"Chemická zbraň je jed, zabíjí většinou rychle. Biologická zbraň využívá smrtících mikroorganismů, které se chovají jako všechny ostatní formy života - chtějí přežít a množit se," říká v dokumentu Biologické zbraně americký spisovatel Richard Preston, jenž touto tématikou zabývá už léta.
DokumentSnímek Biologické zbraně odvysílá Česká televize na programu ČT2 v pátek 1. července ve 21:00. |
Mezinárodní debata o použití nekonvenčních zbraní se táhla desetiletí, vyprovokovali ji během 1. světové války Němci použitím bojových plynů. V roce 1925 na tři desítky států podepsaly v Ženevě protokol, který použití nekonvenčních zbraní zakazoval. Například USA ale úmluvu neratifikovaly.
Když pak na konci 30. let začal svět strašit rozmach nacismu v Německu, prostor pro vývoj nových zbraní hromadného ničení se otevřel. Zprvu se nejvíce biologického útoku obávali Britové, různí zpravodajové tehdy hlásili, že Německo může smrtící mikroorganismy proti království použít.
Hitler vydal rozkaz nevyvíjet biologické zbraně
Angličané proto začali testovat sněť slezinnou zvanou též anthrax a botulotoxin, jenž způsobuje ochrnutí svalů, zástavu dechu, infarkt a smrt. K Britům se posléze přidaly Spojené státy, které se pro změnu obávaly biologického útoku Japonců. O programu stejně jako v Británii vědělo jen pár lidí.
Po válce ale Spojenci zažili šok. V Německu neobjevili žádný rozsáhlý program na vývoj biologických zbraní, jak čekali. "Hitler totiž hned na začátku války vydal rozkaz nevyvíjet biologické zbraně," vysvětluje další spisovatel zabývající se tématikou Brian Balmer.
Japonci při testech týrali čínské rolníky, dostali imunitu
Zato Japonsko vyrazilo Američanům dech svým bezohledným a krutým bakteriologickým programem. V Mandžusku japonští okupanti potají infikovali vesměs čínské rolníky bakteriemi způsobujícími mor, choleru, úplavici, břišní tyfus i anthrax.
"Tyto pokusy většinou končily smrtí. Ti, co přeci jen přežili, byli zabiti, aby mohla být provedena pitva a dokumentace byla kompletní. Někdy odebírali pacientům tkáně ještě před tím, než zemřeli, aby byly vzorky naprosto čerstvé. Bylo tak zabito nejméně tři tisíce lidí," popsal patolog Martin Furmanski.
Hlavní postavou japonských testů byl Širo Išii, který kvůli utajení oficiálně působil v Mandžusku jako velitel jednotky hygienické služby. Jenže japonské vědce po válce nečekal - tak jako některé nacistické lékaře - soudní proces.
Išii a jeho pomocníci dostali v roce 1948 od Američanů imunitu, čímž se USA vyhnuly úniku japonských informací ruské straně (která se tehdy už stávala nepřátelskou) a zároveň tak získali cenné informace o účincích biologických zbraní.
Ve Spojených státech pak výzkum biologických zbraní pokračoval i po válce. Získaly totiž informace o údajném vývoji biologických zbraní v SSSR a studená válka americký výzkum přiživovala ještě desítky let. A to navzdory faktu, že všechny nekonvenční zbraně byly terčem tvrdé kritiky.
Vývoj zbraní oficiálně zarazil Nixon
O biologických zbraních přitom tehdy ještě většina Američanů ani neměla tušení. Po nehodě s nervovým plynem v Utahu, který zabil tisíce ovcí, armáda výzkum vůbec poprvé přiznala a tlak na prezidenta Richarda Nixona zesílil. Jeho poradci vypočítávali nevýhody biologických zbraní - krátkou životnost, citlivost na počasí a riziko nekontrolovaného šíření.
Britové během války testovali ve Skotsku anthrax na ovcích. Záběr z dokumentu Biologické zbraně
Šéf Bílého domu pak 25. listopadu 1969 spoustu lidí překvapil svým oficiálním projevem: "USA se zříkají použití jakékoliv formy biologických zbraní způsobujících onemocnění nebo smrt. Lidstvo má ve svých rukou dostatek jiných prostředků, kterými může přivodit svou zkázu."
Byť v podstatě v tomto okamžiku dokument končí, o vývoji biologických zbraní se to dá říct jen stěží. A to navzdory faktu, že vývoj a skladování smrtících bakterií zakazuje od roku 1975 Konvence o biologických zbraních.
S dokazováním jejich existence to ale není nikterak jednoduché. Mezi země, které byly nebo jsou podezřelé z vývoje biologických zbraní, se časem zařadil někdejší Sovětský svaz, Irák, Írán, KLDR, Čína či Libye. O biologické zbraně se zajímaly a zajímají i různé sekty nebo teroristé. V případě těch posledních se hovoří o bioterorismu.
