Radek Bajgar (uprostřed) a Michal Indrák (vlevo) z Hranic a přerovští Robert

Radek Bajgar (uprostřed) a Michal Indrák (vlevo) z Hranic a přerovští Robert Plšek (zády) a Mojmír Valášek | foto: Luděk Peřina, MAFRA

Házenkář Plšek pálí na dvou frontách, za půl sezony dal 227 gólů

  • 0
Je možné nastřílet za půl sezony 227 gólů? Robert Plšek to zvládl. Házenkář, který nastupuje souběžně v dresech Přerova a Holešova, si pochvaluje dobrou partu kolem sebe a na tituly už nemyslí.

V extralize za podzim 82 branek, k tomu další stovka za druholigový Holešov a necelá padesátka v Českém poháru. S bilancí první poloviny sezony může být odchovanec zlínské házené spokojený.

Především v závěru podzimu měl Plšek skvělou formu, která ho vynesla na čtvrté místo extraligových střelců. Spojka, která prošla Zubřím a Karvinou, udivuje výdrží.

Vždyť táhne Přerov do první šestky a k tomu každý týden pomáhá Holešovu o dvě soutěže níž.

"Nevidím velký rozdíl mezi extraligou a druhou ligou, vždycky jdu naplno," říká sedmadvacetiletý hráč. "Kolikrát mi přijde náročnější zápas v Napajedlech než odpoledne s Lovosicemi. Ve druhé lize totiž dostáváte větší kapky."

Máte za sebou výtečný závěr podzimu, který vás vynesl na čtvrté místo mezi střelci v extralize. Prozradíte příčinu?
Nevím. Možná je za tím pohoda, kterou cítím v obou týmech, kde hraju, tedy v Přerově i Holešově. Navíc do Přerova k nám přišel Viktor Hastík, výborný hráč i bezproblémový, skvělý člověk. Vnesl do kabiny klid a spolupráce vzkvétá jak mezi námi, tak s Michalem Hradilem a Tomášem Perničkou. Dobře si všechno sedlo a pohoda přišla i s druhem tréninku.

Kromě Přerova působíte i ve třetí nejvyšší soutěži v dresu Holešova. Co vás k tomu vede?
Je to z nostalgie, v Holešově mám hodně kamarádů a něco jsem s nimi prožil. Ale je to i forma tréninku. Tolik toho nenatrénuju a v Holešově mám jeden zápas týdně navíc.

Díky tomu jste za podzim odehrál sedmadvacet zápasů, dvojnásobek co spoluhráči v extralize. Únavu neřešíte?
Únava tam je. Ale člověk toho při běžném tréninku ze sebe nevydá tolik. Víc se soustředím na zápasy a jsem rád, že jsem je přežil bez zranění, jen s lehčími šrámy. Na dva zápasy za víkend se dá zvyknout a už mi to ani tolik nepřijde. Kdybych ale trénoval šestkrát týdně, tak bych to nezvládal.

Má taková herní praxe podíl na vaší střelecké formě? Ve třech soutěžích jste na podzim nastřílel 227 branek.
Možná je k ní klíčem, vždyť nejlepší trénink je zápas. Člověk může natrénovat, co chce, ale v zápase se všichni chovají jinak. Ani přátelák není to stejné co soutěž, i když je to druhá liga. Jediný rozdíl proti extralize vidím v tom, že je více o běhání a méně o hře.

Překvapilo mě, že i ve druhé lize je nasazení a bojovnost.
Když se setkají lepší týmy jako SCM Zubří či Olomouc, tak je zápas podobný jako v extralize, akorát v něm není tolik zkušeností. Naopak se více běhá a také s rozhodčími zažijete větší emoční vypětí.

Proč jste vlastně před dvěma lety zmizel z extraligy do Holešova?
Po dvou letech v Karviné jsem se vrátil do Zubří a tam se to nepovedlo. Moc tréninků, k tomu práce, dojíždění a nefungovala ani chemie v týmu. Nešlo to dohromady, výkony nestály za nic, takže jsem odešel z extraligy a bylo to dobře. Odpočinul jsem si a pomaličku se vrátil. Skloubil jsem práci se zápasy a funguje to. Zjistil jsem, že vše je spíš o spoluhráčích, chemii s trenérem, pohodě.

Přerov má ale proti Karviné a Zubří přece jen jiné ambice.
Dva tituly už mám, něco jsem v házené zažil, a tak je pro mě nejdůležitější zdraví. Moje životní krédo je "nezranit se". Živím se i rukama, tak si je nemůžu dokřápat. Zatím všechno jakžtakž slouží, a pokud skončím kariéru a budu zdravý, budu to brát jako úspěch. Přeji si, ať jsou všichni spokojení kdekoliv, kde budu hrát. Možná je to skromné přání, ale nějaké tituly už mě neženou.