Byt na Vinohradech prodávala developerská společnost ve stavu před rekonstrukcí. Původně šlo o dvě malé bytové jednotky fungující nezávisle na sobě a veškeré bourací práce čekaly na nového majitele, což byla zajímavá výzva a zároveň splněný sen Lukáše Obršála, architekta, který se těšil, že jeho dalším projektem bude vlastní domov.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Moderní byt
Spolu i od sebe
Interiér lze rozdělit na dvě části. Hlavním motivem je otevřená obytná hala zahrnující vstupní prostory, relaxační zónu, kuchyň, jídelní kout a lodžii, která vznikla z původní zasklené pavlače orientované do klidného dvora.
Soukromí každému členu rodiny poskytuje druhá část bytu se třemi menšími pokoji, pracovnou a šatnou, které jsou spojeny malou chodbičkou. Lze je kdykoliv uzavřít a oddělit od zbytku denního provozu v případě potřeby klidu.
Cílem bylo vytvořit komunikační zónu, v níž se může celá rodina potkávat, i když se každý zrovna zabývá něčím jiným, a zároveň umožnit přemístění do klidové zóny podle nálady.
Všechny funkční zóny v obytné hale jsou jasně vymezeny a zároveň volně přechází jedna ve druhou. Díky tomu může být celá rodina pohromadě, i když každý zrovna dělá něco jiného.
Může se hoditHledáte byt v Praze? Chcete ho koupit nebo potřebujete podnájem? Vyberte si ze široké nabídky na Reality.iDNES.cz. |
Určité členění jednotlivých zón podle funkce však bylo nutné, architekt Lukáš Obršál tedy zvolil citlivé předěly v rovině do výšky očí, takže při posezení na pohovce lze vnímat vyčleněný mikrosvět obývacího koutku a zároveň mít pocit velkého vzdušného prostoru.
Zabydleno životem
Činžovní dům s pavlačí byl postaven koncem 19. století, čemuž odpovídala dispozice obou bytů: vstupní místnosti byly orientovány do dvora, v tomto případě na jih, a obytné do ulice na sever.
Proto nejvíce světla do prostoru proniká z vnitrobloku, navíc přes zasklenou lodžii, takže architekt a zároveň majitel bytu rozhodl, že v prostoru bude převažovat bílá barva.
Původně chtěl i bílou podlahu, ale jeho žena se obávala, že prostor bude působit příliš chladně a nezabydleně, zvolili tedy dubové parkety, jejichž žlutohnědý odstín je vlastně jedinou barvou v prostoru.
„Moje žena mě překvapila, že vůbec neměla tendenci byt dekorovat, což jsem velmi ocenil. Mám zkušenost, že se s klientem dohodnu na tom, jak má prostor vypadat, a když za čtrnáct dní přijdu, všechno vypadá jinak. To u nás naštěstí neproběhlo a výsledek je trochu méně zdobný, ale pro nás je to lepší, protože máme dvě malé děti, které všude roznesou hračky, a najednou to máme velmi útulné. Náš byt vnímáme jako bílou nádobu na bydlení, ve které se odrážíme my čtyři, a to je milion barev a věcí,“ vysvětluje Lukáš Obršál.
Společný obývací prostor zahrnuje kuchyň, jídelnu a pohodlné sezení. Kuchyň je opticky odcloněna barovým pultem, který zároveň ukrývá drobné spotřebiče.
Zcela spokojený bude, až se podaří naplnit původní plán bytu a dokončit dětské pokoje pro dva malé syny. Pokoj toho mladšího z nich, teprve devítiměsíčního chlapečka, totiž dosud sloužil jako pracovna se dvěma pracovními místy.
Když chce být rodina spolu
V tuto chvíli je v bytě pouze pracovní kout v ložnici a architekt usiluje o nákup nebytového prostoru v přízemí domu. Rád by i při práci dál zůstával v blízkosti své rodiny, zvykl si totiž využívat krátkých přestávek, které si vyhrazuje mezi obrovským množstvím práce, k tomu, aby si pohrál s dětmi nebo s něčím pomohl ženě.
A přesně to je důvodem, proč po desetiletích, kterým vládly malé a důkladně oddělené komůrky, jsou největším trendem současnosti otevřené prostory: lidé tráví více času spolu jako skutečná rodina, ať už dělají cokoliv.
Ložnice je orientovaná na sever do ulice stejně jako dva dětské pokoje. Zajímavý prvek představují otevřené šatní skříně.
Hlavním tématem bytu je tak otevřená obytná hala slučující všechny denní provozy v jednom prostoru. K ní bylo nutné přiřadit klidovou zónu se soukromými prostory. Rytmus a počet uličních oken umožnil umístit oproti zadání jednu místnost navíc. Pokoje sice nejsou plošně velkorysé, ale díky vysokým stropům jsou pocitově vzdušné.
„Interiér se díky jednostranné orientaci na jih v kombinaci s přístupem světla přes lodžii jevil od začátku jako temný, proto jsem se rozhodl, že jej pojednám v bílé barvě. Navíc bylo nutné skloubit původní historické artefakty s novým vybavením a jednotná barva tomu pomohla. Nuance jsou jen v odstínech a stupních lesku,“ dodává Lukáš Obršál, architekt a majitel bytu.
Úzká šatna s vestavěnými skříněmi a dalšími úložnými prostory ukrytými ve sníženém podhledu spojuje ložnici a dva dětské pokoje. Je zde také malá toaleta, aby děti v noci nemusely běhat přes celý byt.
Nábytek v pokoji staršího syna kopíruje vzhled celého interiéru. Barevné jsou zde jen doplňky v podobě tapety nebo koberce, které lze snadno vyměnit, až bude větší. Barevné jsou i hračky skladované v otevřeném úložném prostoru.
