V Turecku jsem bydlela velmi skromně a neřešila banality, píše Andrea

  1:00aktualizováno  1:00
Další příspěvek do našeho seriálu Češi v zahraničí poslala čtenářka, která žila tři roky v Turecku, kam jako studentka odjela za prací. „Omámila mne turečtina, místní kuchyně, atmosféra, skvělé počasí a dobrosrdečnost místních obyvatel,“ píše Andrea.

Náš byt byl velmi skromný. Měli jsme několik skříní, sedačku, televizi, stůl a židle. | foto: Andrea

Přestěhovala jsem z Česka půlku svých věcí do Adany, která leží 600 kilometrů na východ od turistické Antalye. Práci jsem ale nesehnala, má turečtina tehdy nebyla na takové úrovni jako dnes a nepomohla mi ani znalost angličtiny a němčiny.

S tehdejším přítelem jsme žili v bytě 3+1, který vlastnil jeho bratr - podnikatel. Jeho čalounictví sousedilo s naším bytem. Jako správná hospodyňka jsem dny trávila doma, a tak jsem měla kvůli šicím strojům pravidelně postaráno o „hudební“ zážitek.

Jak se také bydlí v Turecku

Náš byt byl velmi skromný. Měli jsme několik skříní, sedačku, televizi, stůl a židle. Byl ale velmi prostorný a měl dvě klimatizace. Těch není v horkých měsících nikdy dost. V bytě bylo příjemně, pokud zrovna nevypadla elektřina, což se v Turecku stává poměrně často.

V zimě naopak klimatizace nabízela potřebné teplo, neboť většina starších bytů v Turecku nemá ústřední topení. Když klesne venkovní teplota k 10 stupňům Celsia, je teplo z klimatizace darem z nebes.

O víkendech a dnech volna jsem trávila čas ve vesnici u hranic se Sýrií, v provincii Hatay. Tam jsem bez signálu, internetu a tedy bez spojení s domovem zažila obrovské množství trapných i veselých situací.

Naučila jsem se dojit krávy, které obývají spodní část domu. Spala jsem na ploché střeše pod prostěradlem zavěšeným na prádelních šňůrách, probouzel mě zvuk ezánu (volání z mešity) a bzučení much.

Porcovala jsem maso při svátku obětí. Maso se rozděluje na tři části - jedna se dává chudým a potřebným, druhá rodině a třetí se sní doma. Sbírala jsem melouny na polích, připravovala olivový olej a pekla chleba, obsluhovala jsem návštěvy často naprosto neznámé a nečekané, jak je tomu v Turecku zvykem.

Trpěla jsem doma s vědomí, že se sama nemohu ani projít, natož sednout na kolo a vyrazit někam na výlet, protože se to nesluší, a navíc kousek za kopcem již zuřila válka v Sýrii a do Turecka se začali dostávat první uprchlíci. Takže situace nebyla pro procházky příliš příznivá.

Spala jsem na ploché střeše pod prostěradlem zavěšeným na prádelních šňůrách,...

Spala jsem na ploché střeše pod prostěradlem zavěšeným na prádelních šňůrách, probouzel mě zvuk ezánu (volání z mešity) a bzučení much.

Naučila jsem se dojit krávy, které obývají spodní část domu.

Naučila jsem se dojit krávy, které obývají spodní část domu.

V této chudé vesnici jedí lidé maso jednou do měsíce, protože na něj nemají peníze, spí a jedí na zemi, neznají dárky k narozeninám, necestují, neužívají si a polovina starší generace neumí číst a psát.

Naučila jsem se, co to znamená být skromný, vážit si druhých, pomáhat si a především neřešit banality, jimiž jsme neustále obklopeni a které nám jen komplikují život.

V turecké vesnici se žije velmi jednoduše. Ráno musíte vstát, podojit krávy, kozy, připravit snídani pro celou rodinu čítající mnohdy více než deset členů, upéct chleba, vyrobit máslo a mléko, vyprat, uklidit, uvařit, obstarat práce na zahradě, na poli, pohostit příchozí a přitom se stále chovat vlídně a oddaně k rodině a bohu. 

Výzva do ciziny

Zkušenosti s bydlením v cizině pošlete na adresu: bydleni@idnes.cz pod názvem Češi v zahraničí. K textu prosím připojte několik snímků svého bytu, pokoje nebo rodinného domu. Zajímavé a podnětné příběhy zveřejníme.

