Manželé psy nepouštěli ven, nechávali je žít v jejich vlastních výkalech - v důsledku toho měli znečištěnou srst. To je ohrožovalo na zdraví fyzickém i psychickém. Dostatečně je nekrmili, a tak byla zvířata silně vyhublá. Mírnější trest však soudce zvolil kvůli čistému rejstříku obžalovaných. Proti verdiktu se navíc mohou odvolat.
Marcela a Pavel Sobczynští měli v chatě, kterou obývali, asi čtrnáct psů. Sousedé podle toho hned poznali, že tu bydlí noví nájemníci. Psi totiž věčně vyli a hlasitě štěkali.
"Řekla bych, že skoro naříkali. Bylo mi jich líto. Žili ve výkalech na půdě, strop vypadal, že se každou chvíli propadne. Navíc byli kost a kůže," uvedla první svědkyně. Ta se stará o objekt nedaleko chaty manželů a bydlí v něm.
"Začalo to vytím. Chtěla jsem si s nimi o tom promluvit. Pán to omlouval, že psy má jeho žena jako děti. Ale paní mě nechtěla nikdy ani pustit dál. Prý jestli se do toho budu plést, nechá mě zastřelit," řekla.
Psi manželům občas utíkali. "To bylo hodně nepříjemné. Některé rodiny, co se v jejich blízkosti ubytovaly, měly psy. Mohlo se něco stát. Co vím, tak jeden pes napadl i svého majitele," podotkla před soudem sousedka. Nepříjemnosti podle ní trvaly nejméně tři roky.
Psi se rvali mezi sebou. Chrčeli
"Ti psi se rvali i mezi sebou. Poznala jsem to podle toho, že se z chaty ozývalo hlasité chrčení. Měli rány do masa," dodala svědkyně, jíž bylo divné, že psů bylo při kontrole z krajské veterinární správy, která nakonec do domku zavítala, kolem třiceti, kdežto při druhé o polovinu méně.
"Přesně si každé zvíře nevybavím. Ale vím, že při první návštěvě tam byla fena belgického ovčáka. Při druhé ne. Dá se tedy předpokládat, že byla zvířata obměňována," připustil další svědek a veterinární inspektor Jan Bořil.
Nikdy nevenčili, stačily matrace
Psí výkaly manželé řešili po svém. "Nikdy nevenčili. Na půdě měli matračky. Vyhodili je vždy na chvíli ven. Bylo to tak cítit, že se tam nedalo být," popsala sousedka.
V chatě se prý nyní začíná dít to samé. Policie manželům nechala jednoho psa a oni teď navážejí další.
Další svědek vypověděl, že Sobczynskému několikrát za zimu pomáhal, když potřeboval odhrnout sníh, aby mohl vyjet autem do obchodu. Nebylo to gesto z přátelství, přesto si to nikdy nenechal zaplatit.
"Viděl jsem, v jakém jsou stavu, tak jsem nic nechtěl," vypověděl v náznaku na poměry v rodině. Podle něj u domu nikdy nebyly ve sněhu patrné stopy psů. "Sníh byl místy hnědý od výkalů, vypadalo to, že to někdo vynesl," pravil.
První veterinární kontrolu prováděl Bořil v srpnu 2009 na popud majitele objektu. Tehdy zvířata podle Bořila nebyla v tak zuboženém stavu jako později. Majitelé tvrdili, že se nastěhovali a psům chystají výběh. Paní vykládala, že si nechá čtyři psy. To se ovšem nestalo.
Po roce popsal situaci takto: "Výběh psi neměli. Byli podvyživení, měli výkaly pokrytou srst." Majitelé psy nevenčili a měli je zavřené v malé místnosti. "V rozích byly dvě válendy prosáklé močí," popsal hrůzný stav Bořil s tím, že manželé zřejmě v těchto poměrech žili spolu se psy.
Zvířata se kvůli laxnímu postupu úřadu podařilo manželům odebrat až loni. Zároveň celý jejich případ putoval k soudu. Týraní psi, kteří přežili, skončili v novoměstském útulku.
