Křehký klid zbraní trvá na Korejském poloostrově už přes půl století, propaganda ale oficiálně utichla až v roce 2004. Teď se záludný souboj o myšlení lidí na obou stranách demilitarizované zóny opět rozhořel. A jaké zbraně v něm chřestí?
Rádiové vysílání
První reakcí Soulu na výsledky vyšetřování incidentu, při kterém na konci března zemřelo 46 jihokorejských námořníků, bylo znovuzavedení propagandistického rádiového vysílání do KLDR.
HROZÍ KOREJSKÉMU POLOOSTROVU VÁLKA?Otázky a odpovědi ke krizi mezi Korejemi |
Čtyřhodinový program Hlas svobody se v éteru ozývá třikrát denně. V prvním vysílání podle BBC zazněl projev jihokorejského prezidenta I Mjong-baka a další poselství o svobodě a demokracii.
Po rádiových vlnách se nesla i glosa, že na jihu je daleko větším problémem obezita než hladomor jako v KLDR. Komentáře byly protkané písněmi dívčí popové kapely. Beaty doprovázel tklivý text o svobodě projevu.
Obří tlampače
Tlampače jsou nasměrovány směrem do Severní Koreje.
V další fázi plánuje Jižní Korea znovu rozeznít obří tlampače, které mají do KLDR hlásat pravdu o dění za zdmi říše Kim Čong-ila. Ampliony stály na čtrnácti pozicích u demilitarizované zóny naposledy v roce 2004.
Mezi Korejemi se tehdy oteplovalo a tání smetlo i tuto formu propagandy. Obří tlampače už jsou zpět na svých místech, ale rozhodnutí o vysílání ještě nepadlo. KLDR už pohrozila, že ampliony, které budou lidi vyzývat k útěku z KLDR, sestřelí.
Propagandistické vesnice
Severokorejské město Kijongdong leží v demilitarizované zóně.
Důležitý prvek soupeření o duše lidí zůstává stále na svém místě - propagandistické vesnice. V demilitarizované zóně hrdě stojí hned dvě, severokorejský Kijongdong a jihokorejský Taesungdong. Obě slouží jako výkladní skříně svých režimů.
Vlajková bitva- věž v severokorejském Kijongdongu je se svojí výškou 160 metrů nejvyšším vlajkovým stožárem na světě a vlaje na ní vlajka, která váží 270 kilogramů. |
Severokorejci tvrdí, že ve vesnici, kam nesmí vstoupit cizinci, žije 200 rodin farmářů a místní obyvatelé mají k dispozici školy, školky nebo nemocnice. Domy jsou orientovány tak, aby z jihu byly vidět sněhobílé fasády a modré střechy.
Celé představení má jeden háček - v domech zřejmě nikdo nebydlí a jsou to jen skořápky, kde se občas rozsvítí jen proto, aby to budilo dojem života. Jedinými obyvateli tady zřejmě byli dělníci, kteří v příhraničí kdysi stavěli opevnění.
Jihokorejská vesnice Taesungdong (v překladu Mírová vesnice) se nachází v demilitarizované zóně u hranice se Severní Koreou.
Lepšími dalekohledy je dnes možné zahlédnout, že v domech nejsou okna a uvnitř některých chybí i místnosti. Až do roku 2004 byly stavby především podstavci pro ampliony, ze kterých zněly oslavné ódy na život v KLDR a patriotické písně.
To ve dva kilometry vzdáleném jihokorejském Taesungdongu lidé žijí a chrání je stovky vojáků. Obě města ale mají jedno společné - vlají nad nimi obří vlajky na vysokých stožárech. Místa spolu svádějí takzvanou vlajkovou bitvu. (viz box)
Světelné tabule
Světelný nápis na severokorejské straně hranice.
Kromě útočení na ušní boltce hodlá Soul v obnovené válce propagand omámit i zrak Severokorejců. Na jedenácti místech umístí elektronické panely, které budou na sever svítit stručné vzkazy.
Podobnou techniku podle BBC dříve používal i Pchjongjang. Jeden takový nápis v roce 2003 hlásal: "Sláva slunci 21. století, generálovi Kim Čong-ilovi." (na snímku)
Propagandistické letáky
Jihokorejští aktivisté vypouštějí balóny s hesly proti severokorejskému režimu.
Tisknutí letáků má v Jižní Koreji svojí tradici. Už za Korejské války poslal Soul na sever přes dvě miliardy letáků, které by rozložené vedle sebe dokázaly pokrýt dvacet Korejských poloostrovů. Za studené války letáky slibovaly uprchlíkům bohatství.
A letáková propaganda se zvažuje i v současné zjitřené situaci. Cestu letáků, které by Severokorejcům podrobně vysvětlily výsledky vyšetřování potopené lodi, nejdříve pozdrželo počasí a teď jihokorejská vláda otálí z politických důvodů.
Iniciativu mezitím převzali různí aktivisté a letáky posílají na sever na vlastní náklady prostřednictvím balonů nafouknutých heliem. Balony dokáží donést citlivý materiál až do vzdáleného Pchjongjangu - samého srdce stalinistické říše.
Aktivisté, většinou uprchlíci z KLDR, posílají spolu s letáky (jeden balon jich unese i 150 tisíc) také dolarové bankovky, rádiové přijímače nebo DVD. Často je na nich jednoduché sdělení: Kim Čong-il vám lže.
Severokorejská média
Oslavy prvního jaderného testu KLDR v roce 2006 v Pchjongjangu
Severokorejská média jsou v podstatě jednou velkou propagandou. Režim obratně dávkuje lidem informace, cenzuruje události a zkresluje dění podle svých představ. Dostat se k pravdivým informacím je velmi těžké, všechna média jsou v rukou státu.
Potopení lodi Čchonan například místní zpravodajské kanály přisoudily zkorumpovaným přisluhovačům prezidenta I Mjong-baka. Režim pak na náměstí Kim Ir-sena v Pchjongjangu svolal tisíce lidí, kteří skandovali hesla proti Jižní Koreji. Podobně se oslavovaly i jaderné pokusy nebo test rakety dlouhého doletu, byť byl zpackaný.
