Neobvyklá aktivita ve schránce, varuje mail. Tak Barma cenzuruje internet

Rangún (Od zvláštního zpravodaje iDNES.cz) - V Barmě nefungují cizí mobilní telefony a ani z těch barmských nelze volat do zahraničí. Spojení se světem tak zajišťuje internet, který je vedle exilových rádií a televize také jedním ze zdrojů necenzurovaných informací. Jenže barmská vláda ho krutě svírá. Tisíce stránek nelze otevřít vůbec a kyberarmáda ve službách junty často přiškrtí celou síť.

Z barmské internetové kavárny se lze po pár fintách nenápadně dostat k necenzurovaným informacím. Kavárníci ale někdy bývají ve službách junty | foto: Petr Štefan, iDNES.cz

Na Rangún před chvílí padla tma a v neosvětlené ulici bývalého hlavního města působí zapadlá internetová kavárna jako maják na moři. Na dveřích jsou dokonce nalepené povědomé názvy jako Google, Gmail, Yahoo nebo CNN.

Bezejmenný internetový kiosek v centru města je sice stroze zařízený, ale na první pohled je k nerozeznání od internetové kavárny kdekoli na světě. Uvnitř sedí jen Barmánci. Kavárník mě zaregistruje do počítače, kde se pokusím otevřít svou e-mailovou schránku na Gmailu.

Když ale popáté čtu, že Internet Explorer nemůže zobrazit internetovou stránku, žádám o pomoc. Kavárník mne asi považuje za nezkušeného uživatele. Spouští Mozillu a za http do adresového řádku hbitě vyplňuje s. Jednoduché mávnutí elektronickým kouzelným proutkem pomohlo.

Google nepřelstí ani smyšlené singapurské číslo

Jenže ne na dlouho. Po odeslání první zprávy se na obrazovce zničehonic objevuje hláška: Na vašem účtu jsme zaznamenali neobvyklou aktivitu. Co to může být za neobvyklou aktivitu? ptám se sám sebe a napadají mě dvě odpovědi.

Internetové kavárny v Barmě se chlubí, že se u nich dostanete na Google, Gmail nebo CNN

BARMA A INTERNET

Barma je k internetu připojená od roku 2000. Při šafránové revoluci v září 2007 se vojenská junta zděsila, že ze země unikají důkazy zvěrstev, které páchala v ulicích, a ze dne na den kompletně vypnula internetové připojení. To se stalo teprve podruhé v historii (poprvé připojení zcela zablokoval Nepál v roce 2005). V zemi jsou jen dva provideři. Ministerstvo pošt a telekomunikací (MPT) poskytuje připojení všem vládním a vojenským institucím a společnost Myanmar Teleport zajišťuje připojení pro korporátní klientelu a soukromé uživatele. Reportéři bez hranic v letošní pravidelné zprávě označili Barmu za "nepřítele internetu". V padesátimilionové zemi je podle MPT pouze 400 tisíc uživatelů internetu a jen 10 tisíc jich je mimo dvě největší města Rangún a Mandalaj.

Buď Gmail, jedna z mála e-mailových služeb, které v zemi fungují, rozpoznal, že internetoví policisté právě pořizují screen obrazovky, což v Barmě dělají každých pět minut. Anebo se do soukromí toho podivného cizince pokusil podívat sám kavárník. I ti totiž často přisluhují režimu.

Po dvaceti minutách odcházím s nepořízenou a platím v přepočtu čtyři koruny. V kavárně o pár set metrů dál na mě po přihlášení do Gmailu vykoukne známá hláška o neobvyklé aktivitě a e-mail po mě žádá číslo mobilního telefonu, aby mi mohl poslat ověřovací kód.

To je za normálních okolností snadná a především očekávaná podmínka. Jenže v Barmě, kde mobilní telefony z jiných zemí nefungují, se jeví jako nepřekonatelný problém. Když se mi pomalu vzdaluje i můj jediný kontakt se světem za hranicemi Barmy, mísí se ve mně dva pocity.

Mám radost, že se v Googlu tak starají o mé soukromí. Jenže teď se to opravdu nehodí. Bezvýchodnost té situace mě vyvádí z míry, ale přivolaný kavárník rozhozený rozhodně nevypadá. "To se stává často," mrmlá si, bere do ruky myš a na monitoru svižně kouzlí stále nová okna.

