Jak se rodilo vaše rozhodnutí vrátit se na Vysočinu?
Skončila sezona, tak jsem čekal, jak to bude v Itálii. Pak jsme se tedy domluvili, že vypovíme smlouvu. Strašně se to táhlo a už to bylo fakt dlouhé. Nakonec jsem skončil tady, protože v Jihlavě o mě byl asi největší zájem. Pan Tulis (ředitel) a pan Bokša (manažer) mi volali, bylo na nich vidět, že mě tady chtějí. Proto se dá říct, že misky vah převážily sem. Vrátil jsem se tam, kde jsem začínal.
Považujete přestup do Jihlavy jako restart kariéry? A není to krok zpět?
Nevnímám to tak. Jsem v takové situaci, že musím zabojovat o to, abych začal nastupovat. Už to bylo dlouhé. Je to jenom na mně. Já chci pomoct sobě, chci pomoct Jihlavě. A když to takhle bude, tak je to všechno spojené.
Jak zpětně hodnotíte přestup do italské Verony, zřejmě jste si to představoval jinak, viďte?
Bohužel to nedopadlo. Šel jsem tam v době, kdy jsem měl asi nejlepší formu, dostal jsem se i do národního týmu. Ale ve Veroně byl pořád Luca Toni, takže mi řekli, že se půl roku budu učit italský fotbal, jazyk. Dá se říct, že jsem si půl roku nekopl do balonu. A už se to začalo táhnout. Já jsem typ hráče, který musí být v zápřahu. Mně zápasové vytížení chybělo. Pak jsem se do toho stále nějak nemohl dostat. Navíc přišly zdravotní komplikace, které jsem předtím v Liberci vůbec neměl. Bylo to taky něco nového. Je to ale za mnou a já koukám dopředu.
Nelitujete nakonec, že jste šel do Verony?
Ne, určitě ne. Rozhodně bych do toho šel znova. Zase jsem o něco chytřejší, naučil jsem se jazyk, což je taky velký plus. Určitě toho nelituji. Byla to zkušenost a díky za ni.
Vloni jste hostoval ve Slovanu Liberec, nicméně jste příliš mnoho minut neodehrál. Čím si to vysvětlujete?
Přišel jsem v takovém stavu, že jsem měl zranění, žádnou přípravu. A chtěl jsem to hrnout, neměl jsem natrénováno, bylo to na mně znát. V zimě jsem měl dobrou přípravu, pak jsme měli první zápas s Duklou, to nám nevyšlo, trenér udělal nějaké změny a já jsem byl jednou z nich. Bakošovi se začalo dařit, nebyl tedy důvod to měnit. Dopadlo to, jak to dopadlo. Už je to pryč, musím se z toho jenom poučit a některé chyby, které jsem dělal, neopakovat.
Nyní se cítíte zdravotně jak?
Cítím se dobře. Nejtěžší část přípravy jsem udělal s Libercem, protože jsem tam měl ještě smlouvu. Takže dva nejtěžší týdny, než odjeli na soustředění, jsem měl tam. A pak jsem chodil s béčkem a sám, kondičně na tom tedy budu dobře. Teď jde o to dostat tu fotbalovost, sehrát se s mančaftem. Uvidíme, jak to půjde rychle.
Hned v neděli hraje Jihlava v Liberci. To bude pro vás pikantní zápas, že?
Já se na to těším moc. Hrál jsem tam jen jednou jako soupeř, ještě za Brno. Dá se tedy říct, že se tam vracím v jiné roli. Je to pro mě v podstatě domov, našel jsem si tam manželku, asi tam i zůstanu po kariéře. Spoustu lidí v Liberci znám, ještě v pondělí jsem byl s klukama na obědě. Určitě se na to těším.
Podepsal jste smlouvu na dva roky, jaké máte cíle s Jihlavou?
Mojí ambicí je, abychom hráli hezký fotbal, tak jako teď hráli kluci první poločas proti Plzni. A když se bude hrát dobře, tak to je všechno spojené. Chtěl bych hrát v první polovině tabulky.
Co si myslíte o konkurenci v útoku?
Konkurence je všude. Nikde to není tak, že by byl jeden útočník, všude jsou tři čtyři kvalitní hráči. Je to jenom o tom ukázat se na tréninku a přesvědčit trenéra, aby hrál ten nejlepší.
A mimochodem, co se vám vybavilo, když jste se po letech vrátil na stadion, kde jste hrával?
Za mě se ještě stavěla tribuna. Já jsem bydlel tady v jednom z rohových komínů na stadionu. Teď jsem se vrátil a možná se začne stavět druhá tribuna. Třeba budu takový stavitel.
