Po příjezdu do Austrálie v roce 1969 jsme žili ve státě Nový Jižní Wales. Zaměstnalo mě Ministerstvo zemědělství, manželka pracovala v nemocnici a dcera a syn navštěvovali obecnou školu. Na moji žádost jsme se na další dva roky ocitli v Austrálií spravovaném ostrově Papua-Nová Guinea a od roku 1973 žijeme ve čtyřmilionovém Melbourne, hlavním městě státu Victoria, ve vlastním rodinném domku.
Austrálie je oblévána třemi oceány, od místa našeho bydliště to nemáme autem více než hodinu k moři. Po takovém koupání jsme snili v Československu, k moři se dostat tehdy nebylo snadné, pokud vůbec možné.
Chalupa v Austrálii |
Přesto mne v Austrálii lákají více hory než pláže. Dokud mne nohy dobře sloužily, vypravoval jsem se i na vícedenní horské túry zejména do Viktoriánských Alp. Je to pohoří na severovýchod od Melbourne, jeho značnou část zabírá chráněné území a národní park.
Na jeho okraji jsme si koupili kus převážně blahovičníkového lesa, k místu, které jsme považovali za vhodné, nechali udělat cestu a po upravení svahu jsme postavili chalupu velkou 91 metrů čtverečních. Tak velí český zvyk. Našim úmyslem nebylo napodobit předměstské bydlení s okrasnou zahrádkou, nechtěli jsme pokud možno rušit okolní přírodu.
Chalupa, Australané řeknou cottage, je jednoduchá, má přední verandu k rozhledu a popíjení kávy, v zadní části je vybudovaný pokojík s dvěma postelemi nad sebou, dále je tam místo pro parkování terénního auta a ohraničený prostor pro dva bretaňské španěly a jejich psí boudu.
Uvnitř chalupy je všechno, co potřebujeme k tomu, abychom se cítili dobře. Ústřední část tvoří obývací místnost spojená s jídelním a kuchyňským koutem. Malá ložnice je vedle koupelny se sprchou a záchodem, odpady vedou do septiku.
Naše samota je bez přívodu vody a napojení na kanalizaci. Jsme závislí na dešťové vodě svedené ze střechy do tanku s kapacitou deseti tisíc litrů. Elektrický proud zde původně zaveden nebyl, ruční pumpa obstarávala přívod vody do kuchyně a koupelny. K vaření a ohřevu vody stačí dvě venku umístěné plynové bomby.
V pokoji jsou kamna na dřevo, které si připravuji od pokácení stromu, pořezání až po rozštípání. Rádio bylo na baterku, svítili jsme butanovou lampou. Delší dobu jsme již elektrifikovaní, a tak ani tato lampa ani ruční pumpa již nejsou zapotřebí.
Televizní programy chytneme dobře. Podzemní linkou byl zaveden telefon, na mobilní si ještě musíme počkat. Za chalupou máme plechovou boudu, v jedné části je uskladněno dřevo v druhé sklad a ponk. Nejbližší obchody, malá nemocnice, knihovna, hasiči a obecní úřad (ke kterému zde patříme) jsou v městečku vzdáleném 38 kilometrů.
Výzva do cizinyZkušenosti s bydlením v cizině pošlete na adresu: bydleni@idnes.cz pod názvem Češi v zahraničí. K textu prosím připojte několik snímků svého bytu, pokoje nebo rodinného domu. Zajímavé a podnětné příběhy zveřejníme. |
Nechali jsme vyhloubit přehrádku živenou malým pramenem, slouží k našemu osvěžení, pijí z ní jeleni a klokani, a sídlí tam divoké kachny. Kolem chalupy vidíme vombaty a ježury, vačnaté poletuchy plachtí ze stromu na strom, ze kterých nás pozorují vačice. O králíky a lišky není nouze, viděli jsme i psa dingo.
Divoká prasata nám zdevastovala pracně vybudované bramborové políčko. Občas nad námi krouží orel klínoocasý, často přelétají hejna papoušků s názvem kakadu žlutočečelatý, jiné druhy sedají na střechu a okolní stromy, ledňák obrovský se ozývá oslím hýkáním.
Kromě blahovičníků zde rostou kapinice nesoucí květenství, které se v květinářství prodává s označením mimóza, na louce zjara, to je zde v září, vyrazí narcisy, nad chalupou máme houštinu ostružin, které se dají po uzrání česat jako hrušky.