Většina obyvatel vesnic je opravdu velmi chudá, domy jsou vybaveny jen tím nejnutnějším. To znamená kuchyňskou linkou, sporákem, několika postelemi, pokud na ně má rodina peníze, jinak spí na matracích a dekách rozložených na zemi nebo na střeše domu. V obývacím pokoji je několik křesel vždy podél zdí, aby na sebe návštěva viděla a obsluhující k ní měla se šálky silného tureckého čaje či kávy jednodušší přístup.

Nedílnou součástí každého domu jsou také kamna, na kterých se vaří a suší prádlo. Zahrada bývá velmi skromně zařízena, ale rozhodně v ní nechybí hliněná pec, v níž se peče domácí chléb a různě okořeněné placky, šňůry na sušení paprik, několik ovocných stromů a záhonky plné zeleniny. Po zahradě pobíhá vždy několik dětí, na schodech sedí stařenky a stařečci sledující dění a okolo panuje naprostý klid a pohoda.

Ačkoliv už v Turecku nežiji, velmi si této země i jejích obyvatel vážím. Je to neuvěřitelně nádherná a obrovská země, kterou bych ráda opět navštívila. Plánuji dlouhé volno s krosnou na zádech a návrat do míst, kde jsem se toho tolik naučila. Byla to pro mě opravdu velká škola. Naučit se žít v úplně jiné kultuře není lehké, ale jsem za tuto životní zkušenost upřímně ráda a rozhodně bych neměnila.

Autoři:

Nejčtenější

Horská chata zvenčí respektuje historii, uvnitř nabízí luxusní pohodlí

Původní část má fasádu z tradičního opalovaného dřeva.

České i moravské hory dohánějí letitý dluh. Přibývají moderní horské hotely a apartmány, staré se rekonstruují. Autoři...

Dům s nádhernými výhledy je plný dřeva, díky sklu má i spoustu světla

Velká rohová pohovka je dominantou odpočinkového prostoru, lze z ní obdivovat...

Někteří architekti řeší stavbu i interiér, ale to jsou spíš výjimky. Majitelé se proto obracejí na interiérové...

Jak se staví sen rok poté. Nové bydlení změnilo život mnoha rodinám

Příběh babičky a jejích dvou vnoučat: z úzké kuchyně a ložničky vznikla obytná...

Další ročník televizní show Jak se staví sen – extra začal návratem do rodin, kterým pořad pomohl v předchozím roce....

Byt pro mladý pár a psa měl štěstí. Odvážné nápady z něj udělaly palác

Byt stojí v centru Sao Paula, největšího a nejbohatšího města Brazílie.

Architektonická kancelář Pascali Semerdjian přestavěla byt v brazilském Sao Paulu. Bydlí v něm mladá dvojice vášnivých...

Dům, zahrada, sad. Rodina si splnila sen o klidném životě na vesnici

Stavba je posazena v nejvyšší části pozemku.

Příroda, klid, venkov, žádný signál, divoká zvěř a v noci absolutní tma. Na takovém místě si Petr se Šárkou postavili...

Další z rubriky

Po 23 letech zrekonstruovali dům. Zvedli stropy a zbourali příčky

Nyní je kuchyň víc otevřená, přitom kompaktní a praktičtěji řešená s prostorným...

Před třiadvaceti lety zamířila Jitka s Pavlem z bytu v panelovém domě do vlastního. Koupili rozestavěný rodinný domek,...

Rodina koupila starý autobus. Za dva roky jej přestavěla na fajn bydlení

Adam Paashaus a jeho žena Elizabeth ze Severní Karolíny si předělali školní...

Adam Paashaus a jeho žena Elizabeth ze Severní Karolíny si předělali školní autobus na mobilní dům. V něm žijí spolu s...

Kateřina Winterová žije na Vinohradech. Je to perfektní místo, tvrdí

Bistro Javánka. „Z ulice působí jako malé sympatické bistro, ale zadní velkou...

Než zakotvila na Vinohradech, stěhovala se herečka Kateřina Winterová šestnáctkrát. Na čtvrti ji zaujala blízkost...

Najdete na iDNES.cz