Zatímco na posledním jednání zastupitelstva ve Smilovicích to vřelo a mnozí lidé dávali hlasitě najevo nesouhlas s příchodem imigrantů, po příjezdu první čtrnáctičlenné skupiny žádné problémy nebyly. Naopak. Křesťanští uprchlíci z Iráku včetně čtyř dětí, kteří do obce u Třince dorazili autobusem v noci na sobotu, se dočkali vřelého přijetí od místních věřících.
„Věřím, že všechno bude v pořádku. Místní lidé rychle přijdou na to, že od křesťanských uprchlíků jim žádné nebezpeční nehrozí. Snad jim ukážeme, že jsme pohostinní,“ řekl zastupitel Smilovic a člen místního křesťanského sboru Roman Peintok.
V neděli ráno přišel společně s asi stovkou dalších lidí ze Smilovic i okolí do křesťanského duchovního a vzdělávacího centra Karmel na první setkání místních obyvatel s uprchlíky. V 8:30 tam začala společná bohoslužba několika církví. Všichni dali uprchlíkům najevo, že jsou vítanými hosty. Ujistili je o tom drobnými dárky, společnými modlitbami, ale především vřelými slovy.
„Vítám vás jménem vedení Křesťanského společenství v našem středisku Karmel. Jsem rád, že se stalo domovem pronásledovaných křesťanů, bratří i sester z Iráku. Věřím, že u nás budete spokojení a šťastní,“ řekl například předseda Křesťanského společenství Milan Pecka.
„Máme vás rádi,“ říkali další do mikrofonu a tlumočnice Iráčanům vše překládala.
Toto bude náš stát
Lidé, kteří zažili válečné útrapy a strach o holý život, dali najevo svou vděčnost hned po příjezdu do Smilovic.
„Toto bude náš stát. Domů se už nevrátíme. Tamní společnost nás nechce. Mám strach. Po Islámském státu může přijít ještě horší režim,“ svěřila se novinářům například šestačtyřicetiletá May.
V Karmelu se teď bude učit česky společně s manželem Naelem a dospívajícím synem, který si jako vzpomínku na domov přivezl kulku ve svém těle. Tato rodina, stejně jako další, přišla v posledních letech v Iráku o domov i mnoho příbuzných a přátel.
„Pocházíme z Mosulu. Křesťané, včetně nás, začali být již po pádu Saddáma Husajna pronásledováni. Když jsme projížděli checkpointy, stříleli na nás. Jiné křesťany přímo zabíjeli. Poznají nás podle jmen, která nejsou muslimská,“ říká 54letý Nael.
„Na checkpointu zabili i manžela mé sestry a jeho bratra. Můj strýc zemřel při výbuchu nálože v autě. Syna zranili, když na ulici náhodně stříleli do křesťanů. Před očima mu zastřelili kamaráda,“ líčí jeho žena May.
Rodina proto už v roce 2007 opustila Mosul a po pobytu v Bartelle odešla v roce 2010 do Karákoše. V tamní křesťanské obci začala od nuly. Truhlář Nael si splnil životní sen - postavil dům a rozběhl živnost, tesařství.
„Jeden syn chodil v té době do školy, druhý prodával nábytek, dcera se vdala... Žili jsme opět normální život,“ vzpomíná muž na rok 2014.
Jenže brzy se situace opakovala. Rodina musela znovu utíkat. „Chvíli jsme žili v autě za městem, pak v pobořeném domě v opuštěné vesnici u hranic s Tureckem. Pořád jsme doufali, že se situace uklidní a my se budeme moci vrátit,“ říká Nael.
Teprve až nebylo zbytí, když měsíce nesehnali práci, došly peníze i jídlo, rodina skončila v uprchlickém táboře.
Skupina iráckých křesťanů přiletěla do Česka minulý týden:
