Bradlee byl šéfredaktorem listu The Washington Post (WP) v letech 1968 až 1991. Ve své funkci se mu podařilo vytvořit z těchto novin jedny z nejrespektovanějších v USA i na celém světě.
Díky jeho podpoře se podařilo dvojici reportérů deníku WP Carlu Bernsteinovi a Bobu Woodwardovi odhalit jeden z největších skandálů v historii USA, takzvanou aféru Watergate.
Aféra vypukla v červnu 1972, kdy policie zadržela pět mužů při pokusu instalovat odposlouchávací zařízení ve štábu Demokratické strany ve Washingtonu (komplex budov se jmenoval Watergate).
Záhy deník WP napsal, že stopy vedou do štábu za znovuzvolení republikánského prezidenta Richarda Nixona. Ten sice na podzim téhož roku mandát obhájil, ale po dvou letech kvůli aféře rezignoval, aby se vyhnul obvinění v Kongresu.
Ben Bradlee byl jedním z mála lidí, kteří znali dlouho utajovanou identitu klíčového zdroje v aféře, agenta Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) Marka Felta, kterou odhalil až v roce 2005 časopis Vanity Fair. Ve filmu Všichni prezidentovi muži pojednávajícím o aféře Watergate Bradleeho ztvárnil herec Jason Robards.
Prezident Barack Obama udělil Bradleemu v roce 2013 nejvyšší americké civilní vyznamenání, Medaili svobody. V úterním prohlášení pak Bradleeho označil za člověka, pro nějž novinařina byla víc než profesí. „Bylo to veřejné dobro životně důležité pro naši demokracii. Byl to opravdový novinář, učinil z Washington Post jedny z nejlepších novin. Spolu s ním další novináři odhalili Watergate a zveřejnili kauzy, které měly být zveřejněny a které nám pomohly pochopit svět, v němž žijeme, i sebe navzájem,“ uvádí se v prohlášení vydaném Bílým domem.
Nejlepší šéfredaktor a zveřejnění tajných dokumentů
Někdejší vydavatel WP Donald Graham Bradleeho označil za nejlepšího šéfredaktora své doby, který své noviny ovlivnil více než jakýkoli jiný šéfredaktor naší doby.
Bradlee za 2. světová války sloužil v námořnictvu a žurnalistice se začal věnovat v 50. letech. Stal se přítelem senátora a pozdějšího prezidenta Johna Kennedyho a ve WP začal jako řídící redaktor pracovat roku 1965, než byl o tři roky později povýšen na šéfredaktora. „Od roku 1965 se snažil učinit z listu noviny, jejichž význam by přesáhl význam metropolitního deníku. Dosáhl toho zveřejňováním článků, jež vznikaly jako kombinace agresivní žurnalistiky a reportáží, jež byly do té doby spojovány s nejlepšími časopisy,“ napsal WP v nekrologu.
Roku 1971 se Bradlee rozhodl zveřejnil tajné dokumenty Pentagonu o vietnamské válce a postavil se proti radám právníkům i vládních představitelů. Začala právní bitva, v níž nejvyšší soud nakonec uznal právo zveřejnit uniklé dokumenty. „Ben byl opravdový přítel a geniální novinář. Změnil naši profesi navždy, řídil se principem hledání pravdy. Měl odvahu celé armády, chápal intuitivně historii naší profese i její vliv na nás. Jednal ale nezávisle, byl originálem, který šel vlastní cestou. Hluboce jsme ho milovali a v našich životech nebude nikdy zapomenut ani nahrazen někým jiným,“ vzpomenuli na Bradleeho Bernstein a Woodward.
