K zázraku Viktoru Orbánovi pomohl jak na tělo vítězné strany upravený volební systém, tak masáž dnes už více státostranických než veřejnoprávních médií a také čarování s čísly i příznivý hospodářský vývoj v celé Evropské unii.
V neposlední řadě pak hlasy 200 tisíc nových voličů, které Orbán našel za hranicemi Maďarska. Za to, že jim vláda Fideszu rozdala v minulých letech maďarské pasy, Orbána a jeho stranu volilo celých 95 % těchto zvláštních voličů, kteří hlasovali korespondenčně. Hrálo to roli i v celkových počtech hlasů a zcela určitě právě jim může Orbán děkovat za ústavní většinu a tím i pocit triumfálního vítězství.
I téměř 45 procent hlasů, jež Fidesz dostal, je po čtyřech letech vlády, za tak obtížných podmínek, v nichž Orbán zemi přebíral, nezpochybnitelným úspěchem. Úspěchem, pocit z nějž však kazí jak vzestup sjednocené levice, tak především pět procent navíc, které získal ultrapravicový Jobbik, jež se stal především v chudších oblastech Maďarska největším protivníkem Orbána.
Jobbik, opravdové nebezpečí
Člověka trochu zamrazilo, když při vyhlašování předběžných výsledků dav Orbánových příznivců před Bajna centrem v Budapešti bučel, když viděl nějaké lepší výsledky levice. A byl zcela zticha, když uspěl Jobbik. To mlčení vytvářelo pocit nebezpečného spojenectví, které by mohlo Maďarsko, držící se i po nedělních volbách stále v rodině demokratických zemí, odsunout mimo. Orbán, přestože hrál mnohokrát na hraně, zatím červenou linii nepřekročil.
V zájmu Maďarů i nás maďarských skoro sousedů lze jen doufat, že se Jobbik pro Orbána nestane bližší než opoziční socialisté. Protože to by věštilo opravdový konec maďarské demokracie a Maďarska jako součásti Evropské unie. Konec, na kterém nikdo rozumný nemůže mít zájem.Snad si toto nebezpečí Orbán uvědomuje a najde k dalším demokratickým silám v Maďarsku v příštích letech cestu. Ještě je jako spojence může proti sílícímu Jobbiku potřebovat.
