě tisíců dolarů ročně.
