"Máme v týmu mladé talentované holky, které se rychle zlepšují. Doufám, že příští rok budeme hrát vyšší soutěž," říká osmadvacetiletá Srbka. Saponjičová, která nejen díky basketbalu procestovala téměř celou Evropu, si jihomoravskou metropoli zamilovala. "Přiznám se, že jsem předtím o Brně věděla jen to, že je to pěkné město," usmívá se pivotka.
Po pár týdnech zjistila, že je to víc než to. "Cítím se tady skvěle, mám ráda brněnskou atmosféru. Nic mi tady nechybí a přemýšlím, že tady zůstanu i přes vánoční svátky," směje se.
První liga má na programu zápasy pouze o víkendech, přes týden absolvuje osmadvacetiletá hráčka s SK Noem Arch několik tréninků. Jak naloží se zbytkem volného času? "Pro Srby je typické, že často chodíme na party. Takže když máme volno, vyrazíme," líčí Saponjičová, která také ráda čte knihy a cestuje.
Hlavně je však v Brně kvůli basketbalu. V každém zápase Noem Arch ji ovšem diváci neuvidí. Kvůli prvoligovému pravidlu nesmí do utkání zasáhnout víc jak dvě zahraniční hráčky, proto se trojice Balkánek v družstvu při utkáních střídá.
"Není příjemné sedět a dívat se, ale poslední dobou docela bojuji s ramenem. A možná je pro mě lepší, že nehraju všechny zápasy," hledá pozitiva pivotka, která v loňském létě nakoukla i do srbského národního týmu.
Po loňské nevyvedené sezoně z reprezentace vypadla, Saponjičová však věří, že by pozvánka mohla dorazit i do Brna. "Myslím, že 28 let není moc, aby tenhle příběh skončil. A to, že nehraju v Česku nejvyšší soutěž? Nutnost do reprezentace to není," směje se.
