Ale vy jste ho porazil.
Je to pro mě velká výhra. Sen. Celý život jsem se dost nadřel, abych byl úspěšný i na jiných površích, než je antuka. Jsem neskutečně šťastný.
Vy jste se však vedle plačícího Federera dost krotil.
Bylo tam hodně emocí. Vím, jak obtížné to pro něj muselo být. Pro náš sport je nesmírně důležitou postavou.
Řekl: Kéž bych byl levák jako Nadal. Myslíte, že je to taková výhoda?
Finále obrazem
Záleží na tom, proti komu hrajete. Zrovna proti Rogerovi to výhoda je, protože pravák daleko hůř čelí jeho forhendu.
Vyhrál jste Roland Garros, Wimbledon, teď Austrálii. Jak byste to srovnal?
Je to něco úplně jiného. Australian Open je mým prvním vyhraným grandslamem na tvrdém povrchu. Cítím, že jde o něco výjimečného. Upřímně řečeno, ještě jsem neměl moc času se z titulu radovat, protože jsem opravdu dost unavený. Když jsem přišel do šatny, trochu se mi točila hlava.
Taky jste se během zápasu nechal ošetřit fyzioterapeutem.
Páteční semifinále proti Verdaskovi jsem končil s bolavými svaly na pravé noze. Ve třetím setu finále jsem to zase začal cítit. Trochu, jenom malinko. Radši jsem se nechal prohlédnout, aby se to nerozjelo.
Omezovala vás pak bolest?
Že by to zcela zmizelo, to ne. Ale nijak to můj výkon neovlivnilo.
Nebál jste se, že se na vás projeví únava z pátečního semifinálového maratonu?
Trochu ano. Nějakou únavu jsem cítil. Před zápasem jsem ale mluvil s koučem, s mým strýcem Tonim. Řekl mi: Jdi do toho naplno, bojuj, co to půjde. Věř, že to dokážeš. Pořád věř. Přesně to jsem pak dělal.
Považujete se nyní za skutečného vládce nad současným tenisem?
Takhle to nevidím. Beru to jako důležitý turnaj, který se mi podařilo vyhrát. Žádná výhra by vás neměla změnit. Žádná.
Byl to zápas, který jsem měl vyhrát, řekl poražený Federer
Černou kšiltovku se svými iniciálami RF měl naraženou hluboko do čela. Už neplakal, i když to pro něj bylo pořád těžké. Roger Federer po velkém finále novinářům přiznal: "Tenis je pro mě skoro všechno. Miluju ho. Když prohraju, strašně mě to raní."
Byla to hodně emotivní prohra?
Dost jsem dřel. Podle mého jsem hrál dobře. Celkově to byl povedený zápas. Měl jsem hodně šancí k tomu, abych jej nasměroval svým směrem. Nevyužil jsem je a draze jsem za to zaplatil.
Přitom ke konci čtvrtého setu se zdálo, že zápas se vyvíjí pro vás.
Jenže v pátém setu se může stát naprosto všechno. Ne vždycky v něm vyhraje lepší. Každopádně musím přiznat, že mně se absolutně nepovedl. A není třeba pochybovat, že právě s Rafou se takový pátý set hraje hodně obtížně.
Drásá vás, jak jste přišel o vítězství?
Rozhodně to byl jeden ze zápasů, které jsem mohl, lépe řečeno měl vyhrát. Jenže v tenisu už je to tak, že nemůžete vyhrát všechno. S tím se člověk musí smířit. Pochopitelně prohra bolí daleko víc, pokud jste k vítězství tak blízko jako teď na Australan Open nebo loni ve Wimbledonu.
Věříte, že Nadala pořád můžete porazit?
Samozřejmě. Nestrávil jsem na kurtu čtyři a půl hodiny s tím, že bych tomu nevěřil.
Kazil ale méně než vy.
Jsem rád za to, jak moje hra teď vypadá. Proti Rafovi to bylo nesmírně složité. Tím spíš, že jsem bohužel nepodával zrovna úžasně. Ke konci bylo právě tohle klíčem k Rafově vítězství.
Myslíte?
Zkoušel jsem pak podávat jinak. Nějak tu nepřízeň prolomit. Už to ale nešlo. Obvykle bývá můj druhý servis solidní, můžu se na něj spolehnout. Tentokrát jsem napáchal několik hloupých dvojchyb. To už se ale v pětisetových zápasech stává.
Bolí vás tahle porážka o to víc, že jste mohl vyrovnat Samprasův rekord v počtu vyhraných grandslamů?
Vůbec ne. Čestné slovo, že ne. V první chvíli jste především zklamáni ze samotné prohry. Je v tom šok, smutek, tohle celé vás přepadne a nechce pustit. Nejde jen tak přijít do šatny, dát si studenou sprchu a na všechno zapomenout. Ne a stokrát ne. Jste v tom až po uši. Hrozný pocit.
Pohled MF DNESTenisová evoluce podle Federera
|
