Ráno jsem se znovu cítila jako člověk. Poslední dva dny jsem vůbec nepracovala. Zdálo se, že přišla řada na mě, aby mi bylo zle. Skolilo nás to jednoho po druhém jako mouchy. Všechny, kdo na Haiti pomáhali od chvíle, co přišlo zemětřesení.
Nachlazení, kašel, teplota, průjem, závrať, zvracení a dehydratace - a hlavně vyčerpání. Naštěstí byli kolem mě doktoři a měla jsem prvotřídní péči, takže dneškem počínaje jsem zase v pořádku a připravená. Právě včas. Část z nás totiž vyrazila do Grand Goave a Petit Goave, aby zhodnotila tamější situaci a životní podmínky.
Projíždíme Leogane, velkým městem v těsné blízkosti epicentra. Břitké konstatování "zničeno z osmdesáti procent" vypadá v reálu úplně jinak než na papíře. Všude kolem silnice spontánně vznikly tábory. Některé z nich v polích, jeden dokonce uprostřed rozlomené hlavní silnice. Různé organizace a země si tu vyznačily své teritorium. Německé, kubánské, venezuelské, kanadské a další vlajky se protekcionisticky třepotají nad tábory, aby ostatním cizincům ukázaly, jak dobrou práci tu jejich země odvádějí.
Čím hlouběji do provincie zajíždíme, tím méně organizací je však podél silnic vidět. Téměř měsíc po katastrofě se většina lidí a pomoci stále soustředí v Port-au-Prince. Média opouštějí zemi a mezinárodní neziskové organizace si hledí svých malých teritorií. Finanční pomoc od lidí z celého světa, která v prvních dnech po zemětřesení proudila na Haiti, jako by neměla nikdy skončit, se zastavila. Lidé se unavili pohledem na zkázu a zoufalství.
Rozumím tomu, jsem z toho také unavená. A je to tak s každou katastrofou. Je jedno, jestli se mluví o zemětřesení v Pákistánu, tsunami, hurikánu Katrina nebo tragédii na Haiti. Obrazy zkázy zaujmou svět pokaždé jenom na krátkou chvíli. Pak postižené katastrofou nechá, aby se zase starali sami o sebe. Možná jsem moc cynická...
Lenka Hellerová
|
Sedmadvacetiletá Češka vystudovala na New School v New Yorku manažerství neziskových organizací. Na Haiti je sedm měsíců, přijela sem pomáhat své haitské profesorce při výzkumech. V současnosti spolupracuje s neziskovými organizacemi Amurt a Konpay. Nyní pomáhá v centru, které je ve čtvrti Delmas 33 hlavního haitského města. Lenka Hellerová prožila většinu svého života v USA, má ale stále český pas.
