Je mu teprve devatenáct, ale nejhorší zážitek kariéry už má za sebou. Když Sigma v posledním kole minulé sezony nezvládla zápas o záchranu v Liberci, byl u toho na hřišti a po závěrečném hvizdu se neubránil slzám. „Zasáhlo mě to do srdce,“ říká útočník Tomáš Chorý o sestupu Olomouce z prvoligové mapy po třiceti letech.
Teď se snaží góly vrátit Hanáky mezi elitu. Na hřišti ho nepřehlédnete. Bez centimetru měří dva metry a do soubojů jde po hlavě. Tenhle čahoun má fotbal v krvi. Jeho táta Martin kopal první ligu za Lázně Bohdaneč a stále aktivně hraje. Synek mu dělá v posledních týdnech radost. Olomouci pomohl dvěma góly zničit ve druhé lize Vlašim, dostal se do české reprezentační dvacítky. Na úvahy, zda roste Hanákům nový Jan Koller, je samozřejmě ještě brzy. Nejprve si musí vybojovat místo v základní sestavě, avšak očekávání jsou.
Coby střídající hráč jste dal v sezoně dosud tři góly. Jak snášíte roli žolíka?
Vůbec mi nevadí. Vždycky když nastoupím, snažím se dát gól, to je jasný. Vlašimi jsem mohl dát ještě třetí - škoda. Ale já jsem rád za ty dva. Mít tři góly jako náhradník... Věřím Vášovi (Václavu Vašíčkovi – pozn. red.), má kvality, aby hrál od začátku. Já jsem mladší, ještě ne tak zkušený jako on. Jsem rád, že pořád hraje. Uvidíme, jak to trenér zvolí. Nevadí mi, že střídám.
Sedí vám nastupovat v průběhu zápasu, kdy vás už brání unavenější soupeři?
Když jdu z lavky, tak se mi tam dobře nejde. Chtěl bych hrát od začátku jako každý. Když nastupujete od první minuty, vidíte kolem sebe stadion, atmosféru, tak je to lepší. Ale jak říkám: vždycky když nastoupím, jdu do zápasu sebevědomě. Věřím si, že dám gól. S tím zápasem chci za každého stavu něco udělat, přinést tam oživení.
Vytlačí ze sestavy Vašíčka?Útočníkem číslo jedna je pro trenéra fotbalové Olomouce Leoše Kalvodu Václav Vašíček, jehož dobře zná z působení ve Znojmě, kde v minulé sezoně vstřelil deset prvoligových branek. Po návratu z hostování dal v Sigmě zatím tři branky, stejně jako náhradník Tomáš Chorý, který se naposledy trefil dvakrát proti Vlašimi. Neříká si 199 centimetrů vysoký čahoun o místo na hrotu v základní sestavě Sigmy, která preferuje rozestavení s jediným typickým útočníkem a dvěma ostrými křídly? „O místo v základu si neříká, pořád bude hrát až druhý poločas a vždycky dá dvě branky. To je taktika!“ směje se Kalvoda. „Ne, vážně: já věřím, že se do toho dostane a s Vencou Vašíčkem vytvoří velmi silnou dvojici.“ |
To se vám daří a říkáte si o místo v sestavě, i když tvrdíte, že vám role náhradníka nevadí...
Snažím se o to říkat, i na tréninku makám. Ale je to na panu trenérovi Kalvodovi. Vůbec se nestresuju tím, že nehraju. Snažím se soustředit na svůj výkon, jak to dělám doposud. Snad to bude přinášet ovoce pro celý tým. Nechci myslet jenom na sebe.
Pochválil vás táta za góly?
Táta měl radost, dva góly jsou fajn. Ale kritika byla od něj taky. Třeba, že jsem to napálil do osmnácté řady...
On by byl přesnější?
On by to dal do dvacáté řady.
Váš táta ještě hraje. Hecujete se?
Hraje pořád, ale já už hraju výš.
Trefil jste se podruhé v řadě, Sigma čtyřikrát za sebou zvítězila. Užíváte si to?
Minule jsem dal sice jenom jeden gól, ale to nevadí. Je to paráda. Atmosféra je výborná, diváci nás hnali dopředu, i když jsme s Mostem prohrávali. Jsem rád, že nás povzbuzují, pořád mají nové choreo, to je výborné. Chtěl bych jim za to poděkovat, protože nás to taky žene dopředu. Každý se dívá, že tabulkou jdeme výš a výš. V šatně si to užíváme a doufám, že to tak půjde i dál.
Po špatném startu jste se dostali do pohody?
Pohoda v týmu je určitě čím dál větší, ale sám jste viděl, že třeba první poločas s Vlašimí nebyl z naší strany tak kvalitní. Ale pak jsme nastoupili jinak, bylo vidět, že jsme si v kabině něco řekli, zvedlo se to. Chtěli jsme hrát kombinační fotbal po zemi. Všechno teď je, jak má být.
Vysloužil jste si pozvánku do české reprezentační dvacítky. Byla to pro vás odměna?
Na repre jsem se hodně těšil, ale jsem rád, že se nekryje s druhou ligou, protože chci týmu pomoct. Výkony v klubu jsou pro mě důležitější než v repre, ale za pozvánku jsem rád. Můžu ukázat, co jsem se naučil v Sigmě.
Už z vás aspoň trochu vyprchalo zklamání ze sestupu, nebo vás vzpomínky na osudový zápas v Liberci stále pronásledují?
Měl jsem šance, možná byla na mě penalta. Pan Zelinka to nepískl. Na to se nedá zapomenout. Ligu jsem hrál půl roku a hned jsme spadli. Moc mě to mrzelo, strašně mě to zasáhlo. Na to budu vzpomínat dlouho. Chtěl jsem s tím něco udělat, ale nepovedlo se, spadli jsme a mě to zasáhlo do srdce.
Jako mladý hráč jste se namočil do sestupu, tím neříkám, že zrovna vy na něm máte podíl, ale vaše jméno u něj už také navždy bude. Štve vás to pořád?
Namočil jsem se do toho, byl jsem v kádru, takže jsem se na tom podílel, máte pravdu. Nebylo to ono, celá sezona nebyla dobrá. Myslím si, že jsme spadli i zaslouženě. Ale je to pro nás určitě dobře, protože jsme si prožili peklo, teď projdeme očistou a vytáhneme se nahoru. Věřím tomu - nebo vím-, že do ligy prostě postoupíme.
A teprve pak zklamání přebolí?
Přesně tak. Teď jsme se z toho oklepali, postup je prioritou Olomouce. Sigma patří do první ligy, stadion a prostředí na fotbal je vynikající.
Tady se prostě liga hrát musí.