Mezi jinými se tu objevuje program Phingo call. Zadává fiktivní singapurské číslo. Jenže tuhle fintu už asi v Googlu odhalili, protože ani po zadání několika čísel ověřovací kód nezískáváme. "Mail na Googlu je hodně hlídaný," utrousí po chvíli usilovné práce a na klávesnici dopadne krůpěj jeho potu.

Na vašem účtu jsme zaznamenali neobvyklou aktivitu. Ochranu e-mailu na Googlu nepřelstilo ani falešné singapurské číslo

Navrhuji, aby si nechal kód poslat na své barmské číslo. "To není možné," odbude mě mladý pomocník kavárníka bez vysvětlení. Nakonec smutně přiznává, že velkého bratra obelstít nedokázal. Dostat se v tu chvíli nemohu ani do svých dalších e-mailových schránek. S barmským internetem mi pro dnešek došla trpělivost.

E-maily z Barmy odešly díky opoziční fintě

Další večer jdu do jiné kavárny. Po mém příchodu okamžitě zatahují plentu. Dobře ví proč - tyhle ostrůvky svobody, kde se člověk s pár fintami může dostat k nezávislým informacím o dění v zemi, nemá junta ani trochu v lásce. (viz box)

INTERNETOVÁ KAVÁRNA

Po šafránové revoluci v roce 2007 vláda zavřela stovky internetových kaváren. Přesto nyní především ve velkých městech jako je Rangún nebo Mandalaj není problém je opět najít. Některé provozují majitelé načerno a přežívají jen díky úplatkům lokálním autoritám. Provozovatelům kaváren hází vláda pod nohy klacky ve formě licencí nebo vysokých poplatků za připojení. Diskutuje se také o tom, že by v každé kavárně musely být povinně instalované kamery. Internet je pomalý a v podstatě každá kavárna je vybavená softwarem na obcházení restrikcí.

Zkouším si na Gmailu vytvořit nový účet. To se mi daří, ale po prvním přihlášení na mě opět svítí známá hláška o neobvyklé aktivitě na účtu. Všichni v okolí ten problém znají, ale nedokážou mi pomoci. Mé polohlasné lamentování zastaví až muž na vedlejší židličce.

"Vláda nám říká, že je internet svobodný, ale není," spustí vcelku odvážně a hned si získává mé sympatie. "Kavárny hrozně omezují a internet zpomalují," dodává a nabízí mi, ať si e-mail pošlu od něj. Spouští program, který neznám, a mé první e-maily z Barmy rázem putují do světa.

Po mém úspěchu se chlapík osměluje a šeptne: "Už šest let spolupracuji s opozicí a e-maily posílám jedině takhle." V kavárně o blok dál se mi nakonec daří založit si další e-mail, už třetí za poslední dva dny. Na rozdíl od předchozích ale tento funguje.

A jak se s přiškrceným internetem vyrovnávají místní? Majitelka hotelu, ve kterém bydlím, mi přiznává, že má internet "naštelovaný" tak, aby se na exilové weby dívat mohla. Mladí zase hojně komunikují přes Facebook, který zatím žádným drakonickým opatřením vlády nepodléhá.

A na moderní technologie spoléhá i nedávno propuštěná vůdkyně opozice Aun Schan Su Ťij. Internet se za sedm let, které strávila v izolaci domácího vězení, posunul jinam a nejslavnější disidentka světa by nové nástroje komunikace ráda využila k oslovení mladých lidí.

CENZURA NA BARMSKÉ SÍTI

Díky důmyslnému systému cenzury blokuje Barma systematicky internetové stránky exilových médií i některých zahraničních zpravodajských webů. Vláda zaměstnává nejen cenzory a internetovou policii, ale také kybernetickou armádu, která občas podle potřeby přibrzdí nebo zastaví jednotlivé nepohodlné stránky nebo celou síť.

Barmský internet se naposledy drasticky zpomalil těsně před listopadovými volbami. Většinou se tak děje pomocí koordinovaných útoků označovaných jako Distributed Denial Of Service (DDoS). Desítky tisíc počítačů zahltí servery větším množstvím požadavků, než na které dokážou odpovědět. Tyto útoky většinou pocházejí z Číny a v poslední době zřejmě i z barmského kybernetického města Jadanabon.

Internet občas zpomalí i útoky exilových hackerů, kteří útočí na webové stránky státních institucí nebo firem, které kolaborují s režimem.