„Před zápasem jsme byli v těžší situaci kvůli absenci našeho trenéra a také dvěma posledním utkáním, která jsme odehráli dost nešťastně. Bylo důležité nastavit mužstvo zase na úspěch,“ oddechl si sympatický Košičan, jenž předvedl v 55. minutě klíčové dvojí střídání.
Ze hřiště za stavu 1:2 stáhl nevýrazné záložníky Faltu s Halenárem, jehož nejlepším momentem byla ve 42. minutě dělová rána z dálky do břevna, a do hry poslal defenzivního Šindeláře s ofenzivním univerzálem Navrátilem. Díky tomu se mohl ve středu zálohy posunout výš Houska s Petrem, který nastoupil na netypické pozici osmičky, tedy vedle štítu Housky.
„Nebyl to experiment, vycházeli jsme z posledních dvou zápasů, kdy to byla nutnost. Houska s Petrem nám v nich tvořili středové záložníky, i když to bylo po vyloučení. Ale vypadli nám zraněný Cana, vykartovaný Rajnoch. Vycházeli jsme z varianty, že to hráli, chtěli jsme to nechat. Ale teď objektivně můžu říct, že nám to nevyšlo,“ uznal Onofrej.
Všiml si však toho včas a dvojitým střídáním zasáhl. „Hra nebyla podle představ, nepracoval nám hlavně střed hřiště a změna musela přijít. Zvolili jsme dvojité střídání, kdy jsme dali do hry Šindeláře, který nám měl pomoct v defenzivě. Důležité bylo, že se změnila organizace hry, pomohli jsme tím Davidu Houskovi a Kubovi Petrovi a přiblížili hru naším představám,“ podotkl. „Po té změně se nám podařilo lépe zareagovat a oba hráči hráli to, co mají víc ve zvyku.“
Houska se tak díky tomu dostal do prostoru, v kterém trefil odražený míč ze střední vzdálenosti k levé tyči a v 66. minutě zařídil postupovou plichtu. „Střídání i mně pomohlo,“ přikývl Houska. „Střely mi teď vychází, ale postup je to šťastný.“
To ano, premiéru měl Onofrej dramatickou. Spokojený vlastně může být jen s postupem. Jihlava sice už od 13. minuty prohrávala, když Vepřek pláchl po levé straně a přesným stříleným centrem našel tečujícího Vašíčka, ale pak hosté Sigmu převyšovali. Využívali místo, které jim ve středu hřiště Olomoučtí bohorovně nabídli. Domácí vůbec nepůsobili kompaktně a náhradní brankář Reichl musel řešit celou řadu nebezpečných situací.
Vysočina měla kromě dvou gólů dalších pět velkých šancí, ale propadla v koncovce. „I když to nebylo optimální, důležité pro nás je, že se nám to podařilo zvládnout,“ řekl Onofrej. „Reichla musím vyzdvihnout, protože nás v některých situacích podržel.“ Mladému brankáři tak ani nevyčítal penaltový faul, když nezpracoval těžkou malou domů od Hubníka. „Penaltu nebudu hodnotit. Předcházely tomu jiné chyby.“
Hned po utkání Onofrejovi volal Jílek s gratulací. „Bavili jsme se před zápasem, řešili jsme telefonicky každou maličkost. Na začátku týdne byl zraněný i Houska, vypadalo to kriticky, ale naštěstí jsme aspoň jednu šestku měli,“ poznamenal s tím, že složení sestavy bylo společné dílo. „Řešili jsme každou maličkost. Interpretoval jsem mu své představy. V tomto si dobře rozumíme a vidíme to podobně. Předložil jsem to takhle, on to schválil.“
A pak už udílel pokyny od postranní čáry, kterou tentokrát nemohl překročit. Před pouhými 678 diváky byl známý introvert slyšet. „Nejhorší byla práce během týdne, v zápase jsem věřil, že máme kvalitu. Co se týče koučování, problémy jsem neměl. I když teď bylo méně lidí, takže jsem byl víc slyšet a byl na očích. Ale to mám v krvi, pokyny mi nejsou vzdálené.“
