"Masakr, paráda, nečekala jsem to," žasla 22letá závodnice z Chomutova. Z Dánska veze čtyři medaile, bronz ze štafety, stříbra ze stovky a dvoustovky a tu nejblyštivější z nejkratšího sprintu.
Jste překvapená?
Doufala jsem, že se to takto povede. Ale ty časy, ty byly nad očekávání, hlavně stovka, to je velké překvapení. Poprvé pod 57 sekund.
A pak přišla poloviční trať a titul. Mistryně Evropy - jak vám to zní?
Je to fajn, fajn pocit. Byla jsem před startem hodně nervózní. V semifinále jsem se pocitově trápila, přitom útok na medaili i na zlato se ode mě čekal. Jsem ráda, že to vyšlo.
Jak vám zněla hymna, přestože ji na konci ustřihli?
Chyběl už jen kousek, ale oni to tady ale usekávali všem. Je to pecka, obrovský zážitek. Moc jsem si to užívala, vždycky jsem si přála, aby ji někdo kvůli mně hrál. A slzička? Ta nebyla, nechtěla jsem na stupních brečet, protože když začnu, je to nezadržitelné a bulím furt. Takže jsem to statečně udržela.
Bere z lesku vašeho úspěchu fakt, že šampionát se konal v krátkém, tedy neolympijském bazénu?
Tady byla taková konkurence, která jen v Evropě může být, největší za posledních x let. Takže to v žádném případě není tak, že se plave v krátkém bazénu a nikdo na mistrovství nepřijede. Nechtěla bych, aby moje výsledky někdo podceňoval, jak je zvykem.
Změní vám titul život? Větší pozornost, pozvánky na mítinky, výdělky...
To nevím, to záleží na spoustě věcí, třeba i na médiích. Ale já sama si tohoto šampionátu cením nesmírně, bylo to nejúspěšnější mistrovství v mé kariéře, takže jsem nadmíru spokojená.
Padesátka, stovka i dvoustovka v českém rekordu. Jak to, že pořád zrychlujete?
Těžko říct, nevím, ale ráda bych, aby forma rostla pořád, až k olympiádě v Riu. Přijela jsem se skvělou formou a to se proměnilo do všech těch rekordů. Je to super.
Navíc jste se štafetou dokonce chvíli drželi ten světový.
To je proto, že dosud se výkony ze smíšené štafety vedly jako nejlepší světové výkony, až od letošního roku je federace FINA uznává jako světový rekord. Já jsem to sama neviděla, myslela jsem si, že si ze mě dělají srandu, třeba brácha si do mě na Facebooku rýpnul.
Která medaile vás překvapila nejvíc?
Noo... Asi ta zlatá. Doufala jsem v ni, ale asi jsem ji tolik nečekala, když jsem viděla, jaké soupeřky tady jsou. A pak taky ta polohová štafeta, protože ta je teď v obrovském boomu. Takže jestli jsme dokázali být třetí, je to důkaz toho, že patříme do užší evropské špičky.
A která medaile nejvíc bolela?
Dvoustovka, bez debat. Já jsem sprinterka, takže jsem nemohla začít vlažně, a poslední délka byla hodně bolavá. Ale taková dvoustovka je, tam se nemůžu plavat tak, že na konci ještě můžete.
