Po mém příjezdu se mne ujaly tři kamarádky: Leaf, Eugena a Evelyn. Studovaly v Praze a já je měl po dobu jejich studií na ČVUT na starosti.
Pomohly mi zejména s pronájmem bytu. Dohodly mi prohlídky, přehledně vypracovaly seznam bytů, které mám navštívit, včetně kontaktů na majitele a času i místa dohodnuté schůzky.
Jak se bydlí na Tchaj-wanu |
Takže mi odpadla jedna velká starost lidí, kteří přijíždí bez ničeho do neznámé země. Bydlení v Tchaj-peji je pro našince trošku nezvyklá záležitost. Musím říct, že Tchajwanci jsou více tolerantní ke špíně a vlhkosti. První tři navštívené byty byly, jak to říct, no prostě „vlhké díry“.
Začínal jsem se obávat. Byt jsem musel najít rychle. První měsíc tu byla se mnou moje přítelkyně Eva a nechtěl jsem trávit čas hledáním bytu. Také jsem chtěl bydlet blízko univerzity. Kvůli tomu samozřejmě rapidně stoupá cena. Naštěstí čtvrtý byt se ukázat jako poměrně vyhovující. A přítelkyně rozhodla: Ten bereme.
Ihned jsme podepsali smlouvu a dostali klíče. Majitelka umí anglicky, což není úplně obvyklé. Také nepožadovala nikoho místního jako záruku za cizince. A rovněž byla svolná k pronájmu pouze na půl roku. Většina pronajímatelů vyžaduje minimálně rok.
Pronájmy bytů této kategorie se v lokalitě v blízkosti National Taiwan University pohybují v přepočtu kolem 10 tisíc korun za měsíc. Jako záloha se platí dva měsíční nájmy. V ceně je obvykle vše kromě elektřiny, ta se platí zvlášť. Náklady na bydlení jsou tedy přibližně stejné jako v Praze, nicméně úroveň je podstatně nižší.
Byty jsou v Tchaj-peji zpravidla malé. Ale na to jsem zvyklý. Před pěti lety jsem na Tchaj-wanu bydlel v bytě, který měl téměř identické rozměry jako koupelna mého bytu v Praze. Od té doby jsem mírně zpohodlněl a pronajal jsem si byt větší.
Do mého domu se vchází nenápadnými plechovými dveřmi. Na snímku jsou úplně vpravo.
Na venkovní fasádě bytového domu je vidět, že s architekturou a uměleckou dekorací si moc velkou hlavu nedělají.
Přibližně by se dal rozdělit na tři části: má předsíň/obývací pokoj, ložnici/kuchyň a koupelnu. Je to trochu nešikovné řešení. Já ty místnosti nazývám podle toho, co tam zrovna jdu dělat. Když jdu spát, tak je to ložnice. Když jdu vařit, tak je to kuchyně.
Nešikovně řešené dispozice bytů jsou, zdá se, pro Tchaj-pej typické. Je to dost podivné, protože malé byty by měly přímo vybízet k šetření místem. Nevýhodou mého bytu je zmíněná kombinace ložnice a kuchyně. Já ovšem vařím jen čaj a instantní nudle, takže mi to tolik nevadí. Jídlo na ulici a v restauracích je naštěstí levné.
Nejvíc mi ale vadila obrovská lednička, která stála mezi ložnicí/kuchyní a obývákem/předsíní. Překážela a linul se z ní nepříjemný zápach česneku po předchozích korejských nájemnících. Naštěstí zde není problém cokoliv dohodnout. Tchajwanci jsou milí a snaží se vyjít vstříc. Chladničku jsem s pomocí spolužáka Jasona vyměnil za jinou. Můj život byl hned o něco lepší.
Podobným způsobem jsem musel nakoupit i řadu dalších věcí. Ze staré a polorozpadlé židle v kombinaci s malým stolem mě bolela záda, zejména když jsem celý shrbený psal na notebooku. Nakonec jsem musel koupit novou židli, stůl i nový LCD monitor. Ještěže je zde levná elektronika a IKEA. Pořídil jsem si talíř, lžíci, vidličku, hrnco-pánev a konvici na čaj. Víc tady člověk nepotřebuje.
Zapomenout se ale nesmí na konvici na filtrování vody. Voda z vodovodu se bez filtrace nedoporučuje pít.
Zapomenout se ale nesmí na konvici na filtrování vody. Voda z vodovodu se bez filtrace nedoporučuje pít. V kuchyni mám elektrický vařič, takže čaj, párky, instantní nudle, případně vajíčka nejsou problém. Vše ostatní je nad možnosti bytu i mě samotného. A na co tedy potřebuji lednici? Přece na pivo. Tchajwanské kupodivu není vůbec špatné.
Nyní na Tchaj-wan dorazila zima a teplota někdy klesne i pod 15 stupňů Celsia. V noci dokonce i pod deset. Je to velmi nepříjemné, protože v bytech není topení. Už počátkem prosince jsem se v noci pod svou slabou dekou klepal zimou. Dvojitá tlustá peřina vše vyřešila. V bytě je ale chladno i přes den.
Ptal jsem se místních kamarádů, jak tak mohou žít. Tvrdili mi, že většinu času tráví v posteli. Já se ale v posteli učit nedokážu. Vyřešil jsem to elektrickým topením, snad účet nebude příliš vysoký.
Koupelny jsou zde většinou spojené s toaletou. Moje je na místní poměry velká. Má asi 1 × 2 metry, chybí pouze sprchový závěs.
Svoz domácího odpadu by vydal na samostatný článek. Asi kvůli místu nebo potkanům zde nejsou na ulicích popelnice. V přesně stanové hodiny projíždějí místní popeláři ulicí a musíte je chytit. Další pokus máte následující nebo přespříští den. Situaci usnadňuje typický zvuk, který používají zmrzlináři. Vše ale komplikuje nadšení Tchajwanců pro recyklaci. Některá autíčka jsou na tříděný odpad a jiná na směsný.
Výzva do cizinyZkušenosti s bydlením v cizině pošlete na adresu: bydleni@idnes.cz pod názvem Češi v zahraničí. K textu prosím připojte několik snímků svého bytu, pokoje nebo rodinného domu. Zajímavé a podnětné příběhy zveřejníme. |
Občas se stane, že vám popelářské auto začne ujíždět. Nikomu se ovšem nechce vracet odpad zpět domů. Znám několik lidí, kteří v horlivé snaze popeláře dohonit skončili po nečekaném zastavení vozu uvnitř mezi odpadky.
Pro představu jsem pořídil několik snímků mého bytu. Věřte, že v tak malých prostorech je obtížné i s kvalitním fotoaparátem udělat dobré fotografie. Překvapivě ale vypadá byt celkem prostorně. Na venkovní fasádě bytového domu je vidět, že s architekturou a uměleckou dekorací si moc velkou hlavu nedělají. Tak vypadá podstatná část Tchaj-peje a všechna ostatní města na Tchaj-wanu.
Nevím, jak nakonec vyzní moje slova, ale život v Tchaj-peji je přes všechny nezvyklosti báječný. Pro mě jde o velkou životní zkušenost, kterou každému jednoznačně doporučuji.
Je třeba si zvyknout na asijský způsob života a zejména bydlení má svá specifika. Nicméně já jsem si svůj byt za ten měsíc pobytu dost oblíbil. Kdybych měl parafrázovat slova Josef Abrháma, která použil v závěru filmu Kulový blesk, řekl bych: Hezkej byt. Nebude se mi odsud chtít, až budu o půl roku starší.
