Tomáš Juga otevřel před dvaceti lety Fauna park ve Valašském Meziříčí proto, aby mu děti nelezly po plotě, když se chtějí podívat na kozy s kůzlaty ve výběhu. Během osmnácti let provozu tady návštěvníci mohli obdivovat skupinu klokanů, dikobrazí dámu, lamy, pštrosy a spoustu dalších zvířat. Ani poník nechyběl. „Rozjelo se to pěkně,“ vzpomíná Juga.
Jenomže v roce 2017 park zavřel. „Došlo mi všechno, trpělivost, peníze i síly,“ říká.
V nejbližších dnech se ale po dohodě s městem brána parku znovu otevře. A stejně jako po celou předchozí dobu bude pobyt pro návštěvníky zdarma.
„To byla od začátku hlavní myšlenka. Nechci žádné vstupné,“ vysvětluje Juga.
Prochází přitom zvolna mezi výběhy. Pohladí lamího samce, na pštrosa zavolá „na pipi“ a pak už se musí věnovat koze kamerunské, která se nekompromisně dožaduje pozornosti. Kolem cestiček rostou okrasné trávy a kvetoucí keře, i altánek s lavičkou pokrývá zeleň.
„Dřív tady bylo všechno oškubané,“ vypráví Juga. „Co děti našly, to otrhaly, aby mohly krmit zvířata.“
Když uhynuly ryby, bylo mu do breku
Pořídil sice automat, který za pětikorunu vydá sáček s krmivem, ale nepomohlo to. Nakonec stál přístroj za jednou z posledních událostí, které vedly k zavření parku. V jezírku uhynuly okrasné ryby, jež návštěvníci nevhodně nakrmili.
„Když je zima, už se ryby nekrmí,“ vysvětlil Juga. „Ani nevím, proč jsem automat na krmivo nevysypal. Jen jsem přes něj přetáhl pytel.“
Měl za to, že to lidé pochopí. Když ale přišel z práce a viděl ryby „jezdit“ pod hladinou a hledat krmení, věděl, že je zle. Návštěvníci pytel sundali a zdobné koi kapry, původem z Japonka, nakrmili.
„Byly to nádherné ryby a všechny pošly. Slovil jsem jich asi tři kýble a bylo mi do breku,“ vzpomíná muž.
Škodu za zhruba 250 tisíc by ještě vydýchal, kdyby brzy nato nepošla i samice lamy. Za její úhyn sice návštěvníci nemohli, způsobil ho věk, všechno dohromady ale byla příliš velká rána.
„Uzavření parku hodně lidí zklamalo, park byl velmi oblíbený,“ potvrdil starosta města Robert Stržínek. „Problémy, s nimiž se majitel dlouhodobě potýkal, jsme vnímali, a proto jsme hledali řešení schůdné pro město i provozovatele.“
Nově tak město podpoří provoz areálu 20 tisíci korunami měsíčně, které mají pokrýt provozní náklady. Otevřené bude šest dnů v týdnu mimo pondělí.
Juga zatím nemá plány na rozšíření chovaných druhů. Aktuálně jich je v parku asi patnáct, namátkou morčata, husy, lama, kozy, poník a několik voliér s ptáky. V jezírkách jsou želvy a ryby.
„Toto je notorický útěkář,“ směje se Juga a ukazuje na želvu, která společně s rybami uždibuje krmivo. Pokaždé ji přenese do vedlejšího jezírka, kde žije skupina želv, a ona se vrátí k rybám.
V první chvíli uvažoval o obnovení chovu klokanů, jsou ale příliš náchylní na lidské virózy a v chladných částech roku by museli být ukrytí v chovatelském zázemí. Navíc je extrémně plašili psi, které chodí lidé venčit na sousedních pozemcích.
Přestal chovat dobytek, ale zvířata mu chyběla
Jak vůbec celý park vznikl? Na začátku byl stesk po zvířatech. Rodina chovala dobytek, po deseti letech ale skončili vyčerpaní a s nalomeným zdravím. Když se Juga zotavoval po operaci páteře, zjistil, že bez zvířat nemůže být, a pořídil si kamerunské kozy. Ty lákaly děti, a tak vznikl zárodek fauna parku. Dva roky jej provozovali na vlastní náklady, pak začaly přispívat místní firmy.
Na uživení ani rozvoj to ale nebylo, nákupy dalších zvířat tak Juga splácel. V parku končil kolem desáté hodiny večerní. V tu dobu bylo poklizeno, nakrmeno. Ráno šel do práce a areál nechal volně přístupný. Jenomže práce se zvířaty má i odvrácenou stranu. Když nějaké uhynulo, mohlo se stát, že to bylo v nepřítomnosti majitele.
„Pak jsme byli trapiči zvířat a strhávali kritiku,“ povzdechl si Juga. Postupně navíc začali návštěvníci park víc a víc ničit. Brali jej jako samozřejmost a možná si neuvědomovali, že jsou na soukromém dvoře, který pro ně buduje majitel z dobré vůle.
„I děti se za tu dobu změnily. Rodiče je nechají dělat, co se jim zlíbí,“ popsal své zkušenosti majitel parku.
Bydlí v domě, k němuž areál přiléhá, a bezpečně prý pozná i to, která školka zrovna přišla. A jestli bude muset po jejich odchodu vzít pytel a jít uklízet odpadky.
