Nejznámější jsou bezpečnostní prvky, bez kterých si dnes moderní auto ani neumíme představit. Právě "esko" je často představilo světu. Jedním z vůbec nejznámějších je protiblokovací systém brzd ABS.
Jen těžko se hledá moderní auto, které by jej nemělo. Pro přesnost je třeba říci, že není vynálezem Mercedesu. Stuttgartská značka má však velkou zásluhu na tom, že ABS doputovalo do masové produkce. Však ho velké mercedesy testovaly deset let, než ho před pětatřiceti lety uvedli do prodeje.
Testování v Alpách na Großglockneru. Na fotce z roku 1970 je auto, které má v kufru generátor živící měřicí zařízení.
ABS (tedy protiblokovací systém brzd, Antiblockiersystem nebo také Anti-lock Brake System) zabraňuje zablokování kola při brzdění a tím ztráty adheze mezi kolem a vozovkou. To umožňuje zachování stability, ovladatelnosti vozidla i v mezních situacích, například při prudkém brzdění. Že ABS pracuje poznáte podle pulzů do brzdového pedálu při brzdění.
Systém zabraňuje zablokování kol tím, že automaticky reguluje (ubírá) brzdnou sílu v třmenech tak, aby nedošlo k zablokování kol. U aut bez ABS se podobného efektu dosahuje přerušovaným brzděním. Zablokované klouzající se kolo totiž nepřenese boční sílu a auto pak nezatáčí. Tomu ABS zabrání.
Od letadel k mercedesům
Protiblokovací systém brzd vymysleli původně ve dvacátých letech minulého století pro letadla, na reálné použití došlo ovšem až začátkem padesátých let.
Asi první auto s ABS byl v šedesátých letech Jensen FF (systém Maxaret-Dunlop), ten ještě fungoval na mechanickém principu. První elektronické ABS předvedly různé firmy koncem šedesátých let.
Mercedes-Benz se pochlubil první generací ABS světovému tisku už v roce 1970, trvalo však dalších osm let, než systém doputoval do sériového vozu. Mezitím už se představila (v roce 1972) nová generace mercedesu třídy S.
Mercedes na systému pracoval od roku 1967 s firmou Teldix a 12. prosince 1970 představil ABS novinářům na testovací trati v Untertürkheimu.
Další vývoj a ladění trvalo však ještě osm let, třeba vývoj řídicí jednotky zabral pět let. ABS se tedy představilo v sériově vyráběném Mercedesu S (W 116) až v srpnu 1978. To už bylo výsledkem spolupráce s firmou Bosch, která označovala systém jako ABS druhé generace. Příplatek za ABS byl pro třídu S tehdy přes 2 200 marek (základní provedení 280S stálo necelých 24 tisíc marek). Od roku 1984 mohou mít ABS všechny mercedesy a od roku 1992 jej mají v základní výbavě.
Velmi známá fotografie ukazující srovnání vozu s ABS a bez něj. Na mokré ploše to ukazují právě Mercedesy W 116.
Mercedes, a samozřejmě "eskový", také představil světu stabilizační systém ESP, to se psal rok 1994 a vyráběla se legendární generace W 140 známá jako mamut a milovaná ruskými boháči.
A v roce 1998 přivezla generace W 220 systém Distronic, to je pokročilá verze tempomatu, která umí udržovat konstantní odstup od předjedoucího auta. Nutno dodat, že podobně fungující systémy představily ještě před Mercedesem Mitsubishi s Toyotou. Dnes se takovému systému, který je schopen sám zrychlovat podle situace před vozem, říká adaptivní tempomat (ACC). Radar, který je klíčovou součástí systému, dnes vozí vetknutý v předním nárazníku i nová Škoda Octavia.
Béla Barényi, vynálezce bezpečných mercedesů"Eskový" model W111 z padesátých let byl z hlediska bezpečnosti posádky převratem. Do té doby se na podobné věci nepomýšlelo. Slavný konstruktér Béla Barényi však přišel s myšlenkami, které se rozvíjejí dodnes. Pro auto navrhl bezpečnostní schránku v karoserii, která měla zajistit prostor pro přežití posádky při nehodě, tu ještě chránily zóny s programovanou deformací. Dalším vynálezem byl sloupek řízení, který při nehodě neohrozil řidiče.  Mercedes S (W111) v crash testu, který se uskutečnil 10. září 1959. |
