V prvním zápase musel coby kapitán skousnout domácí bezbrankovou remízu s Čáslaví. "Jakmile se Kočí uzdraví, pásku si převezme on. Já po ní nijak zvlášť neprahnu. Není to pro mě zase tak důležité," svěřil se Šimák v klubovém rozhovoru.
Alkohol, blikající automaty, psychiatrická léčebna. Šimákovu kariéru pustošily průšvihy. Ještě v minulém století odehrál talentovaný špílmachr své první ligové sezony v Blšanech, které ho získaly z Vodních staveb Tábor; tehdy ho trenér Beránek ukočíroval. I proto, že Šimák bydlel u něj doma.
Hannover, Leverkusen, znovu Hannover, Sparta. Po neslavném konci na Letné a vyřazení z kádru na jaře 2007 putoval do Jeny. Pak Stuttgart, Mohuč, zase Jena; tam mu letos vypršela smlouva, klub navíc sestoupil do třetí ligy. "Když mi nevyšlo další zahraniční angažmá a zavolal mi majitel klubu Jiří Smrž, neváhal jsem. Mohl jsem čekat na další nabídky, ale už jsem nechtěl nic riskovat," přiblížil Šimák, proč se rozhodl pro jihočeské Táborsko.
"Odcházel jsem z Tábora jako velmi mladý hráč do Blšan, nikdy jsem se tu moc neohřál. Skutečně jsem rád, že jsem zpátky doma. Věřím, že všechno bude na hřišti klapat a že vedení týmu a diváci budou s mými výkony spokojeni," povídá Šimák vzorně.
Jan Šimák v dresu Táborska (vpravo) se domlouvá se spoluhráčem Martinem Jasanským během utkání s Čáslaví.
Na tlak je připravený. "Počítám s ním. Vracím se ze zahraničí, hrál jsem ve velkých německých klubech. Očekávání jsou jasná. Lidé budou ode mě chtít vidět něco navíc. Doufám, že je nezklamu!"
Třiatřicetiletého Šimáka, technika k pohledání, zaujaly tréninky kouče Zákostelského. "Mile mě překvapilo, jak kvalitní a intenzivní jsou. Možná jsou na mě až moc dlouhé, ale já si zvyknu," ušklíbl se exreprezentant. "Snažím se hráčům, které mám vedle sebe, porozumět. Pochopit, kdo potřebuje míč spíš do běhu, kdo víc proti noze."
Zatím na půl roku je dohodnutá jeho anabáze. "Já i klub jsme spokojeni, že mám smlouvu jen na pět měsíců. Pak se uvidí, za půl roku se může stát ledacos. Zima je zatím daleko."
