Z toho ho Dagmar osvobodila 10. listopadu pomocí plynové pistole, když vězeňská eskorta vezla jejího muže na lékařskou prohlídku do fakultní nemocnice v Plzni na Borech.
Pobyt ve vazbě prý Tauchenová, které za vydírání, útok na veřejného činitele a maření úředního rozhodnutí hrozí až osm let, zvládá dobře. Většinu času prý myslí na manžela, svého rozhodnutí vysvobodit ho, však nelituje.
"Lituji především toho, že nemůžeme být s manželem spolu, tak jak jsme si to přáli. Lituji toho, že jsem neodhadla síly manžela a nezabránila tomu, co se stalo. Pomoct manželovi, aby se dostal na svobodu, však považuji i dnes za samozřejmou morální povinnost manželky," řekla v rozhovoru.
Policie dvojici dopadla v Hajanech na Strakonicku pouhých třicet hodin poté, co Tauchenová svého muže osvobodila z plzeňské nemocnice, kam ho eskorta vezla na vyšetření ucha, jehož bolest simuloval. Tauchen se před dopadením stihl sám zastřelit, o sebevraždu se pokusila i jeho žena, ale selhala jí zbraň.
"Použila jsem jen plynovou pistoli"
Na přípravu útěku měla dvojice jen málo času a stála na momentu překvapení. V rozhovoru se Tauchenová nechala slyšet, že na eskortu mířila pouze plynovou pistolí a spoléhala se na to, že strážci nebudou chtít kvůli Tauchenovi riskovat život a dvojici raději nechají jít.
První chvíle na svobodě Tauchenová popsala jako "okamžik hrozného štěstí." Ten ale prý netrval dlouho, vystřídaly ho obavy a vyčerpání.
"Jakmile již bylo jasné, že manžela nepropustí z vazby, nezbývalo nám již žádné jiné řešení. Buď život na svobodě, nebo společná smrt na svobodě. A přesně to, se stalo. Já jsem přežila jen náhodou: dráhou střely a uměním lékařů a nebylo mi osudem dopřáno následovat manžela na jeho cestě," řekla.
Pavel Tauchen byl 2. listopadu odsouzen k pětiletému vězení. Spolu s dalším kasařem otevírali trezory výbušninou.
