Svlékl dres a jako první ho hodil mezi diváky. Podíval se doprostřed hlavní tribuny a zamával Evě, své přítelkyni.
Pak přišel na tiskovou konferenci, protože byl vyhlášen Mužem utkání. Podruhé na turnaji. Měl zpocené vlasy, sál mu zatleskal, když dostával lesklou stříbrnou sošku.
Snil o tom, že na turnaji vstřel í čtyři góly. Už jich má pět. Je nejlepším střelcem ze všech. Pět měsíců byl zraněný, měl zlomenou nohu, proto si mohl dovolit prohlásit: „Ušetřil jsem síly na Euro. “
Obránce Marek Jankulovski po utkání dlouze ležel na zádech. „Vychutnával jsem si to. Komu se v životě poštěstí postoupit do semifinále mistrovství Evropy. A to ještě nemusí být konec. Doufám, že nebude,“ řekl.
Trenér Karel Brückner stál u lavičky, ruce měl strčené do kapes, na tváři trochu zasmušilý výraz. I tak se dá užívat velkolepé vítězství.
„Měli jsme dost síly, které jsme ušetřily v zápase proti Německu,“ pochvaloval si. „Nebyla to jen síla, ale také kvalita našich hráčů. “
Fanoušci mu vzdali hold. Křičeli: „Kááárel Brückner, Kááárel Brückner.“
Hráči odcházeli ze hřiště jako andělé, měli bílé dresy, někteří už mizeli bez nich.
Jankulovski v nátělníku, vůdce Nedvěd jen s kapitánskou páskou na ruce. Ještě předtím se objal s holohlavým masérem Poustkou, svým velkým kamarádem, a pak zatleskal skvělým divákům. „Jste jedničky,“ ukázal jim na palcích.
Záložník Tomáš Galásek vzal národní vlajku, to samé Koller. Oba poskakovali. Vlastně všichni skákali, i asistent Beránek, i paní Rosická a lidé v hledišti. „Kdo neskáče, není Čech. Hop, hop, hop!“ Český pokřik se stal neoficiální hymnou šampionátu.
 Milan Baroš, autor dvou gólů ve čtvrtfinále ME s Dánskem, se po zápase raduje z postupu. |
