První »žárovku« pravděpodobně sestrojil roku 1840 Angličan Grove. Aby mu použitý platinový drátek neshořel, překlopil ho nádobkou částečně ponořenou dnem vzhůru do kapaliny. Vlákno krátce svítilo (dokud se nepřetavilo). Poněkud nepraktické, není-liž pravda? Když se o osmatřicet let později vrhl na žárovku také bytostný praktik Thomas Alva Edison, začal samozřejmě u platiny. Po více než roce pachtění na ni zanevřel. Jako další přišel na řadu uhlík. Taje při vysoké teplotě a snadno se rozžhaví. S buldočí vytrvalostí zuhelnatil Edison stovky různých materiálů (třeba bambusové vlákno z vějíře své ženy nebo vous přednosty blízké železniční stanice), získané vlákno však nikdy nevydrželo víc než trochu delší blik. »Když opět mnohé selhalo, vzali jsme několik vláken bavlněných,« vzpomínal vynálezce. Noc, den a noc nonstop pracoval Edison se svým asistentem, než se jim z celého kotouče příze povedlo zhotovit jedno vlákénko. Cestou k foukači skla se jim rozbilo. Druhé ke skláři úspěšně dopravili - aby ho tam rozdrtil nešťastně upuštěný šroubovák. Teprve třetí vydrželo všechno včetně evakuace baňky a jejího zatavení. 21. října 1879 pozdě večer pak svoji žárovku konečně rozsvítili a s napětím čekali. »Ani po čtyřiceti hodinách nemyslel nikdo na spaní.« Vydržela zázračných pětačtyřicet hodin! A vydala se do světa.
»Bez ohledu na hospodářské potíže jsme rozhodnuti vyrábět jaderné zbraně, i kdyby to mělo trvat sto let,« prohlásil v létě 1963 údajně sám velký Mao. 16. října 1964 pak Čína slib, či spíše výhrůžku svého vůdce plní a provádí svůj první pokusný jaderný výbuch. Nukleárních mocností je od této chvíle pět.
18. října 1799 se v německém Metzingenu narodil Christian Friedrich Schönbein (zemřel 1868). Právě před 160 lety si jako profesor chemie v Basileji všiml podivného plynu vznikajícího při elektrickém výboji ve vzduchu. Nazval jej ozon (po řecku páchnoucí). O pár let později objevil základ moderního průmyslu výbušnin - střelnou bavlnu. Prostě ho napadlo máčet bavlnu v nitrační směsi. Brzy nato zase zkusil tuto nitrocelulózu rozpustit v lihu a éteru, čímž získal kolodium. To zase coby nosič světlocitlivé vrstvy pomohlo zhruba před sto lety vývoji a rozšíření fotografie.
18. října 1854 se ve švédské Grenně narodil Salomon August Andrée. Už na gymnáziu projevil všestranné nadání. »Ten hoch jednou roztrhá hodně bot běháním pro vyznamenání!« řekl prý o něm jeden jeho profesor. V šestadvaceti získal pedagogickou cenu za práci »Jaké nedostatky má dnešní výchova děvčat«. Vystudoval strojařinu, ale upsal se balonům. V červenci 1897 se spolu se dvěma druhy vydal balonem ze Špicberk na severní pól (sponzorovali ho i švédský král a Alfred Nobel). Po třech dnech ztroskotali. Sto dní bojovali odvážlivci s nepřízní počasí, až v říjnu zahynuli. Deníky výpravy, nalezené až v roce 1930, vypovídají o jejich výzkumu do posledních chvil i o hrdinném a vzájemně vzácně nezištném boji o život.
20. října 1984 v Tallahassee na Floridě umírá britský teoretický fyzik Paul Adrien Maurice Dirac (narozen 1902). Věren své zásadě, že fyzikální zákon by měl mít matematickou krásu, oblékl kvantovou mechaniku do elegantního matematického kabátu, který dosud nezestárl. A vzápětí roku 1928 vypočítal antisvět. V jeho rovnici elektronu mu totiž vyšla mimo jiné existence nové částice - elektronu s kladným nábojem (byl objeven roku 1932 a nazván pozitron) a potažmo i antihmoty vůbec. Za což dostal roku 1933 Nobelovu cenu.
- sobota 16. října 1999
